1/48 Vympel R-27 (AA-10 Alamo)

6.3.2012 - 4,885 přečtení

titulka

Nová vlna zbraňových setů pro leteckou techniku východní provenience modelářům přináší kompletní operační typovou řadu protiletadlových řízených střel Vympel R-27, kterými lze doplnit modely letounů typových řad MiG-29/35 a Su-27/30/33/35/37. Ve verzích R-27R a R-27T je lze získat od firmy Fru Fru Model, R-27R, R-27T, R-27ER, R-27ET a URZ-27 od firmy Plus Model a konečně také R-27R a R-27T od firmy Eduard v sérii Brassin. Podíváme se na ně blíž ...

Vympel R-27 (AA-10 Alamo)

Tomáš "Raptor" Mařík

Model: R-27R (AA-10 Alamo-A) R-27T (AA-10 Alamo-B) R-27R (AA-10 Alamo-A) R-27T (AA-10 Alamo-B) R-27ER (AA-10 Alamo-C) R-27ET (AA-10 Alamo-D) URZ-27 R-27R (AA-10 Alamo-A) R-27T (AA-10 Alamo-B)
Měřítko: 1/48 1/48 1/48 1/48 1/48 1/48 1/48 1/48 1/48
Katalogové číslo: 48-004 48-005 AL4003 AL4006 AL4007 AL4008 AL4001 648043 648048
Výrobce: Fru Fru Model Fru Fru Model Plus Model Plus Model Plus Model Plus Model Plus Model Eduard (Brassin) Eduard (Brassin)
Resinové díly: 16 16 14 18 14 18 10 32 36
Fotoleptané díly: 16 16 30 30 30 30 4 61 61

Historie

Historie typové řady PLŘS R-27 sahá do poloviny 70.let, kdy byly v OKB Mikojan-Gurevič a OKB Suchoj zahájeny práce na nových letounech 4. generace, jež se měly stát protiváhou západních letounů téže kategorie. Zrodily se tak letouny Mikojan-Gurevič MiG-29 a Suchoj Su-27, které byly mimo řady inovativních technologií a aerodynamických řešení vybaveny i do té doby unikátními zbraňovými systémy, kombinujícími aktivní palubní radiolokátor, optoelektronický zaměřovací systém, přilbový zaměřovač a především odpovídající typ nové protiletadlové řízené střely středního dosahu.

Vývoje této části výzbrojního komplexu se ujala konstrukční kancelář Vympel, tradiční konstruktér sovětských protiletadlových řízených střel. Základem jeho práce byla konstrukce protiletadlové řízené střely schopné spolupracovat primárně s radiolokátory Fazotron N019 Rubin (Slot Back I), instalovaném v MiGu-29 a Tichomirov N001 Meč (Slot Back II), instalovaném v Su-27. Dostřel střely měl přesáhnout 30 km a střela jako taková měla být schopná pracovat i v podmínkách silného radiotechnického rušení.

Zrodil se tak systém K-27, v základní verzi využívající radarovou poloaktivní naváděcí hlavici nebo IR čidlo koncového navedení a umožňující na vzdálenost 32 km dopravit bojovou hlavici o hmotnosti 35 kg. Naváděcí hlavice byly spolu radiolokátory N019 Rubin zkoušeny na létající zkušebně Tu-142LL. První zkušební odpal střely K-27 byl proveden v roce 1979 z paluby upraveného letounu MiG-23MLD. O rok později byly zahájeny střelecké zkoušky, trvající až do roku 1984, v jejichž průběhu byla střela dále upravována a zlepšována. V roce 1987 byla výsledná K-27 pod názvem R-27 přijata do výzbroje VVS SSSR.

Šlo o střelu ve verzi R, vybavenou poloaktivní radiolokační hlavicí 9B1101K v dielektrické přídi střely a ve verzi T, určené pro bojové operace v podmínkách silného aktivního rušení, vybavenou IR  hlavicí koncového navedení typu 36T.  Krátce před koncem roku byla přijata i „nad plán“ zkonstruovaná střela typu P s pasivní radarovou naváděcí hlavicí 9B1032K, určená k ničení letounů AWACS a cílů se silným elektromagnetickým vyzařováním. Od verze R byl později odvozen cvičný registr URZ-27, který v prvních verzích vznikl přestavbou sériových R-27R, respektive R-27T. Z nich byl demontován motor a bojová hlavice, ponechána zaměřovací aparatura a záznamový registr. Později pod stejným označením vznikl specializovaně vyráběný a konstrukčně zjednodušený registr, který je tvarově odlišný a lze jej vizuálně snadno rozlišit absencí stabilizačních plošek na přídi.

