1/48 Petljakov Pe-2 – Eduard

10.2.2020 - 586 přečtení

001

Čtvrtková Pe-2 pozdního provedení v podání Eduardu?

ПЕШКА,
aneb pozapomenutý dělník východní fronty

Tomáš „Raptor“ Mařík


001

Model: Пешка / Peshka (Limited edition)
Výrobce: Eduard
Měřítko: 1/48
Kat. č.: 11112


Historie typu

Petljakov Pe-2 se s 11 247 vyrobenými kusy stal, po legendárním bitevním letounu Iljušin Il-2, nejpoužívanějším a nejvyráběnějším sovětským bombardérem nasazeným v průběhu druhé světové války. Bohužel, pro jeho konstrukci, která odpovídala především potřebám rychlé frontové spotřeby, byla jeho poválečná služba velmi krátká a, v porovnání s obrovským množstvím vyrobených strojů, omezená. Letoun sám navíc zůstal ve stínu řady slavnějších typů a tak, i když bojoval na východní frontě od prvního do posledního dne, zůstává jeho historie v podstatě neznámá.


Prapůvod Petljakovu Pe-2 lze vysledovat až do první poloviny 30.let, kdy v SSSR vyvstala potřeba střemhlavého bombardéru schopného přesného zásahu vybraných cílů a nepřátelských jednotek. Prvním pokusem o takto koncipovaný experimentální bombardér byly prototypy Polikarpov VIT-1 a z něj po modernizaci odvozený VIT-2, které byly křížencem mezi střemhlavým bombardérem a bitevním letounem. Oba prototypy byly intenzivně testovány a po řadě úprav a doporučení, jejichž výsledkem byla faktická eliminace hlavňové výzbroje a tudíž i redukce operační schopnosti na střemhlavé bombardování, bylo rozhodnuto využít získané zkušenosti k přestavbě populárního bombardéru Tupolev SB-2 tak, aby byl schopen střemhlavého bombardování. V rámci projektu SB-RK se tak zrodil Archangelskij Ar-2, který vzniknul jako aerodynamicky uhlazený a strukturálně zesílený SB-2 doplněný o vnější závěsy bomb a výklopné aerodynamické brzdy. Nepříliš úspěšný a na hraně schopností konstrukce operující stroj byl záhy zavržen a VVS SSSR se při hledání střemhlavého bombardéru vydalo dlouhou cestou vedoucí v roce 1943 skrz prototypy ANT-58/59/60 k Tu-2S a bizarní cestou vedoucí k tzv. Zvěnu SPB z bombardéru TB-3 a střemhlav bombardujících I-16SPB.


Bylo proto potřeba podívat se jinam – do šarašky. V ní byl od roku 1937 vězněn i Vladimír Michaljovič Petljakov, který byl NKVD zatčen za "zradu a špionáž" v listopadu 1937 a na přímluvu A.N.Tupoleva byl z lágru převelen do vězeňského konstrukčního byra (tzv. šarašky) kde se měl jakožto autor těžkého bombardéru ANT-42/TB-7/Pe-8 (jmenováno tak, jak se Tupolevovi i Petljakovovi podařilo vyjít z nepřízně) věnovat vývoji dálkového stíhacího letounu pro jeho doprovod a výškové stíhání. Vznikl tak prototyp letounu VI-100, který i přes tragickou havárii druhého prototypu udělal dojem na velení VVS i Stalina a který byl poté, co poklesla potřeba těžkého stíhače, využit jako základ pro nový střemhlavý bombardér. Na něj byl Petljakovovým týmem upraven v šibeničním termínu 45 dní a zrodil se tak letoun PB-100. Z VI-100 byla snesena stíhací výzbroj (zachovány zůstaly pouze dva pevné kulomety ŠKAS ráže 7,62 mm), letoun dostal aerodynamické brzdící rošty (dle některých zdrojů okopírované z Junkersu Ju-88) a zcela novou, bohatě prosklenou příď,v níž nyní byli oba původní členové posádky VI-100 a třetí, pohyblivý kulomet ŠKAS, kterým šturman pokrýval zadní horní polosféru letounu. Původní pumovnice byla rekonstruována tak, aby mohla pojmout i pumy velikosti FAB-250 a letoun obdržel další závěsy na bomby pod centroplán. Celkem mohl unést 600 kg bomb v pumovnici a 400kg pod centroplánem. Do trupu za pumovnici nově přibyl radista, který mimo radiostanice RSB-bis obsluhoval i periskopicky zaměřovaný kulomet ŠKAS pokrývající zadní spodní polosféru letounu. PB-100 byl, stejně jako VI-100 vybaven dvojicí motorů Klimov M-105R, nyní ovšem bez turbokompresorů (zachovány zůstaly pouze původní mechanické kompresory), které poháněly třílisté stavitelné vrtule VIŠ-61.


