1/144 Antonov An-22 Antej – Eastern Express

21.5.2014 - 5,043 přečtení

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Očekávaná novinka firmy Eastern Express v odznakovém měřítku.

Ruský Antej

Jakub "Kubouš" Jirásek


Název: An-22 late version
Výrobce: Eastern Express
Měřítko: 1/144
Kat. č.: EE 14480


Předloha

An-22 Antej (v kódu NATO „Cock“) byl zkonstruován v 60. letech, první prototyp vzlétl 27. února 1965 a až do příchodu C-5 Galaxy byl největším transportním letounem světa – délka trupu 57,9 m a rozpětí křídel 64,4 m. Jedná se o těžký turbovrtulový transportní letoun, určený pro přepravu rozměrných nákladů do hmotnosti 60 tun. Kromě běžného nákladu je letoun schopný v nákladovém prostoru přepravit 151 výsadkářů, 292 vojáků nebo 202 nosítek s raněnými, horní paluba pojme dalších 29 osob.


Celkem bylo vyrobeno 68 exemplářů, které sloužily či slouží takřka výhradně v ruském letectvu. Výjimkou bylo několik exemplářů, které po rozpadu Sovětského svazu provozoval výrobce Antonov Design Bureau. Jeden z těchto letounů se nyní nachází v muzeu v německém Speyeru. Donedávna sloužící letoun UR-09307 pro komerční lety je nyní již mimo provoz. V ruském letectvu u 8. VTAP nyní slouží posledních 7 kusů An-22, přičemž letuschopných je 4-5 kusů. Všechny jsou umístěny na vojenské základně Migalovo v Tveru, kde je rovněž v „kopřivách“ uložena necelá dvacítka dalších strojů.


Další údaje o historii, nasazení a fotografie viz weby ruslet.webnode.cz a russianplanes.net


Stavebnice

An-22 byl v tomto měřítku dlouho dostupný pouze jako resin firmy Aningrand, případní sběratelé nábytku si ho mohli pořídit v klasickém měřítku 1/72 od A-modelu. Nyní se jeho realizace v plastové podobě v malém měřítku ujal ruský Eastern Express.


Krabice s vrchním víkem, na kterém je krásný boxart startujícího Anteje, obsahuje 12 rámečků dílů z šedého plastu plus jeden rámeček z čirého plastu (celkem 207 dílů), návod a obtiskový arch. Rámečky jsou baleny po několika kusech v pěti igelitových pytlících, návod je zabalen společně s obtisky v uzavíratelném obalu.


Návod

Přehledně zpracovaný návod je vytištěn na dvou listech křídového papíru v blíže neurčeném formátu (o něco větší než A4). Na prvním listu je z jedné strany stručné představení typu v ruštině a angličtině, a dále grafický přehled jednotlivých rámečků a dílů včetně číslování. Druhá strana listu obsahuje barevné kresby kamuflážních schémat.


Druhý list je samotný stavební návod zpracovaný do 20 kroků stavby, přičemž u každého kroku je vypsán číselný seznam potřebných dílů. Nedostatek spatřuji v absenci jakéhokoliv náznaku, jakou barvou mají být nabarveny díly kokpitu nebo podvozkových šachet. V návodu je také uvedena nutnost použít zátěže na vyvážení modelu, ale chybí údaj o gramáži. Tyto dvě chybky by se ještě daly odpustit, ale horší už je fakt, že v návodu zcela chybí krok přilepení podvozkových krytů letounu.


Výlisky

Model je vylisován z šedého plastu, který je na rozdíl např. Zvezdy tvrdší a bez jemné krupičky na povrchu výlisků. Model má negativní paneláž, která je na větších dílech velmi pěkná a ostrá. U trupu však v oblasti spojů polovin kvalita pokulhává a paneláž je místy vytrhaná. Horší kvality bohužel dosahuje na menších dílech, kde je místy rozplizlá a ztrácí se. Drobné díly rovněž trpí klasickými shortunovými nedostatky jako jsou drobné otřepy, hrudky plastu na povrchu dílů a drobné škrábance. Škrábance jsou slabinou velkých dílů, zvláště křídel. Působí to na mne dojmem, jako by mástrař na poslední chvíli ještě prohluboval paneláž, ale už se neobtěžoval s opravami přetahů rydla. Avšak není to nic, s čím by si průměrný modelář, tmel a smirkový papír neporadili. Oproti starším modelům této značky je opravdu znát citelný skok kupředu.


Čiré díly naproti tomu v kvalitě příliš skok neudělaly, avšak byť je v modelu obsažen kokpit, tak i se sebelepšími skly toho z něj skrze malá okna vidět nebude. Komu by se čiré díly nelíbily a nechtěl by podomácku vyrábět nová, může použít obtiskové zasklení.

Závěrem musím zklamat příznivce otevřených modelů, jelikož stavebnice podobně jako Il-76 od Trumpeteru neobsahuje díly nákladového prostoru.


Obtisky

Poměrně velký obtiskový arch je tradičně tištěný přímo u výrobce. Místy nemají příliš dobrý soutisk a je občas je znát lehké poškození, ale v zásadě nic tragického. Dalo by se napsat „tradiční východní standard“.


Kamufláže

Obtiskový arch umožňuje postavit dva stroje v identickém bílo-šedém zbarvení s modrými doplňky. První je letoun CCCP-09329 ze sovětské éry ještě s nápisem a logem Aeroflotu. Druhý letoun RA-09341 nese aktuální podobu zbývajících An-22, přičemž sovětskou vlajku na SOP nahradila ruská a letoun už nenese příslušnost k Aeroflotu. Lehce odlišný je i použitý font registrace. Oba letouny jsou jedny z oněch posledních kusů, které stále aktivně slouží v ruském letectvu.


Závěr

Novinka Eastern Expressu dozajista potěší všechny příznivce transportních letadel a odznakového měřítka 1/144, byť model An-22 nebude žádný drobeček. Potěšující je znatelné zlepšení kvality výlisků, byť má výrobce stále co dohánět. Největší nedostatky jsem snad všechny zmínil v textu.


Osobně by mě v obtiskových variantách potěšila přítomnost jediného kamuflovaného An-22 reg. RA-09309 a s ním se pojících výmětnic klamných cílů, které stejně jako již zmiňovaný nákladový prostor v modelu chybí.


Poměrně citelným faktorem, který může ovlivnit koupi tohoto modelu je jeho vyšší cena, která se zatím pohybuje cca v přepočtu na půl druhém tisíci korun, což i na tak velký model není málo. Na druhé straně prozatím není předpoklad, že by předlohu zpracoval některé z renovovanějších výrobců, takže se nabízí klasické "ber nebo nech být".


Jakub "Kubouš" Jirásek


Rubrika Eastern Express, Letadla - 1:144, Letadla - Náhledy do krabiček | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.