Střela jako taková je řízena pomocí pohyblivých motýlkových křídel a stabilizována osmi pevnými plochami; po čtyřech na přídi a čtyřech na zádi. Tyčová bojová hlavice má hmotnost zvětšenou na 39 kg a raketový motor v zádi střely ve střetném letu umožnil napadat cíle vzdálené až 41 km. S ohledem na vlastnosti verze T byl však její zaručený operační dostřel redukován na 32 km.

Střela se ve službě i při cvičných střelbách osvědčila jako spolehlivá a přesná zbraň. Její zásadní slabinou však byly naváděcí radiolokátory, které u tohoto typu střel umožňovaly postřelovat pouze jeden (N019 Rubin) nebo nejvýše dva (N001 Meč) cíle. Tento nedostatek se podařilo vyřešit postupnou modernizací stávajících palubních radiolokátorů a zavedením nových, aby bylo možno i u MiGu-29 postřelovat více nezávislých cílů.

Nicméně vývoj střely neustrnul. V roce 1990 byly do výzbroje VVS SSSR zavedeny nové střely R-27/ER/ET/EP, které měly prodloužené tělo a částečně zvětšen jeho průměr. Bylo to dáno především použitím nového typu raketového motoru s delší dobou hoření, což rozšířilo operační dostřel verzí ER a EP na 66 km a verze ET na 53 km. Problémy se staršími radary nicméně přetrvaly, protože kvůli nedostatečnému dosahu nebyl MiG-29 s radarem N019 Rubin schopen nové střely používat.

V roce 1994 však střelám typové řady R-27 vyvstala nová konkurence v podobě střely R-77, umožňující střelbu způsobem „fire and forget“ (odpal a zapomeň), nicméně prodeje výrazně dražší R-77 nesplnily obchodní očekávání. Protože však obě střely byly ze stejné konstrukční kanceláře, byť od jiných konstrukčních týmů, bylo vedením Vympelu  rozhodnuto modifikovat střelu R-27ER instalací naváděcí hlavice 9B1103M vytvořené na základě naváděcí hlavice 9B1348 ze střely R-77. Zrodila se tak střela R-27AE s operačním dostřelem 70 km zařazená do výzbroje letectva Ruské federace v roce 1997. Nová střela zaznamenala určitý komerční úspěch, nicméně s ohledem na finanční možnosti Ruské federace zůstala očekávání Vympelu, stejně jako u R-77, nenaplněna.

Zatím poslední modifikací střel typové řady R-27 byla modifikace střely ER na verzi EM, u níž byla posílena rozlišovací schopnost hlavice tak, aby byla schopna útočit i na malé cíle velikosti řízené střely proti pozadí země. Podle dostupných informací ovšem zatím zůstalo pouze u prototypu.

Střely R-27 se v exportních variantách R1/T1/P1/ER1/ET1/EP1 rozšířily do 33 států světa a to i přes to, že s výjimkou modernizovaného MiGu-21, který dokáže používat dvě střely R-27, je spojena pouze se dvěma typy letounů - MiG-29 a Su-27 a jejich variantami. Kapacitně MiG-29A/S/SMT/K/KUB unese dvě střely R-27 a Su-27/30/34/35 všech verzí pak osm střel R-27. S touto výzbrojí se letouny zúčastnily i řady konfliktů. S ohledem na taktiku nasazení, morální a pilotážní kvality osádek a nedostatečnou údržbu letounů i střel však výsledky byly sporné...

Stavebnice raket R-27R a R-27T od firmy Fru Fru Models

Stavebnice raket R-27R a R-27T od firmy Fru Fru Models se k modelářům dostávají v klasickém balení firmy, tedy v sáčku přešitém kartonovým pruhem s označením střely, jejím bokorysem a logem výrobce. Uvnitř nalezneme 16 polyuretanových dílů, odlitých ze světle béžového polyuretanu, představující dvoudílná těla střel a koncové plochy, planžetu s šestnácti fotoleptanými díly předních stabilizačních plošek a řídících ploch a konečně barevný stavební návod a aršík obtisků.

Polyuretanové díly jsou odlity čistě, bez kazů, s jemným negativním rytím stejnoměrné a dostatečné hloubky. Menším problémem je zalévání nálitkové spáry u odlitků koncových stabilizačních ploch, dané technologií lití. Proto je nutné dávat větší pozor při jejich oddělování a začišťování, aby nedošlo k zásadnímu poškození dílů. Fotoleptané díly jsou vyrobeny ve vysoké kvalitě a opatřené, stejně jako zbytek dílů, jemným nýtováním. Stavba obou střel vyžaduje pečlivou práci při oddělování polyuretanových dílů, které rozhodne o následné míře tmelení. S ohledem na vytvoření výtokové trysky motorů je tělo střel rozděleno v zadní části, která se následně k hlavnímu dílu lepí natupo, což vyžaduje pozornost při vystředění dílu na zahloubení pro koncové ocasní plochy.

