1/48 Nieuport 17 – Profipack Edition – Eduard

2.1.2020 - 670 přečtení

header

Chybí Vám ve vitrínce jedenapůlplošník?

Legendární Nieuport 17
v provedení Profipack od Eduardu

Ondřej 'Ondrouš' Mokrý


header

Název: Nieuport 17 Profipack Edition
Měřítko: 1/48
Výrobce: Eduard
Kat. číslo: 8071


Úvod

Stíhací letouny Nieuport patří mezi ikony leteckých bojů Velké války a na bojišti se vyskytovaly po celou dobu konfliktu. Na výsluní slávy se Nieuporty vyšvihly typem Nieuport 11, který deklasoval německé Fokkery Eindecker, které do té doby masakrovaly spojenecké stroje díky výzbroji synchronizovaným kulometem střílejícím v ose letounu.


Nieuport 11 tak zahájil řadu stíhacích sesquiplánů (jedenapůlplošníků) – strojů, u kterých je spodní křídlo výrazně menší než horní. Není bez zajímavosti, jak tento koncept původně vznikl: Nieuport 11 byl založen na závodním speciálu, u kterého se spodní křídlo natáčelo podél příčné osy a fungovalo tak jako vztlaková klapka. Na frontě však bylo potřeba nových strojů a nebyl čas na experimenty, takže konstruktéři připevnili dolní křídlo napevno k trupu a obě křídla spojili vzpěrami ve tvaru V.


Ačkoli byl Nieuport 11 velmi obratný a výkonný letoun, brzy se začal projevovat nedostatečný výkon motoru Le Rhóne 9C, který dával pouhých 80 koní. K dispozici byl silnější Le Rhóne 9J o výkonu 110 koní, který byl však na drobný drak Nieuportu trochu moc, jak se ukázalo u Nieuportu 16, kde došlo ke zhoršení letových vlastností.


Byly tak nutné zásadnější změny a konstruktér firmy Nieuport Gustave Delage připravil zcela nový drak přímo pro zástavbu Le Rhóne 9J. Nový stroj byl větší a celková konstrukce byla také zesílena, před kokpitem se objevil synchronizovaný kulomet Vickers (ačkoli některé Nieuporty nesly kulomet Lewis na kozlíku nad baldachýnem po vzoru svého předchůdce, některé stroje nesly kulomety oba).


Na frontě se začaly nové Nieuporty objevovat od května 1916 a postupně jimi byly přezbrojeny všechny stíhací letky francouzského letectva. Tento stav trval až do konce roku 1916, kdy začalo jejich doplňování a následně nahrazování stíhačkami SPAD. Těžko byste našli spojeneckou zemi, která by Nieuporty 17 nepoužívala – sloužily v řadách britských Royal Flying Corps, italského a ruského letectva (ve všech třech zemích běžela i licenční výroba), zalétali si s nimi i belgičtí, nizozemští a finští piloti. Pokud Vám ve výčtu chybí Spojené státy – těmito letouny byla vyzbrojena slavná Escadrille Lafayette, americká dobrovolnická jednotka sloužící v řadách francouzského letectva.


Náhled do krabice

Nieuport byl konstrukčně velmi jednoduchý letoun (to se projevilo i v šíři jeho bojového nasazení a vyrobených kusů), což se obrazí i ve stavebnici, která se vešla do dvou rámečků a jednoho dodatečného s novým motorem.


Na rámečku A (ve stavebnici má z nějakého důvodu označení D) najdeme poloviny trupu, jednu ze dvou variant horního křídla, mezikřídelní vzpěry a část drobných dílů (z nichž nemalou část nahradíme lepty).


Drobné otřepy jsem našel jen na náběžné hraně křídla a na podlaze kokpitu, jinak naprostá spokojenost. Krásně znázorněné je jak šití na trupu, tak prověšení plátna na křídle (na fotkách se může tvářit přehnaně, ale Nieuporty byly prověšené opravdu hodně). Propadliny na jednom z dílů na fotkách se nebojte, propadlina je na styčné ploše s bokem trupu zevnitř kokpitu.


Velmi pěkně je zpracovaný i kulomet Vickers, po vyšperkování lepty bude vypadat nádherně.

Rámeček B obsahuje druhou variantu horního křídla bez výřezu, dolní křídlo, dvě varianty prstence motoru, kola, vrtuli a další drobné díly. I na dolním křídle je prověšení provedeno velmi pěkně. Prověšení plátna na ocasních plochách je pouze naznačeno, což také odpovídá předloze. Ve VOP bude potřeba odvrtat dva oválné otvory, kterými procházela ovládací lanka. Otřepy ani přesazení jsem nenašel na žádném z dílů kromě vrtule, kde však půjde bez problémů odstranit. U vrtule mě naopak potěšila absence propadlin (u několika předchozích stavebnic jsem brblal kvůli propadlinám u unašeče vrtule, což je velmi obtížně odstranitelná potíž). Kulomet Lewis v základu nevypadá nic extra, ale po doplnění leptanými díly bude vzhled víc než přijatelný.

Poslední rámeček obsahuje díly motoru, celkem 3. Chobotnice sání je vylisovaná velmi pěkně, na válcích motoru je bohužel lehké přesazení. Hardcore modeláři se mohou pokusit o nápravu, nicméně vzhledem k tomu, že válce se budou nacházet za trubkami sání a zdvíhátky (ta doplníme z planžety leptů) a celý motor bude schovaný pod prstencem, za sebe s tím dokážu žít.

