1/72 Fokker D.VII (MÁG) – Limited Edition – Eduard

7.11.2019 - 506 přečtení

header

Jak se Fokker D.VII do Československa dostal...

Chcete si vybírat ze sedmi kamufláží u jednoho stroje?
Něco pro vás máme!

Ondřej 'Ondrouš' Mokrý


header

Název: Fokker D.VII (MÁG) Limited Edition
Měřítko: 1/72
Výrobce: Eduard
Kat. číslo: 2128


Úvod

Fokker D.VII je jedním z nejikoničtějších strojů Velké války a jeho historie byla přímo na Modelwebu popsána již několikrát, my se proto zaměříme na stroje z maďarské produkce.


Na výsluní slávy se Fokker D.VII vyšvihl na konci ledna 1918, kdy vyhrál historicky první výběrové řízení na standardní stíhačku německé armády (v soutěži figuroval pod označením Fokker V.11).


Mezi přítomnými důstojníky nechyběli ani hosté ze spojeneckého rakousko-uherského mocnářství. Zejména kvůli omezeným průmyslovým kapacitám země Rakušané už v minulosti sáhli do arzenálu německého spojence (mj. Hansa Brandenburg D.I je německá konstrukce, o Albatrosech z továrny Oeffag netřeba mluvit).


Když tak spatřili výkony nového prototypu, netrvalo dlouho a začaly plány na výrobu pro potřeby rakousko-uherského letectva. Agilní Antony Fokker na nic nečekal, rozhodl se využít svého vlastnického podílu v maďarské továrně MÁG (Maygar Általános Gépgyár) a připravil prototyp upravený pro použití rakouského motoru Austro Daimler o výkonu 200 k, který dorazil do Maďarska v dubnu 1918.


Rozjezd výroby se však ukázal komplikovanějším, než se původně zdálo (mimo jiné i kvůli nedostatku základního materiálu pro stavbu Fokkerových konstrukcí – tenkostěnných ocelových trubek, takže Rakušané museli experimentovat s náhradou klasickými dřevěnými trupy s překližkovým potahem).


Na samém sklonku války vyprodukovala továrna MÁG nejméně 26 strojů v jednomístném provedení (imatrikulace 93.01 – 93.26) a minimálně 10 strojů ve dvoumístné úpravě. Přímo továrna Fokker dodala firmě MÁG koncem října 6 kompletních draků pro zástavbu motorů Austro Daimler, avšak válka skončila, než se kterýkoli z těchto strojů mohl zapojit do boje.


Po válce však Fokkery čekala poměrně pestrá kariéra v maďarských a rumunských službách, jeden stroj se dostal do nově zrozeného Československa (byl to jeden ze strojů sestavených z draku dodaného továrnou Fokker). O poválečné službě těchto strojů se rozepisovat nebudu z jednoho prostého důvodu – součástí této limitované edice je i osmistránková knížka z pera Marka Mincbergra, která tuto kapitolu nádherně postihuje. Největší pozornost je ne náhodou věnována stroji 38.67 a jeho historii ve službách československého letectva, která skončila až v roce 1925.


Náhled do krabice

Plastové díly jsou rozděleny do dvou dvojrámečků a doplněny planžetou leptů, maskami, jedním resinovým dílem a acetátovou fólií pro výrobu větrného štítku.



Velké díly jako poloviny trupu a křídla jsou v rámečcích C a J, ve kterých najdeme i ocasní plochy a pestrou paletu vrtulí (z nichž pro tuto stavebnici přicházejí v úvahu 4). Když jsem se před nějakou dobou dočetl, že na křídlech této stavebnice bude naznačené šití, měl jsem značné obavy o výsledek (mám ještě v hlavě zkušenost se čtvrtkovým Siemensem, na kterém se tento detail nepovedl dostatečně jemně a křídlo bylo možné použít i jako improvizovanou škrabku na paty).


S radostí ale musím konstatovat, že tady Eduardi udělali velký pokrok. Šití je krásně jemné a prostým okem sotva viditelné, což naprosto odpovídá tomuto měřítku.


Dalším hojně diskutovaným tématem bylo zpracování kokpitu, kdy je boční konstrukce včetně ruční pumpy a plynové páky vylisována jako součást bočnic trupu. Osobně toto řešení nepovažuji za šťastné – i když chápu snahu usnadnit modelářům práci, výsledek nevypadá přesvědčivě a bod úspory práce je také sporný – marně jsem si lámal hlavu, jak budu plynovou páku a ruční pumpu barvit štětcem. Tato stavebnice naštěstí nabízí možnost vyřešit kokpit jinak a plynovou páku i pumpu nahradit lepty (+ kouskem plastové tyčinky představující tělo pumpy). Nejdříve však samozřejmě musíme z bočnic odstranit nalisovanou pumpu a páku, což nebude úplně příjemná práce, pokud nebudeme chtít poškodit další detaily. Osobně se kloním k řešení zbrousit bočnice úplně a vytvořit od znova. Úspora práce se tedy nekoná a jakožto zarytému fandovi Járy Cimrmana mi při psaní tohoto odstavce rezonuje v hlavě: „Tudy ne, přátelé!“.


Jediný další zádrhel, na který jsem u těchto rámečků narazil, byl na spodním křídle, kde na odtokové hraně vznikl poměrně velký otřep. Podobný problém se objevoval i v dalších recenzích na tuto stavebnici, každopádně odstranění nebude činit potíže.