Výroba letounu začala 7.11.1940, kdy byl vyroben první sériový PB-100, který byl po Petljakovově rehabilitaci přeznačen na Pe-2 a zalétán 15.12.1940. První Pe-2 tzv. série 1, de facto předsériové kusy (sériová výroba začala bez prototypů), byly podrobeny intenzivnímu testování, které odhalilo řadu problémů, které byly retrospektivně řešeny pomocí opravných "kitů" instalovaných na již vyrobené letouny.Jejich aplikací do konstrukce Pe-2 vzniknul vzorsérie 13, u níž byl pravý pevný kulomet ŠKAS nahrazen kulometem UBS ráže 12,7mm a UBS byl instalován do střeliště VUB-2, které v prostoru radisty nahradilo problematické střeliště MB-2. Další úprava proběhla u série 22, v níž byly motory Klimov M-105R nahrazeny motory M-105RA. První sériové letouny byly VVS dodány v dubnu 1941 a již 1.5.1941 defilovalo 12 letounů Pe-2na přehlídce v Moskvě (intenzivní sériová výroba dala do 22.6.1941 458 sériových Pe-2 z nichž 42 bylo u západních bombardovacích útvarů). První bojové zkušenosti a zkušenosti z výroby potom daly vzniknout vzoru série 31se zjednodušeným prosklením přídě (pět velkých oken na pravé straně bylo zredukováno na dvě přední okna, menší trojúhelníkové okno a samostatné obdélníkové okénko na úrovni pilota) a novým zakrytování kulometu UBS. Další zjednodušení dal vzor série 64, kdy byl o původních 11 nádrží při zachování celkového objemu paliva zredukováno na 9.


Tlak na zvyšování produkce a Pe-2 a vylepšování stávajících Pe-2 vedl k rozdvojení koncepce vývoje Pe-2. Zatímco byly připravovány "balíčkové" modernizace prostřednictvím změny vzoru v rámci konkrétních sérií, vznikly pod označením FT (Frontovoje Trebovanije, tedy Frontová Potřeba) i "kity" pro polní úpravu již vyrobených Pe-2 u útvarů. Typickým představitelem tohoto přístupu je geneze vzniku vzoru Pe-2 zavedeného u série 83. Jednalo se o záměnu původního šturmanova kulometu ŠKAS na závěsu TTS-1 na kulomet UBT ráže 12,7 mm s novým střelištěm (v literatuře někdy označovaným prostě FT). Vzniknul tak první "kit" FT vyráběný pro stávající Pe-2 v Savielově, přičemž do sériové výroby se tato úprava promítla vzorem pro sérii 83 (v literatuře je Pe-2 od této série někdy uváděn jako Pe-2FT bez uvedení vzoru), který implementoval výše uvedený kit se současnou rekonstrukcí překrytu kabiny a úpravou přídě, u níž bylo prosklení redukováno na dvojice malých postranních okének a zrušením prosklené špičky. Stanoviště radisty bylo doplněno o kulomet ŠKAS v levém bočním okénku. Kompletně překonstruována byla i příď, jejíž bohaté prosklení bylo zredukováno na dvě dvojice malých postranních okének v přední části trupu a příď přišla o prosklenou špičku. Trup dále přišel o okno v zadní části a stanoviště radisty bylo doplněno o kulomet ŠKAS umístěný v levém bočním okénku. Rekonstrukcí prošly i motorové gondoly, které dostaly nové kužely vrtulí a do zadní části gondol přibyly dva odvětrávací otvory. Následoval vzor série 110s novou věží šturmana VUB-1 s pneumaticky ovládaným kulometem UBT, přemístěným sloupkem antény, bočními střelišti s rychlozámkovými lafetami pro přenesení kulometu a radiokompasem RPK-10 s kruhovou anténou pod přídi. Z důvodu nutné úspory hliníku vznikl následně vzor série 115 s ocasní částí z delta drevesiny, palivovým systémem redukovaným na 5 nádrží o celkovém objemu 1484l a věží VUB-1 doplněnou o korunku se dvěma kompenzačními aerodynamickými plůtky.


