1/1000 Karlštejn a Kunětická hora – Mayesto – stavební recenze

25.7.2014 - 3,537 přečtení

Karlštejn_a_Kunka-hotovo-2

Stavebnice hradů a jiných architektonických památek od Mayesta, v současnosti vydávané pod hlavičkou VISTA Model, již byly českému modelářskému publiku několikrát představeny. Spojením architektury s možnostmi dnešních modelářských postupů tak byl nesporně vytvořen nový segment našeho hobby. Jenomže co asi tak může stavitel očekávat, když otevře krabici, na jejímž obalu nejsou znázorněny ladné tvary Spitfiru, ani účelové siluety pozemní techniky, ale na víku se vyjímá některá z našich majestátních staveb? Na tuto otázku se pokusím odpovědět v následujícím textu. Nutno dodat, že prezentovat budu svůj vlastní postup, o kterém rozhodně netvrdím, že je jediným správným. Každý z nás si při stavbě určitě pomůže vlastním rozumem a bude hledat tu svoji správnou cestu ke kýženému výsledku.

Jak se stavěl Karlštejn a Kunětická hora

Martin Zahálka


Model: hrad Karlštejn
Výrobce: Mayesto
Materiál: sádrový odlitek, resinové odlitky, lepty, ABS profily a samolepky na boky podstavce
Měřítko: 1/1000
Katalogové číslo: MA150008


Model: hrad Kunětická hora
Výrobce: Mayesto
Materiál: sádrový odlitek, resinové odlitky, lepty, ABS profil a samolepky na boky podstavce
Měřítko: 1/1000
Katalogové číslo: MA150007


Obsah stavebnic

Co najdete uvnitř krabice hradu Karlštejn již bylo jednou popsáno v recenzi na ModelWebu. Pouhý odkaz je uveden proto, abych zbytečně neopisoval již jednou dané. Vše co je kolegyní v recenzi popsané jsem v krabici našel také a ve stejném stavu i provedení.


Obsah stavebnice Kunětické hory je podobný, úměrný menší velikosti a nižší tvarové složitosti předlohy. Proto zde je početní zastoupení dílů logicky menší (1 sádrový odlitek, 8 ks resinových dílů, 12 leptaných dílů, tradiční ABS profil na komíny, polepky na boky podstavce a návod). Komu by můj stručný výčet nestačil, tak se může na obsah obou stavebnic podívat přímo na stránkách výrobce:

kde jsou obsahy všech stavebnic názorně vyfocené a navíc se zde můžeme inspirovat obrázky již postavených modelů.


Opět mohu potvrdit, že obsah mých stavebnic nebyl v rozporu s výrobcem uvedenými informacemi.


Předlohy stavebnic

Nepředpokládám, že by velké vzory stavebnic v naší republice někdo neznal, ale pro formální úplnost uvádím odkazy na oficiální stránky obou kulturních památek:


Stavba

Na stavbu hradů lze úplně jednoduše aplikovat metody známé všem stavitelům letadel, pozemní techniky a kdo ví čeho ještě. Samozřejmě fungují úplně stejně jako u těchto mobilních prostředků. Důležité je si jenom uvědomit, co danou metodou chceme znázornit. Postup stavby v návodech stavebnic není rozdělen klasicky v po sobě jdoucích krocích, proto je nutné si vlastní kroky naplánovat předem. Při barvení se osobně snažím co nejvíce využívat pistoli, i když to někdy znamená zdlouhavé maskování.


Poznámka redakce: Celou stavbu obou hradů jste mohli sledovat na ModelForu.


Krok číslo 1: Slícování a zalepení základních dílů

Oba recenzované hrady pocházejí z pozdější produkce firmy Mayesto. Velké resinové díly jsou tak vytvořeny bez nálitků, které by bylo nutné oddělovat. Žádné velké začišťování dílů není potřeba, jen sem tam hranou skalpelu seškrábneme drobné nedokonalosti (např. zbytky po tenkých blankách u průchozích otvorů bran, apod.).


Obyčejně pak následuje sesazení resinových odlitků nasucho do základu ze sádry. U obou hradů bylo možné odlitky nasucho poskládat již bez jakéhokoliv dobrušování či úprav. To je způsobeno také tím, že mezi sádrovým dílem a resinovými odlitky vychází spára v řádu 1 až 3 mm a to při spasování dává jistou volnost. Resinové díly k sobě naopak sedí poměrně precizně a je to pouze o tom věnovat spasování nasucho dostatek času.


Když máme všechny díly nasucho sesazené, při pohledu na hrubou sestavu hradů můžeme začít přemýšlet, jakým postupem budeme hrady barvit. Od toho se totiž odvíjí nutnost některé z částí pouze spasovat, ale zatím nelepit, abychom při barvení měli umožněný přístup.


