1/144 Jakovlev Jak-42D – Eastern Express

5.4.2016 - 2,408 přečtení

DSC_0423

Další dopravní typ ze země velkých zítřků se dočkal modelu z klasického materiálu.

Jak je na tom největší Jak?

Jakub "Kubouš" Jirásek


Název: Civil aircraft Yak-42D
Výrobce: Eastern Express
Měřítko: 1/144
Kat.č.: 14499
materiál: plast


Úvod

Firma Eastern Express v posledních letech dělá stále větší radost stavitelům východních typů letecké techniky, včetně stavitelů dopraváků. Byť se jedná o short-runového výrobce, kvalita modelů má velké rozpětí a cena těchto modelů není zrovna nejmenší, předlohy svých modelů má velice lákavé. Nejedná se přitom o zas až tolik neznámé typy letounů, leč pro lepší výrobce nejsou tolik lukrativní. Jedním z těchto typů je i dopravní Jak-42.


Předloha

Jakovlevova konstrukční kancelář vstoupila na pole dopravních letounů typem Jak-40, malým třímotorovým typem, který se měl stát náhradou převážně typů Il-12 a Il-14. Jakovlev později z vlastní iniciativy začal pracovat na větším modelu pro krátké a střední tratě, který měl nahradit typy An-24/26 nebo Il-18. Vývojově jej pojal jako zvětšeninu menšího Jak-40, ovšem se šípovym křídlem.


Pro letoun byly vyvinuty zcela nové dvouproudové motory D-36 s velkým obtokovým poměrem, mající oproti jiným sovětským motorům té doby velmi nízkou spotřebou paliva i velmi příznivé emisní a hlukové parametry. O jejich kvalitě svědčí mj. i to, že jejich pokračovatelé, motory Ivčenko D-436, jsou po roce 2010 osazovány i do nově vyvinutých letounů Antonov An-148. Letoun byl vybaven na svou dobu pokročilou avionikou, autopilotem, schopným udržovat letovou hladinu s přesností 10 m, byl schopen přistávat a vzlétat z nezpevněných RWY. Letoun dokázal přistávat s nezvykle nízkou přistávací rychlostí 210 km/h, takže ani nebylo třeba pro posílení brzdění na krátkých drahách montovat obraceče tahu motorů. Určitou slabostí byla omezená maximální vzletová hmotnost, takže pro plné obsazení nebylo možné naplnit zároveň i palivové nádrže. Toto bylo později zčásti vyřešeno v rámci modernizace pod označením Jak-42D. Dalšími slabšími stránkami jsou poněkud nižší rychlost i dostup, což však na krátkých letech nepřináší citelná omezení.


První prototyp se do vzduchu dostal v roce 1975, kvůli počátečním problémům s vývojem motoru D-36 se však do sériové výroby dostal až v roce 1979 a bylo ho vyrobeno jen okolo 180 kusů. V současné době se s ním stále lze setkat na ruských, většinou vnitrostátních linkách a několik kusů bylo přestavěno na VIP variantu se salónním interiérem. Laické veřejnosti se tento letoun dostal do povědomí díky tragické havárii letounu RA-42434, který se po startu zřítil s celým hokejovým týmem Lokomotiv Jaroslavl, včetně 3 českých a 1 slovenského hráče. Byť tento letoun má ve své kariéře na kontě 8 fatálních nehod, pouze 1 byla zapříčiněna technickou vadou letounu. Celou historii letounu a údaje o jednotlivých verzích lze najít např. zde nebo na wiki.

foto: Sergej Koptsev, Petr Gorbunov (www.russianplanes.net)


Stavebnice

Kdo si chtěl donedávna pořídit do vitrínky malého velkého Jaka, neměl jinou možnost než sáhnout po resinových výrobcích firem F-RSIN nebo RusAir, což přirozeně hodně zájemců odradilo (nejen cenově). Nyní je možnost vysochat si model Jak-42 z klasického materiálu. Eastern Express vydal Jak-42 tradičně hned ve dvou přebalech. První z nich obsahuje livery na stroje Aeroflotu. Druhý, který je předmětem tohoto náhledu, v sobě má livery UTair a MČS Rossii (ministerstvo pro mimořádné události RF).