Výše popsané úpravy vedly k nárůstu hmotnosti a tak i potřebě letoun aerodynamicky uhladit a výkonově posílit. Vznikl tak vzor série 179 s motory M-105PF v původních motorových gondolách a ve spolupráci s CAGI vzor série 205 s aerodynamicky uhlazenými motorovými gondolami, snesením korunky střeliště VUB-2 a její náhrady jedním velkým aerodynamickým plůtkem, opětovně přemístěným anténním sloupkem a krycími lištami aerodynamických brzd. Následoval vzor série 265 s radiostanicí RSB-3bis a série 271 s aerodynamickými kryty centroplánových závěsníků.


Závěrečné úpravy Pe-2 započaly sérií 301, kdy bylo původní horní třídílné trupové okno prostoru radisty nahrazeno novým umožňujícím jen částečné otevření předního dílu. "Definitivní" verze Pe-2 potom přišla se vzorem série 359. Letoun měl nově demontovány sběrače výfukových plynů, nové vrtule VIŠ-61B s většími vrtulovými listy a upravenu palubní elektroinstalaci. V této podobě byla Pe-2 vyráběna až do zastavení výroby na podzim 1945. Jediná dílčí modernizace provedení série 359, uvedená v jediné sérii 382, potom přišla v prosinci 1944 a obnášela montáž integrálního systému rozehřívání motorů v zimních podmínkách. Ta se však v praxi příliš neosvědčila a nebyla proto využívána i dále.


Výroba Pe-2 skončila v prosinci 1945 a zastavila se na čísle 11 247 vyrobených Pe-2 a jejich subvariant. Navzdory takto enormnímu počtu vyrobených kusů trvalo jen několik let, než byly staženy ze služby, protože jako letouny okamžité válečné spotřeby nebyly vyráběny dostatečně kvalitně, aby bylo možno je používat v dlouhodobém měřítku (zejména s ohledem na hnilobu dřevěných částí vesměs pod širým nebem parkovaných letounů) a jejich zpracování odpovídalo tempu produkce, kdy nebyl čas na zapravování otřepů a špon po obrábění či na přesné sesazování jednotlivých celků vedoucích v konečné fázi ke strukturální nepevnosti. Na místo postupně šrotovaných Pe-2 tak konečně přicházely letouny Tu-2 s výrazně lepšími parametry a operačními schopnosti, jejichž vývoj se ale protáhnul natolik, že nedostály původním požadavkům front WWII a hlavní tíhu bojů nesly lehčí Pe-2. Ty svou kariéru v sovětském letectvu skončily v roce 1951. Po válce bylo exportováno 113 původně sovětských Pe-2 série 359 do Polska kde létaly do roku 1949. Československo obdrželo 32 letounů Pe-2 ze stavu VVS, z toho 30 letounů Pe-2 série 359 a 2 letouny Pe-2UT, které byly v Československu označovány jako B-32 a CB-32. Z jejich jádra byly na letišti Plzeň-Bory zformovány dvě letky 25. bombardovacího leteckého pluku. Letouny, potýkající se po celou dobu své služby s obdobnými problémy jako Pe-2 polského a sovětského letectva byly od roku 1950 postupně vyřazovány a definitivně byl jejich provoz ukončen v roce 1951.Následovalo 96 Pe-2 série 359 do Bulharska (59 bylo předáno do Jugoslávie) s ukončením provozu v roce 1956. 59 Pe-2 předaných do Jugoslávie doplnilo 64 letounů, které Jugoslávie získala ze SSSR a Pe-2 zde létaly až do roku 1956 (lze narazit i na rok 1958, nicméně v literatuře je obvykle udáván tento). Posledním, byť poněkud enigmatickým uživatelem typu Pe-2 se stala Čína, která měla v letech 1945-1946 obdržet podle některých zdrojů až 300 letounů Pe-2 využívaných až do roku 1957, kdy měl být provoz čínských Pe-2 taktéž ukončen a tím se historie typu Petljakov Pe-2 definitivně uzavřela.