U Kunětické hory jsem tak prozatím nezalepil část hlavního paláce a odlitek s šestou bránou dolního hradu. U Karlštejnu jsem pak napevno zalepil pouze vnitřní a vnější opevnění. Hlavní a Mariánská věž s oběma paláci zatím zůstaly zvlášť.


Do spodních ploch odděleně barvených resinových dílů jsem navrtal otvor, do kterého jsem zalepil špejli. Za vyčnívající část špejle lze s díly jednoduše manipulovat při barvení.


Můj postup dále počítal s instalací některých leptů na Karlštejn před sjednocujícím nástřikem surfacerem. Leptaná planžeta u tohoto hradu je na díly poměrně bohatá a jejich detaily posouvají výsledek o úroveň výše. Takže jsem postupně prošel všechny pozice a pokud lept bylo možné nalepit už v této fázi, učinil jsem tak. U Kunětické hory jsem zatím žádný z leptů neinstaloval, všechny lze snadno dolepit až po barvení.


Krok číslo 2: Tmelení spár

Jak jsem se již zmínil, mezi sádrovým odlitkem a resinovými částmi hradů po sesazení vzniká spára, kterou je nutné zatmelit. K tmelení používám dvousložkový tmel Miliput, který po vtlačení do spáry stačí na vrchu zahladit plochou skalpelu namočeném ve vodě.

Protože na zatmelenou spáru stejně v dalším postupu nalepím posyp imitující travní porost, není nutné se s tmelenými místy nějak významněji zabývat. Stejným tmelem ještě odstraním několik míst, kde se objevili drobné spáry mezi resinovými odlitky, nebo rovnou aplikuji hustější surfacer.


Krok číslo 3: Sjednocení povrchu

Materiálová různorodost dílů stavebnice přímo vybízí k sjednocujícímu nástřiku plnícím tmelem.

S oblibou používám Surfacer 1000 nebo také Resin primer. Záleží který z nich mi přijde pod ruku.


Krok číslo 4: Barvení staveb

Samotnému barvení předchází studie zbarvení předlohy. Copak o to, fotografií zrovna těchto hradů je plný internet, ale pokud fotografie mezi sebou porovnáváme, zjistíme vzájemné rozpory. Je to způsobeno tím, že každý hrad se časem mění, části hradů jsou rekonstruovány a v různých dobách pořízené obrázky tyto proměny zachycují. Dále platí, že nejhodnotnějšími podklady jsou letecké pohledy, protože na velké předlohy se pozorovatel dívá z podobných směrů jako u modelu a současně jsou hezky vidět jen podstatné rysy zbarvení.


Základní barvení většinou začínám stříkáním barev, které jsou na stavbách nejvíce dominantní. U Karlštejnu je to krémová až žlutobéžová barva, u Kunětické hory je to bílo-šedý odstín na hlavním paláci a šedé zbarvení zbylých částí. Pokaždé se nespokojím pouze s jedním odstínem barvy, ale plochy dále stínuji různě modifikovanými odstíny základní barvy. Tam kde to miniaturní měřítko dovolí se snažím, aby středy ploch stěn plynule přecházely ve světlejší odstín. Zároveň do ploch stříkám různé flíčky, které dále imitují nestejnou barevnost fasád skutečných stěn. Stejný postup aplikuji také u dalších barev, kdy předtím již nastříkané plochy maskuji maskovací páskou. Nakonec stříkám a stínuji střechy budov.


Po velkých plochách pokračuji v barvení detailů. Pro tuto činnost používám jemné a špičaté štětce, které společně s pevnou rukou umožní vybarvit i ty nejtitěrnější detaily. Jde to, ale někdy je to o nervy. U nejmenších oken je někdy lepší jejich zvýraznění nechat až na wash, protože jejich barvení častokrát dopadne přetažením původně barveného tvaru.


U většiny hradů při barvení narazíme na nějakou zvláštnost, jejíž znázornění v malém měřítku může být oříšek. Tak například u Kunětické hory to je kropenatý povrch hlavního paláce, kde ze světlé fasády vystupují tmavé kameny (omlouvám se všem ve stavebnictví vzdělaným za laické popisy), které však z dálky splývají v jednu barvu povrchu. Vyřešil jsem to domalováním teček obyčejnou tužkou na nastříkaný základ budov. Poté jsem otečkované zdi opět přestříkal naředěným základním odstínem a mohl tak regulovat výraznost tohoto detailu. Obdobně tomu bylo u Karlštejnu, kde povrch nádvoří v purkrabství tvoří nepravidelné kameny. U tohoto detailu jsem nádvoří nejdříve hustě pokryl různě barevnými miniaturními tečkami a celou plochu nádvoří potom přestříkával silně naředěnými šedými odstíny. Podobných detailů by se jistě našlo více, je to jenom o tom, jak moc se každému detailu chceme věnovat.


