1/72 Gloster Meteor Mk. 4 „Fuerza Aérea Argentina“ – MPM Production

30.12.2011 - 5,454 přečtení

pict-001

Gloster Meteor je legendou mezi letouny. Nadčasová konstrukce umožnila z prvního britského proudového letounu vyvinout mnoho verzí používaných nejenom britskými vzdušnými silami. Redakce ModelWebu Vám přináší pohled do krabičky limitované edice MPM Production.

Zářící Meteor nad Argentinou

Jaroslav Hátle

Model: Gloster Meteor Mk. 4 „Fuerza Aérea Argentina“
Výrobce: MPM Production
Měřítko: 1/72
Materiál: plast, resin, leptané díly
Katalogové číslo: 72554

Historie

Meteor Mk.4 (G.41F) byl pokračováním vývoje Meteoru Mk.III, oproti kterému obdržel především zesílený drak a výkonnější motory Rolls Royce Derwent 5 v prodloužených, aerodynamicky vhodnějších gondolách. Po vyrobení cca 100 kusů však bylo zjištěno, že zesílení křídla není dostatečné, ale kvůli riziku zdržení dodávek pro RAF nebyla důsledná rekonstrukce křídla možná. Proto bylo pouze provedeno částečné zesílení křídla a zároveň zmenšeno jeho rozpětí, čímž se snížilo namáhání, ale i zvýšila obratnost stroje. Na druhou stranu došlo ke zhoršení stoupavosti a dostupu a zvýšila se i vzletová a přistávací rychlost. Takto upravený letoun dostal výrobní označení G.41G, ale vojenské označení Meteor Mk.4 zůstalo nezměněno. Celkem bylo vyrobeno 583 Meteorů Mk.4 obou variant.

Meteor Mk.4 vedle RAF používala i vojenská letectva Belgie (48 ks), Dánska (20 ks), Egypta (10 ks), Nizozemí (65 ks) a Argentiny, kterému je věnována tato stavebnice.

Technické údaje jsou k dispozici na serveru forum.valka.cz.

Meteory nad Rio de la Plata

Smlouvu na nákup rovné stovky Meteorů G.41G podepsali zástupci argentinské vlády a firmy Gloster 5. května 1947. Kontrakt měl hodnotu 4 066 800 GBP (v místní měně 67,5 miliónu pesos), z nichž 656 tisíc liber připadlo na zásobu náhradních dílů. Dohodnuto bylo, že prvních 50 letounů bude staženo z původní objednávky pro RAF a zbývající padesátka pak bude vyrobeno přímo pro Argentinu. Rovněž bylo dohodnuto, že letouny budou smontovány v Argentině z podsestav, vyrobených v Británii.

Ještě téhož měsíce do Velké Británie odjelo dvanáct argentinských pilotů a ve dnech 17.6. až 4.7. zde prošli přeškolením. K výcviku Argentinců byly ve Velké Británii použity nejen letouny Meteor Mk.III, ale i šestice nyní již argentinských Mk.4, které nesly označení I-007 až I-012.

Prvních šest Meteorů (označení I-001 až I-006) bylo dodáno lodí do přístavu v Buenos Aires 6. července 1947, spolu s 26 britskými techniky. Letouny byly smontovány v závodě FMA (Fábrica Militar de Aviones) a poprvé se Meteor na argentinskou oblohu vznesl 11. července, byť za jeho řízením seděl Brit S/Ldr Bill Waterton. Celá šestice nových letounů se již 19. července 1947 zúčastnila letecké části vojenské přehlídky u příležitosti Dne nezávislosti.

Bezprostředně po zahájení dodávek započal i výcvik argentinských pilotů, na kterém se jako instruktoři podílela i řada veteránů nacistické Luftwaffe. Například instruktorem taktiky boje bylo známé německé eso Adolf Galland.

První jednotka Meteorů argentinských vzdušných sil (Fuerza Aérea Argentina – FAA) byla aktivována 3. prosince 1947 na základně BAM Tandil (v provincii Buenos Aires) a nesla název Regimiento 4 de Caza Interceptora, ve zkratce R.4Caz. Druhou jednotkou se na stejné základně v roce 1949 stal Regimiento 6 de Caza Interceptora (R.6Caz). Argentina se tak stala první zemí latinské Ameriky, která do výzbroje svých vzdušných sil zavedla proudové letouny.