Náhled do krabičky

Stavebnice se k modelářům dostává v tuhé dvoudílné shora otvíratelné kartonové krabici opatřené na víku kresbou letícího Pe-2 od Martina Lébla. Uvnitř modelář nalezne osm rámečků (dva jsou shodné) odstříknutých ze světle šedého plastu, jeden rámeček s čirými průhlednými díly, dvě planžety leptů (jedna z nich barvená), dva sáčky s brassinovými díly, aršík stříkacích masek, aršík obtisků a barevný návod v anglickém jazyce formátu A4 sešitý do sešitu.


Výlisky stavebnice pochází z produkce firmy Zvezda, která je na trh uvedla v roce 2015 pod číslem stavebnice 4809. Výlisky jsou odstříknuty čistě s jemným, relativně mělkým rytím, které se na svislých částech větších dílů (trup) mírně ztrácí a bude proto vhodné jeho hloubku sjednotit lehkým protažením rydlem. Součástí rytí je i naznačení většiny nýtových řad, které jsou nicméně provedeny mělčeji a bude proto vhodné zvýraznit i je. Povrch dílů je hladký, nicméně na některých dílech je patrná jemná krupička, která je dlouhodobou bolestí stavebnic firmy Zvezda a zkušený stavitel modelů této firmy si s ní nepochybně snadno poradí. Původní stavebnice odpovídá provedení Pe-2 série 205, přičemž přidané brassinové díly z produkce firmy Eduard umožňují původní stavebnici upgradovat i na standard série 301 respektive 359 (podle míry využití brassinových doplňků).


Výlisky

Rámeček A obsahuje hlavní poloviny trupu, části vnitřního vybavení trupu a oba křídelní sloty, které lze díky jejich oddělení od hlavních částí křídel snadno postavit v otevřené poloze. Díly jsou odstříknuty čistě a bez větších otřepů (lehké začištění hran je ovšem u modelů Zvezda standardem a není na závadu kvality stavebnice), pouze na obou polovinách trupu je v oblasti koncového vřetena a stanoviště radisty zřejmá jemná krupička, kterou bude nutno přetmelit a zbrousit (nástřik surfacerem a vyleštění se jeví jako optimální způsob ošetření).


Opravit bude rovněž nutno mělké otisky vyhazovačů v přední části trupu, prostoru radisty a na dílech boků prostoru radisty, které budou zejména v případě, že budeme prostory posádky nechávat otevřené dobře patrné. Součástí rámečku A je rovněž postavička jednoho člena posádky, jejichž použití firma Eduard neuvažuje a tyto díly jsou, stejně jako ostatní díly figur posádky v dalších rámečcích označeny jako nepoužité.

Rámeček B zahrnuje čtyři hlavní díly křídla, tedy dvě horní a dvě spodní poloviny. Díly jsou odstříknuty čistě, díky tvarování formy mají potřebné vzepětí vnějších částí a jsou vylisovány bez křidélek a slotů na náběžné hraně. Na náběžné hraně dílů křídla je opět patrná jemná krupička

Rámečky C, H a G jsou vylisovány jako vzájemně spojené a obsahují většinu zdvojených součástek modelu. Jedná se tedy především o kryty předních částí motorů M-105PF, díly vrtulí VIŠ-61, pumovou výzbroj, podvozková kola a díly podvozkových nohou a aerodynamické brzdící rošty. Výhradu lze mít k poněkud mělkému znázornění prověšení plátna na pohyblivé části svislé ocasní plochy, které by mělo být v porovnání s fotografiemi hlubší.