Krabice s vrchním víkem obsahuje sáčky s plastovými rámečky a samostatný znovu uzavíratelný sáček s návodem a obtisky. Rámečků je ve stavebnici celkem 7, 6 z klasického plastu a 1 z čirého.


Návod

Návod tvoří dva samostatné listy formátu o něco menším než A4. Je tištěný barevně na křídovém papíře. Obsahuje stručnou historii typu v ruštině a angličtině, přehled výlisků a samotnou stavbou nás provede ve 13 krocích. Poslední stránka je věnována zbarvení a aplikaci obtisků.


Výlisky

Výlisky jsou odstříknuté z šedého plastu a mají negativně rytou paneláž. Jejich kvalita ale v porovnání např. s An-22 stejného výrobce šla o jednu až dvě třídy níže.

Nějaká ta dělící linie formy či propadlinka je u těchto modelů vcelku běžná, což však vrací výlisky tohoto modelu do éry několika let zpět. Je zde také velké množství škrábanců a jamek na povrchu. Nejvíce je to znát na výliscích trupu.


Mikrodírky silně připomínají bublinky na resinových stavebnicích a kdo někdy resin horší kvality stavěl, ví jaká je to otrava dát takový povrch do přijatelného stavu. Pozitivní věcí ale je, že za hodně peněz dostaneme spoustu zábavy s tmelením a broušením, no nekupte to...


Jak již bylo zmíněno, stavebnice obsahuje 6 rámečků klasických dílů. Rámečky A-C obsahují trupy, křídla a ocasní plochy.

V rámečku D jsou díly potřebné pro podvozek, E obsahuje díly motorů a konečně rámeček F obsahuje drobné díly (antény, mechanizace klapek). U těchto rámečků nejsou díly postižené kazy jako u těch velkých. Rytí je místy trochu rozplizlé, ale to spraví jemné projetí žiletkovou pilkou.


Čiré díly

Rámeček čirých dílů obsahuje zasklení kokpitu a kabiny cestujících. Na dílech nejsou nijak znatelné kazy a jejich průhlednost je dobrá, byť s lehkým efektem čočky. Jak jste si mohli všimnout na výliscích trupu, jsou zde připravené otvory pro zasklení kabiny cestujících, avšak kokpit je vylisovaný vcelku. Kdo tedy chce mít pilotní kabinu "zasklenou" čirým plastem, musí sáhnout po řezání a napasování čirého dílu na trup.


V tom případě mu ale vyvstane druhý problém - čirý díly kokpitu je úplně hladký, bez jakéhokoliv náznaku rámování kabiny. Co výrobce nebo mástraře k tomuto kroku vedlo, ví asi jen on.


Zbarvení a obtisky

Stavebnice nabízí možnost stavby dvou ruských letounů. První nese barvy přepravce UTair, konkrétně stroj registrace RA-42342. Druhým strojem je RA-42441 ruského ministerstva pro mimořádné události.


Obtisky jsou na první pohled vytištěny bez velký kazů. Pouze asi na dvou místech jsem našel odřeniny a malé ruské vlajky mají lehce přesazené barvy. Oba problémy ale lze řešit. Aršík obsahuje dekálové zasklení obou kabin, což nám pomůže vyřešit problém nastíněný u čirých dílů. Osobně to považuji na nejschůdnější variantu.


Závěr

Po letech čekání se stavitelé dopraváků dočkali plastové "dvaačtyřicítky". Byť snad nikdo neočekával, že v případě Eastern Expressu půjde o nějaký hi-tech model, tak si stejně dovolím napsat, že to mohlo dopadnout lépe. Zvláště poté, jak vypadaly výlisky An-22 nebo An-12, zde se jedná o kvalitativní krok zpět. Nezbývá než přestat truchlit a chopit se pořádného brousku a tuby tmelu.


Model rozhodně nelze doporučit začínajícím modelářům (leda za trest nebo v rámci tvrdé školy modelařiny), ti zkušení z něj ale jistě dokáží vykřesat krásný kousek.


Jakub "Kubouš" Jirásek


Vzorek byl poskytnut ze soukromých zásob autora.



Rubrika Eastern Express, Letadla - 1:144, Letadla - Náhledy do krabiček | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.