Při reorganizaci FAA v roce 1952 se R.4Caz a R.6Caz přeformovaly v Grupo 2 de Caza a Grupo 3 de Caza a společně na základně BAM Tandil tvořily IV Brigada Aérea (4. letecká brigáda). V roce 1952 pak obě jednotky byly přesunuty na základnu BAM Morón, kde vytvořily VII Brigada Aérea (7. letecká brigáda).

V roce 1955 argentinské Meteory čekalo jejich jediné bojové nasazení. 16. června započal pokus části námořnictva o svržení vlády Juana Peróna. Celkem devatenáct letadel námořnictva bylo vysláno zaútočit na vládní budovy v Buenos Aires, mezitím ostřelované i z hladinových plavidel. Námořní letouny bombardovaly i provládní shromáždění na Hlavním náměstí (Plaza Mayor) v Buenos Aires, kde zabily 350 lidí a dalších tisíc zranily. K puči se přidala i část pozemní armády, jejichž letouny se k útokům připojily. Nicméně většina vzdušných sil zůstala věrná vládě a ze základny BAM Morón byla do vzduchu zvednuta hotovostní čtveřice Meteorů s úkolem povstalecké letouny zastavit a poručík Ernesto Adradas (pilotující letoun I-063) skutečně jeden námořní Texan sestřelil (pilot Arnaldo Román se zachránil padákem). Věrni vládě ovšem nezůstali všichni piloti vzdušných sil. Krátce po startu hotovosti z Morónu odstartovaly další dvě dvojice Meteorů, jejichž piloti se připojili k námořním letounům, útočícím na vládní objekty. Po těchto akcích se povstalecké letouny soustředily na mezinárodním letišti Ezeiza v Buenos Aires, odkud pokračovaly v operacích. Odpoledne však loajální jednotky pozemní armády zahájily protiútok a puč byl brzo potlačen. Povstalečtí piloti i se svými letouny, včetně šesti Meteorů, se poté uchýlili do azylu v Uruguaji.

Vládní síly se však ze svého vítězství neradovaly dlouho, protože přesně o tři měsíce později, 16. září 1955 vypukla „osvobozenecká revoluce“ (Revolución Libertadora) proti vládě Juana Peróna. Nové povstání, vypuknuvší současně na několika místech země, bylo tentokrát podstatně lépe vedené a koordinované a mělo podporu napříč jednotlivými složkami ozbrojených sil. Brzo ráno povstalci, mimo jiné, obsadili i továrnu FMA a leteckou základnu Tandil, kde se zmocnili několika Meteorů. Reakce vládních sil byla neobvykle pomalá, nicméně i tak čtyři vládní Meteory bombardovaly povstalci ovládanou námořní základnu Rio Santiago, přičemž jeden z Meteorů byl protiletadlovou palbou poškozen. Povstalecké Meteory naopak ostřelovaly vládou ovládanou leteckou základnu Pajas Blancas, kde poškodily několik bombardérů Avro Lincoln. V průběhu převratu byl ztracen i povstalecký Meteor I-079, který byl na základně Córdoba omylem natankován benzínem a krátce po startu explodoval, přičemž pilot poručík Alberto Moranini zahynul. Popis celého průběhu převratu by vydal na několik stránek, proto se omezím na konstatování, že povstalecké jednotky postupně ovládly většinu země a 18. září prezident Juan Perón uprchnul do Paraguaje. V Argentině byla poté ustavena vojenská junta, politicky orientovaná na USA a Velkou Británii.

Nová vláda již v prosinci 1955 zahájila jednání o nákupu další výzbroje pro FAA. S Velkou Británií jednala o dodání devíti Meteorů F.8 a tří dvoumístných T.7 a rovněž o možnosti nákupu stíhaček Folland Gnat. Nicméně po porovnávacích zkouškách v roce 1958 byl vybrán americký F-86 Sabre, který byl v roce 1960 zaveden do výzbroje FAA.

Po příchodu F-86 Sabre v roce 1960 a A-4 Skyhawk v roce 1966 byly Meteory postupně vyřazovány z výzbroje a posledních dvanáct Meteorů bylo vyřazeno k 29. prosinci 1970.