Rámeček E obsahuje zbylé zdvojené díly modelu, tedy kýlové plochy, stabilizátory, samostatně vylisované výškovky, díly pumovnice, hlavňové výzbroje, ostruhového kolečka a zbylých dvou figurek členů posádky, dle výrobce opět nepoužité. Výhradu lze mít opět k znázornění prověšení plátna na výškovkách a k hlubším otiskům po vyhazovačích na jednom z čel pumovnice.

Rámeček F obsahuje díly motorových gondol, výfukové soustavy, chladičů a zbylých dílů podvozku. Modelář bude muset opět odstranit nepříjemné stopy po vyhazovačích uvnitř podvozkového prostoru motorových gondol a jemnou krupičku na svislých částech gondol.

Rámeček J je posledním rámečkem ze světle šedého plastu a obsahuje díly detailně zpracovaného levého motoru Klimov M-105PF, který lze postavit v rozkrytované podobě a model tak významně oživit. Ke zpracování těchto dílů není námitek, díly jsou odstříknuty čistě a s maximem detailů. Stačí jen doplnit několik drátěných rozvodů a kabelů.


Čiré díly

Rámeček D obsahuje všechny základní čiré díly stavebnice z produkce firmy Zvezda. Díly jsou krásně čiré, tenké, bez významnějších kazů (místy viditelné stopy po obrábění formy nejsou výrazné a nezkreslují průhled dovnitř. Potěší okénko prostoru radisty v původním provedení, které je rozdělené na tři samostatné díly a umožňuje tak snadnou stavbu tohoto prostoru otevřeného.


Brassiny, lepty a masky

Brassinové díly zahrnují velmi detailně zpracovaná kola hlavního podvozku a ostruhového kolečka, na nichž nechybí vzorek, pozitivně vylisované popisky, detailně zpracované disky i s naznačením brzdových trubiček a samozřejmě hmotnostní promáčknutí. Dále jsou součástí brassinové výbavy díly pro dvě vrtule VIŠ-61B sestávající ze samostatně vylisovaných vrtulových listů, překvapivě tenkých vrtulových kuželů a ozubů pro pozemní automobilní startéry motorů, jejichž použití bylo za WWII v SSSR obvyklé. Samozřejmostí jsou vodící kolíky pro správné usazení vrtulových listů a vysoká detailnost odlitků. Posledním brassinovým dílem je z čirého resinu odlité horní okénko prostoru radisty odpovídající standardu série 301 a výše.

Fotoleptané díly sestávají ze dvou planžet, z nichž jedna je řešena jako barevný lept obsahující především nové potištěné palubní desky a obslužné pulty, poutací pásy a řemínky pedálů. Nebarvená planžeta obsahuje nový povrch pro nástupní prostor pilota a šturmana, mřížky chladičů, pedály řízení a díly aerodynamických plůtku věže VUB-1. Zde se bohužel výrobce dopustil zásadní chyby, protože použité řešení odpovídá provedení standardu série 115 a používalo se, až do nástupu standardu série 205 kdy byl prstenec se dvěma plůtky nahrazen jedním větším vyrovnávacím plůtkem, což je provedení, které neuniklo ani autorovi boxartu, ani autorům skrečů kamuflážních schémat. Tyto díly jsou proto pro stavebnici v předkládané podobě nepoužitelné.

Stříkací masky ze žluté maskovací pásky jsou vyrobeny v obvyklé kvalitě firmy Eduard a zahrnují všechny prosklené díly modelu (včetně obou variant prosklení prostoru radisty) a kruhy pro maskování disků podvozkových kol.