Jediným čirým dílem je větrný štítek, který je krásně průhledný a dostatečně tenký, součástí aršíku masek jsou i obojstranné masky.

Planžeta leptaných dílů obsahuje barvené pásy, které hodnotím velmi pozitivně, vzhledu modelu určitě prospějí, stejně jako leptaná sedačka. Příliš přesvědčivě na mě nepůsobí imitace dřevěného povrchu na dílu 19, jinak ale nemám co vytknout. Zejména exteriérové detaily vzhled modelu výrazně vylepší, což platí hlavně pro táhla ovládání, nábojový buben kulometu Lewis a nábojové koryto kulometu Vickers.


Návod

Za návody Eduardy většinou chválím a ani tentokrát nemám důvod udělat výjimku. Všechny kroky jsou přehledně rozkreslené a problémy se srozumitelností jsem neměl ani v pasážích popisujících, který díl použít pro dané kamuflážní schéma.


Obtisky

Součástí stavebnice je jeden obtiskový arch tištěný u Eduardu. Problémy se soutiskem se nekonají, výtky nemám ani ke zvoleným odstínům. Drobné popisky jsou krásně ostré, to samé platí i pro drobné detaily jako například u hlavy indiána.

Na výběr máme z celkem 5 variant zbarvení, většinou poměrně známých, jelikož se bez výjimky jedná o stroje významných es:


  1. N 1530 od Esc N 3 ze srpna 1916. Jedná se o jeden ze strojů Georgese Guynemera od slavné letky Čápů. Guynemer sice s 53 sestřely nebyl nejúspěšnějším francouzským stíhačem, bezesporu byl však nejslavnějším a nejoblíbenějším. K poslednímu letu odstartoval 11. září 1917, okolnosti jeho smrti však zůstávají dodnes nejasné, neboť jeho tělo ani letoun nikdy nebyly nalezeny. Guynemerovým osobním označením bylo jednak pojmenování Vieux Charles, které jeho letouny nesly, jednak číslo 2. Toto kamuflážní schéma je jedno z náročnějších, jednak kvůli nutnosti maskovat křídla kvůli nástřiku modrých linek, jednak kvůli trojbarevnému vrtulovému kuželu.
  2. N 1844 od Lafayette Escadrille z konce roku 1917. Do kabiny tohoto letounu usedal Raoul Lufbery, jedno z nejslavnějších amerických es (i když je někdy řazen mezi francouzská esa, protože jeho matka byla Francouzka). Lufbery začal bojově létat v roce 1916 jako člen Escadrille Lafayette, americké dobrovolnické jednotky v řadách francouzského letectva. Po vstupu USA do války byl přijat do amerického letectva a později velel slavné 94th Aero Squadron. 19. května 1918 však zahynul poté, co byl jeho letoun zasažen palbou nepřátelského pozorovatele a začal hořet.
  3. N 1427 od Escadrille N 62 z července 1916, stroj Paula Tarascona. Paul Tarascon se o letectví zajímal již před vypuknutím války, při leteckém výcviku však došlo k nehodě, po které mu musela být amputována jedna noha. Přesto však výcvik později dokončil a byl dokonce přijat do vojenského letectva. Prošel několika jednotkami, až nakonec zakotvil u Esc. 62, se kterou sloužil až do konce války. Emblémem jednotky byl galský kohout, který byl původně Tarasconovým osobním znakem.
  4. N 1571 od Escadrille N 65 z léta 1916, letoun dalšího slavného francouzského esa, Charlese Nungessera. Ten se díky 43 sestřelům řadí na třetí příčku mezi francouzskými stíhači. Nungesser byl proslulý svým divokým a bezhlavým stylem boje, kdy se vrhal do všech soubojů bez ohledu na početní přesilu. To mu kromě sestřelů vyneslo i těžko uvěřitelný počet zranění, podle vyprávění pamětníků ho někdy museli do kabiny letounu vysazovat mechanici. Navzdory tomu válku přežil, zmizel však beze stopy v roce 1927 při pokusu o přelet Atlantiku. Nungesserovou osobní insignií byl pochmurný symbol černého srdce s lebkou, rakví a dvojicí svíček.
  5. N 3139 od 91a Squadriglia z italské fronty z jara 1917, se kterým létal Fulco Ruffo di Calabria, člen jedné z nejvýznamnějších italských šlechtických rodů. Za války dosáhl 20 sestřelů a ve vojenské kariéře pokračoval i po skončení Velké války. Jeho letouny nesly označení lebkou se zkříženými hnáty, tato kamufláž bude zajímavá zejména pro modeláře, kteří si budou chtít pohrát s francouzskými kokardami prosvítajícími pod přetřením na horním křídle.


Závěr

Krásně a kvalitně odstříknuté díly, atraktivní kamufláže, přehledný návod a výborně využitelné lepty – za sebe jednoznačně doporučuji.


Ondřej 'Ondrouš' Mokrý


Redakce ModelWebu děkuje firmě Eduard za poskytnutí vzorku pro recenzi.



Rubrika Eduard, Letadla - 1:48, Letadla - Náhledy do krabiček | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.