Stabilizační a řídící plochy se lepí do připravených zahloubení a děr pro vodící kolíky (vzhledem k délce kolíků je vhodné zvážit buď jejich zkrácení nebo ještě lépe protažení děr vrtáčkem). Protože fotoleptané díly řídících ploch nemají naznačenou ohybovou linii, je nutné buď použít kvalitní ohýbačku nebo díly naříznout či rozstřihnout, což sestavení poněkud komplikuje. Celek je potom náročný na udržení geometrie, protože nelze, tak jako u střel firmy Plus model, využít v celku odlitých koncových ploch jako referenční linii pro její udržení.

R-27R (AA-10 Alamo-A)

 R-27T (AA-10 Alamo-B)

Stavebnice raket R-27R, R-27T, R-27ER a R-27ET od firmy Plus Model

Stavebnice raket R-27R, R-27T, R-27ER a R-27ET od firmy Plus Model se k modelářům dostávají v blistrovém balení, obsahujícím 14 odlévaných dílů ze světle šedého polyuretanu, univerzální planžetu barevných fotoleptaných dílů s 30 díly předních stabilizačních plošek, dílů závěsů, kabelovodů a ochranných krytů, stavební návod a aršík obtisků. Polyuretanové díly tvoří kompletní díly raket, tj. střední části s motory, odlité společně s koncovými plochami, samostatně odlité hlavice střel (nabízené ve dvojím provedení s ochranným krytem radomu/čidla a v ostré podobě bez něj) a hlavní řídicí plochy. Zjednodušená stavebnice registru URZ-27 obsahuje pouze polyuretanové odlitky těla registru včetně špičky (jedná se o pozdější, sériově vyráběné konstrukčně zjednodušené provedení), hlavní stabilizační plochy a malou planžetu se čtyřmi fotoleptanými díly závěsů.

Polyuretanové díly jsou odlity čistě a bez kazů se všemi povrchovými detaily. Výjimku představují díly střel R-27ER a registru URZ-27, kde jsem zaznamenal malé bublinkové kazy na přechodu těla střely do nálitku. Stavební výhodou je společné odlití těla střely s koncovými ocasními plochami, které stavbu zjednodušuje. Ovšem u střel R-27ET jsem těchto ploch nalezl zkrut, který bylo nutné opravit s pomocí horké vody. Oddělení je, stejně jako u ostatních dílů snadné díky uživatelsky příjemným nálitkům. Pochvalu zaslouží hlavice, které jsou opatřené vodícím kolíkem, usnadňujícím udržení geometrie těla střely. Řídící plochy se na tělo střely dolepují do připravených zahloubení (opět doporučuji vodící kolíky buď zkrátit, nebo zahloubení prohloubit), příďové plošky se nalepují natupo do záškrabů na těle střely. Velmi zajímavým detailem střel R-27T a R-27ET je odlití samostatného mléčného krytu čidla z čirého polyuretanu, který je nutno před nalepením přetřít bílou transparentní barvou. Planžety s fotoleptanými díly jsou, vyjma registru URZ-27, univerzální a obsahují jak díly pro střely R-27R a R-27T, tak i pro větší R-27ER a R-27ET. Barevná část leptů je věnována červeným ochranným krytkám, které vhodně doplňují volitelné provedení hlavic. Snadno tak lze model doplnit jak střelami, připravenými k použití, tak střelami v „klidové“ podobě.

R-27R (AA-10 Alamo-A)

 R-27T (AA-10 Alamo-B)

 R-27ER (AA-10 Alamo-C)

R-27ET (AA-10 Alamo-D)

URZ-27

Stavebnice raket R-27R a R-27T od firmy Eduard

Stavebnice raket R-27R a R-27T od firmy Eduard (řada Brassin) se k modelářům dostávají v černé, kartonové, shora otvíratelné krabičce, která obsahuje 32 dílů odlitých z tmavě šedého polyuretanu, univerzální planžetu barevných fotoleptaných dílů s 61 díly a stavební návod. Odlitky představují kompletní díly těl raket, odlité společně s koncovými plochami, ochranné kryty hlavic, hlavní řídicí plochy, čtyři závěsníky APU-470 a čtyři adaptéry AKU-470. U verze R-27T krabička navíc obsahuje šest dílů optiky, odlitých z průhledného polyuretanu. Planžeta leptaných dílů obsahuje detaily závěsníků, adaptérů, ochranné kryty a pojistky s červenými fáborky.

Polyuretanové díly jsou odlity čistě, bez kazů,  se všemi povrchovými detaily. Nalezl jsem pouze jeden stok polyuretanu na řídící ploše jedné střely R-27R. Protože pro zkompletování raket je nutno pouze doplnit hlavní řídící plochy, je jejich sestavení velice rychlé a snadné a to i díky uživatelsky příjemným nálitkům. Nálitky navíc nejsou nijak zvláště náročné na opatrné oddělení stabilizačních ploch, které by jinak mohlo vést i k jejich poškození, či zkrutu během výroby.