Obtisky a návod

Aršík obtisků byl zpracován ve spolupráci s renomovanou firmou Begemot a zahrnuje pět markingů, tři odpovídající standardu série 205 a dva odpovídající standardu série 359. Tisk obtisků je detailní přesný a vysoce kvalitní jak je obvyklé u jejich výrobce, italské firmy Cartograf. Aršík zahrnuje všechny emblémy a nosearty předkládaných markingů, sumu popisků a obtisky přístrojů a radiostanice, které mohou, s výjimkou radiostanice, alternovat barevné fotoleptané díly

Stavební návod formátu A4 je vytištěn plnobarevně na kvalitním křídovém papíře a obsahuje jednu stranu s historií letounu v angličtině, 12 stran detailního návodu popisujících stavbu letounu, 1 stranu návodu k rozmístění masek a 5 stran barevných markingů. Návod je zpracován velmi podrobně, bohužel se ale nevyhnul některým drobným zmatkům a nejasnostem. Mimo výše uvedeného problému s vyrovnávacími aerodynamickými plůtky střeliště VUB-1 lze zmínit nepříliš jasnou sestavu hřbetního okna radisty, které je poněkud nelogicky rozděleno do čtyř vzájemně nesouvisejících kreseb a fází stavby a i když obsahuje i návod k montáži resinového okna odpovídajícímu standardu série 301 a výše, bylo by vhodné nabídnout i možnost montáže tohoto okna rozděleného stejně jako původní okno (vzhledem k jeho konstrukci se jedná o velmi jednoduchou úpravu), podobně není zmíněna variantnost umístění bočního kulometu radisty nebo variabilita výzbroje (návod předpokládá zavěšení 4 pum FAB-100 do pumovnice a 2 pum FAB-250 pod centroplánové závěsníky).