Stavebnice

Samotný model letounu Meteor Mk.4 v měřítku 1/72 od firmy MPM Production není žádnou novinkou, poprvé byl na trh uveden již před přibližně třemi lety. Nyní firma MPM Production model vydala v limitované edici, věnované argentinským vzdušným silám Fuerza Aérea Argentina.

Samotná stavebnice je uložena ve dvoudílné, neobvykle tuhé krabičce (obojí hodnotím velmi kladně) s pohlednou kresbou argentinského Meteoru v atraktivním zbarvení. Oproti původnímu modelu, který obsahoval pouze plastové díly je tato limitovaná edice navíc doplněna i o několik dílů odlitých z resinu a o štítek s díly leptanými.

Celkem model obsahuje 71 dílů ze středně šedého plastu (pět podle návodu nepoužijeme), soustředěných ve dvou licích rámečcích, dva díly z čirého plastu, tři díly resinové a planžetu s 61 barevným leptem. Nedílnou součástí je i obtiskový aršík a stavební návod.

Měl jsem možnost výlisky porovnat s původní stavebnicí Meteoru Mk.4 a musím konstatovat, že za ony tři roky používání forma nijak neutrpěla a výlisky jsou kvalitativně naprosto shodné.

Díly jsou celkem čistě odstříknuty ze středně šedého plastu, s minimem zástřiků, stopa po dělící rovině formy je daní za použitou technologii. Vyhazovače na viditelných místech nejsou, pouze drobný otisk na dně hlavních podvozkových šachet. Povrch je hladký, jen s několika drobnými kazy, drobnou vtaženinu jsem našel pouze na dvojici dílů B17 (vidlice kol hlavního podvozku). Paneláž je negativní, místy si však zaslouží protažení rydlem.

Pilotní prostor je tvořen kombinací plastových a leptaných dílů. Z leptů jsou vytvořeny například pedály řízení, některé boční panely nebo upínací pásy na sedačce. Palubní deska je vyrobena ze dvou barvených leptů se zdařilými číselníky přístrojů.

Sedačka mi na pohled přijde proporčně poněkud menší, ale v hotovém kokpitu možná bude akorát.

Křídlo sestává z centroplánu s motorovými gondolami a vnějších části křídel, vše rozdělené na horní a spodní poloviny, celkem šest dílů. Napojení vnějších částí křídel na centroplán je bez jakýchkoli vodících prvků a jejich slícování a zajištění správného vzepětí asi bude vyžadovat větší pečlivost.

Čela motorů Derwent jsou znázorněny jen schématicky, ale jsou uloženy tak hluboko v motorových gondolách, že z nich stejně nebude mnoho vidět.

Leptané díly umožňují i otevření aerodynamických brzd v křídlech, ale nejprve musíme v povrchu křídla vyříznout otvor a podlepit jej plastikovou destičkou. Návod však neupozorňuje na to, že šachty brzdících štítů nejsou holé, ale poměrně složitě členité (před delší dobou mi tato partie dala dost zabrat i v měřítku 1/48). Proto bych spíše doporučoval nechat aerodynamické brzdy zavřené.

Hlavní podvozkové šachty jsou vylisovány samostatně, boční stěny jsou tvořeny lepty. Podvozek je ztvárněn dostatečně detailně. Hlavní podvozkové nohy se každá skládá ze šesti dílů, příďová pak z pěti.

Z podvěsů model obsahuje podtrupovou a dvě podkřídlové přídavné nádrže.

Čiré díly se skládají z jednodílného překryt kabiny a skla zaměřovače. Překryt kabiny má silný čočkovitý efekt.

Obtisky

Obtiskový aršík vytisknul Aviprint. Jsou dostatečně tenké a s dobrým soutiskem barev.

Návod

Stavební návod je rozložen na celkem dvanácti stranách formátu A5, z nichž šest obsahuje samotný stavební návod, další čtyři jsou věnovány kamuflážním schématům.

Zbarvení detailů je v návodu průběžně popsáno čísly barev GSI. Návod nezmiňuje nutnost přidat závaží do přídě.