Rámečky A a B obsahují drobné díly a musím dát za pravdu kolegům recenzentům, že kvalita vylisování těchto rámečků přesahuje úroveň rámečků C a J. Nikde jsem nenarazil na dělicí roviny ani otřepy a i velmi drobné díly jsou vylisovány nádherně. Pochválit musím zejména krásně jemný reliéf chladičů, velmi povedený je i motor Austro Daimler, proto stojí za zvážení výběr některé z kamufláží s odstraněnými motorovými plechy. Pokud budeme stavět některý ze strojů vyzbrojených kulomety Schwarzlose, zvážil bych nahrazení hlavní injekčními jehlami nebo alespoň odvrtání výstřelných otvorů.



Součástí stavebnice je i drobný resinový díl, který použijeme na "zaplechování" horní části trupu u celkem šesti kamufláží s odstraněnou výzbrojí.



Dalším doplňkem je planžeta leptů pro interiér i exteriér. Exteriérové díly obnášejí zejména táhla, stupačky a madla, velmi pěkně vypadají leptané unašeče vrtule. Z barvených interiérových dílů musím pochválit krásně zpracované pásy, méně nadšený jsem z barvené přístrojové desky, která na mě (jak už je u mě zvykem) prostě dřevěně nepůsobí. Na druhou stranu se jedná o rychlé řešení, pokud si připustíme, že z ní ve finále stejně nebude více méně nic vidět.


Součástí stavebnice je i malý aršík masek, který nám pomůže s vymaskováním kol a chladiče (a to oboustranně).

Posledním doplňkem je drobná acetátová fólie s předtištěným tvarem pro vystřižení větrného štítku, přičemž při stavbě budeme mít dva pokusy.


Návod


Vzhledem ke značným odlišnostem mezi jednotlivými variantami strojů v dostupných kamuflážích je třeba věnovat zvýšenou pozornost sledování návodu, abychom použili správnou konfiguraci pro daný stroj, všechny odlišnosti jsou však v návodu zřetelně znázorněny. Výplety na Fokkeru D.VII jsou skutečně minimální, takže uspořené místo Eduard využil pro 2 separátní stránky se zobrazením správného položení lozenge potahu a rozložení lozenge pruhů, což kvituji s povděkem.


Obtisky


Obtisky jsou tištěny u Eduardu a jsou rozděleny do 3 archů - na prvním je lozenge potah, na druhém lozenge pruhy určené na křídelní žebra a lemy, a na třetím výsostná označení a insignie.


U žádného z archů jsem nenarazil na nic, co bych mohl vytknout, odstíny lozenge vždy byly a budou subjektivní, takže tomuto posuzování se s radostí vyhnu. Výsostné značení má správné barvy a nenarazil jsem ani na přesazení tisku, přesahy krycího laku jsou také minimální a drobné popisky jsou čitelné.

Výběr kamufláží je skutečně bohatý, a to z celkem 10 variant (i když 7 z nich se vztahuje k jednomu stroji):


A. Stroj neznámého sériového čísla sloužící v Maďarské republice rad v roce 1919 u 8. Vörös Repülöszázad s výsostným označením rudými hvězdami v bílém poli.


B. Stroj W.Nr. 93.07, sloužící také v Maďarské republice rad v roce 1919


A zde už se dostáváme ke stroji, který bude pro naše modeláře asi nejatraktivnější volbou, tedy k Fokkeru W.Nr. 3867, se kterým prvoválečné eso István Fejés musel nouzově přistát u Lučence v létě 1919. Tento letoun se tak stal jediným Fokkerem D.VII sloužícím v československém letectvu a my si jej můžeme postavit v následujících variantách:


C1. provedení z léta 1919 s kulomety Schwarzlose, dvoulistou vrtulí, lozenge potahem a ranými československými znaky s bílým lemem


C2. provedení z podzimu 1919 s odstraněnými kulomety a čtyřlistou vrtulí


D1. provedení z roku 1920 s dvoulistou vrtulí, kulomety Vickers, výrobním číslem na trupu a kokardami bez bílého lemu.


D2. provedení ze září 1921, tedy podoba, ve které se stroj zúčastnil 1. leteckého národního meetingu. Došlo k odstranění kulometů Vickers a byly doplněny číslice 16 v bílé barvě na boky trupu a v černé barvě na spodní plochy dolních křídel.


E1. provedení z léta 1922 po přebarvení na novou tříbarevnou kamufláž se stříbrnými spodními plochami a výsostným značením přemalovaným podle nového standardu


E2. provedení z konce léta 1923, kdy byl stroj opět vybaven čtyřlistou vrtulí a na trup přibyly bílé čtverce.


F. stroj 93.18, který na přelomu let 1919 a 1920 sloužil v rumunském letectvu.


Závěr

Dvaasedmdesátinový Fokker D.VII od Eduardu rozhodně hodnotím jako povedenou stavebnici vhodnou i pro méně zkušené stavitele - díky jednoduchosti konstrukce a v podstatě absenci výpletů. Kompromisy v kokpitu sice nepotěší, na druhou stranu to není nic, s čím by průměrný lepič nedokázal žít... a detailisté si poradí po svém.


Možnost postavit si jediný Fokker v československých službách si pravděpodobně nechá ujít málokterý příznivec našeho letectva.


Ondřej 'Ondrouš' Mokrý


Redakce ModelWebu děkuje firmě Eduard za poskytnutí vzorku pro recenzi.



Rubrika Eduard, Letadla - 1:72, Letadla - Náhledy do krabiček | 1 komentář

Komentáře

1 odpověď k článku “1/72 Fokker D.VII (MÁG) – Limited Edition – Eduard”

  1. Houmr_9 napsal:

    Popravdě řečeno, řekl bych, že po zavření trupu ta pumpa vidět nebude. A barvení? Standard, jemným štětcem. Pokud se to nebude fotit supermakrem před zavřením,tak to taky nebude vidět.

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.