Kamufláže a markingy

Stavebnice nabízí 5 kamufláží letounů operujících v letech 1944-45

  1. Pe-2 pozdní výrobní série, Staršij Lejtěnant E. Sedov, 40. bombardovací pluk, Námořní letectvo Černomořské flotily, srpen 1944
    Staršij Lejtěnant Jevgenij Sedov, nevlastní bratr proslulého sovětského stíhacího pilota Borise Safonova, jenž byl zabit v boji v květnu 1942, nechal na památku tohoto stíhače na levou stranu namalovat bojový slogan, připomínající jeho památku. Na obou stranách přídě je namalován Řád rudého praporu. Peška byla kamuflována v souladu s předpisem vydaným v roce 1943, rozmístění kamuflážních polí měla standardní typu 2. Rozeznávacím označením 40. bombardovacího pluku byly bílé vrtulové kužely a pruhy stejné barvy na horní ploše křídla.
    Poznámka: Letoun vybavením odpovídá vybavení letounů Pe-2 série 359
  2. Pe-2, pozdní série, výrobní číslo 3/220, 161. gardový bombardovací pluk, 2. gardový bombardovací letecký sbor, VVS RKKA, zima 1943/44
    Stroj je kamuflován podle barevného schéma specifikovaném v roce 1943, rozmístění barevných polí je standardní typ 1. během zimního období byla horní a boční plochy strojů přetřeny bílou smytelnou barvou MK-7. Zbytky této barvy zůstaly pouze na zadní části stroje, přední část trupu, motorové kryty a vlastenecký nápis je již bez zimního zastíracího nátěru. Označení strojů VVS RKKA na trupu a na kormidlech je provedeno netradičně ve dvou barvách. Na přídi a na vrtulových kuželech nese tento stroj šedé hvězdy s červeným lemem.
    Poznámka: Letoun odpovídá standardu série 220 a podle dostupných informací byl vyroben až v lednu 1944. „Kremelské hvězdy“ použité jako výsostné označení byly standardním označením u 161.GBAP, nápis na trupu letounu znamená „Se jménem Lenina-Stalina vpřed k vítězství!“. V případě stavby letounu v celobílém nátěru barvou MK-7 nebyly přetírány vrtulové kužely a hvězda na přídi.
  3. Pe-2 střední výrobní série, 36. gardový bombardovací pluk, 276. bombardovací divize, VVS RKKA, Leningradský front, prosinec 1944
    Tento stroj byl kamuflován v souladu s předpisem vydaným v roce 1943, rozmístění kamuflážních polí měl standardní typu 1. pravá strana přídě byla pravděpodobně vyzdobena plukovním znakem, bílým medvědem držícím bombu. Žluté pruhy se nacházely pouze na vnějších stranách směrových ocasních ploch.
    Poznámka: Letoun odpovídá standardu série 205
  4. Pe-2, střední výrobní série, Generalmajor I. Polbin, 6. bombardovací letecký sbor, VVS RKKA, Německo, 1945 11. února 1945
    byl tento bombardér sestřelen palbou ze země nad městem Breslau (nyní Wroclaw v Polsku), přičemž zemřela celá posádka. Ivan Polbin provedl celkem 158 bojových letů a byl dvakrát vyznamenán Zlatou hvězdou Hrdiny Sovětského svazu. Jeho stroj byl nestandardně kamuflován dvěma barvami, horní a boční plochy byly tmavě zelené (barva A-24m) a spodní plochy v modré barvě (A-28m). Přední část krytů motorů, vyvažovací plochy kormidel i zadní část vrtulových kuželů byly zbarveny červenou barvou, přední část vrtulových kuželů nesla červenou hvězdu s bílým lemem. Lev, gardové označení, vyznamenání Hrdiny Sovětského svazu i bílý blesk byly vyobrazeny pouze na levé straně trupu.
    Poznámka: Letoun odpovídá standardu série 205. Motorové gondoly na tomto letounu byly původně v barvě kamufláže s červenými vrtulovými kužely s hvězdami, nátěr krytů motorů červenou barvou byl proveden v průběhu ledna 1945. Letoun, navzdory operacím v zimě 1944/45 nikdy nenesl bílý zimní nátěr.
  5. Pe-2 pozdní série, 1. gardová bombardovací divize, VVS RKKA, Německo, 1945.
    Tento stroj byl zaplacen z příspěvků, které boji proti nacistickému Německu věnovali dělníci ze Zabajkalského regionu. Peška byla kamuflována v souladu s předpisem vydaným v roce 1943, rozmístění kamuflážních polí měla standardní typu 1. Zvířecí hlava spolu s gardovým znakem se nacházela na obou stranách trupu, heslo pouze na levé straně.
    Poznámka: Letoun odpovídá standardu série 359. Krokodýlí hlava s gardovým znakem je mimo tohoto stroje dokumentována i na dalších letounech 1. gardové bombardovací divize včetně velitelského letounu pilotovaného plk. P.I.Dobyšinem a pojmenovaného SLEDOBYŠ (Sleduj Dobyšina) a doplněného o červené motorové gondoly s bíle lemovanými červenými hvězdami na vrtulových kuželech.


Závěr

Uvedená stavebnice představuje, i přes některé chyby, kvalitní rozšíření původního Pe-2 od Zvezdy k vyšším sériovým vzorům Pe-2 umožňujícím stavět nejen letouny operujícími na konci WWII, ale i poválečné stroje sloužící mimo SSSR. Vzhledem k tomu, že dosud jediným alternativním Pe-2 v tomto měřítku byl dnes již překonaný short-runový model od MPM/Special Hobby, lze jen doufat, že se časem dočkáme od firem Zvezda a Eduard dalšího rozvoje této stavebnice i směrem k ranějším sériovým vzorům a verzím jdoucím mimo popsanou základní bombardovací linii.


Jaroslav Supík


Redakce ModelWebu děkuje firmě Eduard za poskytnutí vzorku k recenzi.



Rubrika Eduard, Letadla - 1:48, Letadla - Náhledy do krabiček | 1 komentář

Komentáře

1 odpověď k článku “1/48 Petljakov Pe-2 – Eduard”

  1. Jan Vodička napsal:

    Pánové, nevím, jestli existoval plk. Dobyšin a nepátrám po něm, je však jisté, že žádný stroj nenesl výzvu k jeho následování. Nápis totiž není SLEDOBYŠ, anóbrž SLEDOPYT, azbukou Следопыт, což není nikdo jiný, než stopař-lovec.
    S tímhle kouzelným omylem přišel Squadron Signal, vím...

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.