Kamuflážní schémata

Limitovaná edice 72554 nabízí schémata pro čtyři různé Meteory argentinského letectva:

  • 1. Meteor I-013 (výrobní číslo G-5-113), Grupo 2 de Caza Interceptora, BAM Morón, březen 1959.
    Letoun je nastříkaný hliníkovou barvou, s atraktivními modrými a žlutými doplňky. Na tento letoun jsem nenašel žádnou fotografii, pouze dvoupohledovou kresbu ve zdroji [1], kterému schéma v návodu odpovídá
  • 2. Meteor I-043 (v. č. G-5-143), povstalecké síly, Córdoba, září 1955.
    Letoun je v celohliníkovém nástřiku s označením pučistických sil červenými písmeny MR (Movimiento revolucionario – revoluční hnutí) a symboly Cristo Vence (vítězný kříž). Přestože na povstalecké letouny existuje řada fotografií, na tento konkrétní jsem žádnou průkaznou nenašel, pouze kreslený bokorys ve zdroji [1], jemuž schéma v návodu odpovídá.
  • 3. Meteor I-081 (v. č. G-5-181), Grupo 3 de Caza Interceptora, BAM Morón, 1958.
    Letoun je opět v celohliníkovém nástřiku s černobílými doplňky,  šachovnicí na ocase a předku motorových gondol a černou přídí. Na tento letoun jsem našel pouze jednu fotografii, zachycující levou přední část přídě a levé motorové gondoly. Celý levý bokorys pak najdeme opět ve zdroji [1], kterému schéma v návodu odpovídá. Stejně tak i část letounu, zachycená na fotografii schématu odpovídá, jakož i srovnání s jinými, stejně zbarvenými letouny stejné jednotky. Doplním, že podle fotografie je pitotova trubice na křídle červeno bíle pruhovaná.
  • 4. Meteor C-005 (v. č. G-5-105), Grupo Aéreo 7, BAM Morón, 1970.
    Letoun je v zeleno-šedé kamufláži se světle modrými spodními plochami. Tento letoun je fotograficky zdokumentován o něco lépe, než předcházející. Konkrétně jsem dohledal dvě fotografie, zachycující letoun z levé strany. Jinak jsme opět odkázáni na dvoupohledové kamuflážní schéma ve zdroji [1]. K barevnému schématu doplním, že pitotova trubice byla červeno-bíle pruhovaná a podle zdroje [1] byly přídavné nádrže v oranžové barvě.

V kamuflážních schématech je poznámka, že v barevné podobě mohou být staženy z internetových stránek výrobce, ovšem tam jsem je ještě v polovině prosince 2011 nenašel.

Závěr

Zákazník do rukou dostává kvalitně zpracovaný model, s výbornými leptanými díly a čtveřicí atraktivních barevných schémat. Mezi short-runovými výrobky jej lze jednoznačně zařadit mezi špičku.

Trochu mě mrzí, že většinu zbarvení nelze potvrdit z dostupných primárních zdrojů, tj. z fotografií. Nemohu se zbavit pocitu, že autor kamuflážních schémat pouze překreslil kresby v argentinské publikaci Fuerza Aérea. Nezbývá tak než věřit, že argentinští autoři publikace při rekonstrukci zbarvení odvedli dobrou práci.

Klady:
  • Čistě vylisované díly
  • Barevné leptané díly
  • Atraktivní schémata zbarvení.
Zápory:
  • Čočkovitý efekt překrytu kabiny
  • Nedostatečně podložená kamuflážní schémata.

Jaroslav 'Tango' Hátle, SPL Liberec

Redakce ModelWebu děkuje firmě MPM Production za poskytnuté vzorky k recenzi.

Použité zdroje

[1] Jorge F. Núñez Padín, Gloster Meteor. Serie Fuerza Aérea #12, Bahía Blanca, 2007.
[2] Santiago Rivas-Juan Carlos Cicalesi, Los Gloster Meteor en Argentina. Časopis Fuerza Aérea, Año III, Vol. 2, No 11 & 12, 2000.
[3] Dan Hagedorn, Latin American Air Wars and Aircraft 1912-1969. Hikoki Publications, Crowborough, 2005.

Rubrika Letadla - 1:72, Letadla - Stavební recenze, MPM Production | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.