Řídící plochy se na tělo střely dolepují do předpřipravených zahloubení oválného tvaru. S ohledem na skutečnost, že řídící plochy jsou dle této osy otočné, mám u nich pochybnosti o správnosti tohoto tvaru. Ale nepodařilo se mi v porovnání s výkresy a fotografiemi tuto skutečnost ani potvrdit, ani vyvrátit.

Velmi zajímavým detailem střel R-27T jsou mléčné kryty infračerveného čidla, samostatně odlité z čirého polyuretanu (dvě čočky jsou náhradní pro případ ztráty či poškození při oddělování), který je nutno před nalepením přetřít bílou transparentní barvou. Ochranné kryty hlavic raket jsou vyrobeny samostatně a v případě jejich použití je nutno uříznout a zarovnat špičku původních střel (jak je doporučeno výrobcem) nebo se pustit do náročnějšího, nicméně s ohledem na použitelnost těchto součástí v diorámatech vděčnějšího vydlabání vnitřku odlitků. Použitá metoda - z nichž každá má své pro a proti - potom záleží na vůli, odvaze a zručnosti každého modeláře.

Planžety s fotoleptanými díly jsou univerzální a obsahují díly především pro vylepšení leptaných závěsníků a adaptérů. Barevná část leptů je věnována červeným RBF fáborkům, které vhodně doplňují volitelné provedení hlavic (bohužel, krytky antén na těle raket je nutno nabarvit svépomocí) a popiskům a štítkům na adaptérech i závěsnících. Zásadní, a asi i jedinou velkou nevýhodou těchto raket, je absence obtisků. Při finální povrchové úpravě povrchu raket bude nutné popisky a značky na jejich tělech buď použít z vlastních zásob, či z obtiskového aršíku stavebnice nebo se pokusit o dosti riskantní nátěr těchto značek ručně (což je při jejich velikosti skutečnou výzvou pro modelářské mistry).

R-27R (AA-10 Alamo-A)

 R-27T (AA-10 Alamo-B)

Závěr

Vzájemné srovnání obou výrobců vychází velmi těsně s mírným náskokem firmy Plus Model způsobeným větší variabilností setů. Střely firmy Fru Fru Models jsou přesnější, opatřené nýty a doplněné závěsníky umožňující nahradit původní křídelní a podtrupové závěsníky modelu letounu Su-27 detailnějšími polyuretanovými odlitky. Střely jsou ovšem náročnější na sestavení (zejména co se týče udržení geometrie), takže je lze doporučit spíše zkušenějším modelářům. Ti však mají možnost využít přiložených obtisků jak pro stavbu ostrých bojových střel, tak i málo známých zkušebních červených střel a registrů URZ-27 staršího provedení, přestavěného z ostrých střel R-27R a R-27T.

Střely firmy Plus Model jsou v porovnání se střelami Fru Fru Models stavebně méně náročné a umožňují jejich sestavení i v atraktivní podobě s ochrannými kryty. Povrch střel nicméně není tak detailní jako u střel Fru Fru Models a navíc jsou střely R-27R a R-27T o cca milimetr delší oproti originální velikosti (pro proporční srovnání byl využit výkres 4+ zvětšený na měřítko 1/48, korigovaný měřeným přepočtem z výrobcem udávané délky střely). Střely R-27ER, R-27ET a registr URZ-27 jsou již správné délky. Pro jednodušší stavbu lze tyto střely doporučit méně zkušeným modelářům.

Střely firmy Eduard potom představují pomyslnou špičku z výše uvedených a to jak detailností tak i zpracováním a provedením stavebních dílů, které umožňují velmi rychlou a příjemnou stavbu. Přesností jsou střely firmy Eduard na úrovni střel Fru Fru avšak jejich velmi snadné sestavení a větší variabilnost příslušenství (zejména co se týče ochranných krytů) je posouvá o něco dopředu a to i přes komplikovanější finální povrchovou úpravu, způsobenou chybějícími obtisky popisek a značek. Stejně jako rakety firmy Fru Fru jsou ovšem brassinové rakety od firmy Eduard omezeny pouze dvěma základními prezentovanými typy R-27R a R-27T, což nabízí výhodu pro komplexnější konkurenční řadu od firmy Plus Model

Tomáš "Raptor" Mařík

Redakce ModelWebu děkuje firmám Fru Fru Model a Plus Model  za poskytnutí vzorku k recenzi.

Rubrika Eduard, Fru Fru Model, Letadla - 1:48, Letadla - Doplňky, PlusModel | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.