Krok číslo 5: Travnaté plochy uvnitř hradů

Výhodu volného prostoru kolem dosud nezalepených dílů můžeme využít také při tvorbě travnatých ploch uvnitř hradu. Nejnovější hrady od Mayesta již mají travnaté plochy na sádrových a resinových odlitcích naznačené zdrsněním, takže teoreticky stačí pouze na povrch nanést barvu. Problém ale nastává u ploch zatmelených spojů, kde zdrsnění chybí. Také pokud chceme kompletovat sbírku hradů, včetně dříve vydaných stavebnic kde imitace od výrobce ještě chybí, bude travnatý povrch vypadat rozdílně. Z těchto důvodů vytvářím travnaté plochy vlastním posypem, na který využívám písek s jemnými zrny používaný jako abrazivo technologie řezání vodním paprskem. Plochu modelu jednoduše starým štětcem potřu starým dobrým lepidlem značky Herkulesem naředěným vodou a pak na toto místo sypu abrazivo. Nechám chvíli zaschnout a nepřilepená zrnka ometu nebo sfouknu. Někde pak posypanou plochu ozvláštním dolepením drobných kousků molitanu (který jsem sehnal v potřebách pro vláčkaře), abych imitoval místa s o něco vyšším porostem a keři.

Barvení provádím opět pistolí, kdy na travnatý povrch napodobuji stříkáním různých zelených, hnědých a žlutých odstínů v nepravidelných tvarech. Před touto činností mě ale vždy čeká zdlouhavé maskování okolních staveb.


Krok číslo 6: Další kompletace modelů

S postupným barvením ubývají místa, kvůli kterým jsme dosud některé díly ponechali nezalepené. Nyní nastává jejich čas a můžeme je zkompletovat s celkem. Hrady tak postupně začínají dostávat svůj vzhled a dosud nechápající příbuzní začínají mít jasno, co to vlastně stavíme.

Většinou spoje nově zalepených dílů lehce přetáhnu tmelem a dohladím ve vodě namočeným skalpelem. Následně místo retušuji nástřikem pistolí.


Krok číslo 7: Osazení leptů

Uvnitř hradeb máme stavbu hotovou, takže nyní přichází na řadu souboj pinzet, vteřinového lepidla a leptaného zábradlí. Leptané zábradlí a další detaily model pěkně oživí, ale někdy je docela problém lepty instalovat na místo kam patří, aniž by bylo lepidlem zapatláno celé okolí. Obzvlášť pokud při stavbě zvolíte obdobný postup a lepty doplňujete do téměř hotového hradu.

Zvláštní postup na tuto činnost nemám, ale určitě je zapotřebí trpělivost. U Karlštejnu je instalace zábradlí rozhodně náročnější než u Kunětické hory. Na závěr nainstalované díly barvím jemným štětcem.


Krok číslo 8: Komíny

Komíny ve stavebnicích Mayesto vytvoříme z přiložených ABS profilů. Postup je triviální, stačí sledovat návod, z něho odečíst velikost průřezu profilu a délku na jakou ho máme uříznout a díl zalepit do v odlitcích střech připravených zahloubení. Několikrát jsem musel ve spodní části těla komínů lehce skalpelem srazit hrany, protože zahloubení nemělo dokonale ostré rohy a profil tak do nich nešel dokonale vsunout. Délka ve stavebnicích přiložených ABS profilů postačovala k výrobě všech komínů, navíc ještě kousek zbylo. Pro další zvýšení detailnosti modelu u zalepených komínů navíc dle fotek předlohy jemným vrtáčkem odvrtávám jejich ústí. Při barvení komínů jsem u Karlštejnu poprvé použil stříkací pistoli, která dovolí si s povrchem více pohrát a na jedné ploše difuzně kombinovat více odstínů. Velkou nevýhodou je složité maskování střech. Jinak běžně komíny barvím štětcem.


Krok číslo 9: Travnaté plochy v okolí hradů

Zde je postup stejný jako v kroku č. 5.

Pouze rozloha zpracovávaných ploch je o hodně větší.


Krok číslo 10: Barvení skalních masívů

V terénu uvnitř a okolí obou hradů se nachází poměrně významné skalní plochy, jejichž barvení jsem se trochu obával. Nakonec musím potvrdit, že na tom nic není. Reliéf skal je na obou modelech pěkně vymodelován, takže stačí skály nepravidelně nastříkat několika odstíny šedé barvy. Potom následuje práce štětcem, kdy pomocí barev Valejo na štětec dalšími šedými odstíny barvím plochu skály, přičemž tmavší odstíny se snažím aplikovat na tmavá zákoutí a spáry, světlejšími naopak barvím vystouplá místa. Je to v podstatě postup od figurkářů. Aby skála nevypadala uměle, je dobré mimo šedé barvy takto aplikovat také hnědé odstíny. Na skále se občas podaří uchytit nějaké té zeleni, kterou imituji dolepením nabarvených drobných molitanových kousků.


Krok číslo 11: Dokončení kompletace modelů

V této fázi na boky podstavce dolepím polepky s názvy hradů a celý model přestříkám lesklým lakem.

Takto je povrch modelů připraven k patině.


Krok číslo 12: Patina modelů

Oba hrady jsem patinoval ve třech krocích, které jsem si vypůjčil z jiných modelářských odvětví, kde byly již mnohokrát popsány. Nejprve do spár a koutů zapustím wash (použil jsem neutral wash od MiG production). Poté povrch zdí drobně natečkuji různými odstíny olejových barev, které nechám zavadnout a následně je rozmývám štětcem směrem od shora dolů.

Posledním krokem je zesvětlení hran opět olejovými barvami, kdy téměř dosucha vytřeným štětcem přejíždím po vystouplých hranách modelu, čímž dojde k jejich zvýraznění.


Krok číslo 13: Utlumení lesku modelů

K utlumení lesku povrchu by jistě šlo použít matný lak. Já jsem ale hrady přestříkal filtry od HGW (šedý a hnědý), což udělalo úplně stejnou práci, navíc modelům dodalo lehce zašlý vzhled. Osvědčilo se mi při stříkání filtrů nespěchat a modely pouze poprášit, nechat proschnout a tento postup opakovat. Při vyšší koncentraci filtrů na jednom místě mají tendenci se slučovat v kapičky.


Krok číslo 14: Zalesnění

Při porovnání téměř hotových modelů s fotografiemi předloh je patrné, že něco ještě chybí. Holé pláně kolem hradů působí nepřirozeně. Okolí obou hradů je ve skutečnosti poměrně hustě zalesněné, takže k dosažení lepší shody se vzorem je nutné začít přemýšlet, jak porost v miniaturním měřítku znázornit. Nejdříve mě napadlo vyzkoušet vláčkařské doplňky, ale nenašel jsem takové, které by v tomto měřítku vypadaly přirozeně. Měřítko modelů hradů je prostě úplně někde jinde. Poté jsem zkoušel stromy na několik způsobů vyrábět. Postupně jsem přišel na metodu, kterou jsem už považoval za dostačující. Problém je, že tato metoda je poměrně pracná, a i když člověk postupem času získá určitý automatismus a zvýší kadenci, pořád to je pro mě nejméně oblíbená činnost při stavbě hradů.

Postup výroby spočívá v naohýbání, případně stočení drátků, které budou tvořit kmen a následné modelování koruny stromu dolepováním molitanových kousků herkulesem. Koruny stromů pak přestříkávám odstíny zelené a kmeny stromů pak natřu štětcem. Výhodou ruční výroby je také to, že každý strom je v podstatě unikátní. Na model stromy instaluji pomocí vteřinového lepidla, přičemž se alespoň trochu snažím respektovat rozmístění, hustotu a velikost porostu uvnitř a kolem skutečných hradů. Nakonec jsem na Kunětickou horu použil cca 80 a na Karlštejn přibližně 260 kusů stromů.


Závěr

Předchozím krokem jsem oba modely dokončil. Jediné co mi zbývalo, bylo nalepení hradů na nalakovaný dřevěný podstavec, na který pasuje poslepovaný kryt z plexiskla. Tím je zabezpečena ochrana hradů před prachem.

Na modelech jsem se ještě pokusil znázornit hromosvody vyčnívající na střechách budov, na což jsem použil drát o průměru 0,1 mm. Ve výsledku tento pracný detail přinášející infarktové stavy při instalaci tenkých drátkových kousků na hřebeny střech, není běžným pohledem moc vidět a málokdo si toho všimne. Při stavbě dalšího hradu mě tak čeká dilema, zda se vůbec do výroby hromosvodů pouštět.

V závěrečném zhodnocení nemám výrobci modelů z hlediska sestavitelnosti, detailnosti a shodě se vzorem co vytknout (model se na výkres předlohy přiložit nedá). Stavba mě až na výrobu stromů bavila. Nakonec velké předlohy v postavených modelech poznal každý, komu jsem se výsledkem chlubil. Na stavebnicích se nejvíce vyřádí ten, koho baví povrchová úprava modelů a rád experimentuje s něčím novým. Především Karlštejn díky své složitosti a členitosti však není zrovna nejlepší volba pro méně pokročilé modeláře. Doporučuji si postupy odzkoušet na méně složité a menší stavbě.

Martin Zahálka


Rubrika Dioráma - 1:1000, MAYESTO | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.