1/72 Fiat G.50 “Finnish version” AML – stavba

2.6.2011 - 7,159 přečtení

g-50_finprez

Neokoukaný typ letadel určitě zaujme každého modeláře, už jenom z toho důvodu, že obohacuje sbírku. Nedokážu si představit, že bych měl doma samé P-47 nebo F-16 (i tací jsou). Dostal jsem od AML přes Modelweb možnost si takový zajímavý kousek jakým je G.50 Freccia, postavit.

Jak jsem stavěl Šípa z krabičky

Filip 'Speedy' Tomči

Znám lidi, kteří by o model od AML,  AZmodel,  A-model apod. ani okem nezavadili, a to už vůbec nemluvím o tom, že většina z nich by si ani nedokázala představit, že by po usilovné práci ještě místo věnování se rodině seděli a nervovali se u takových modelů. Jsou ovšem stavebnice modelů, které  Hasegawa, Tamiya a nebo Revell asi těžko uvede na trh. A když zrovna takový model chceme mít ve sbírce, potom nezbývá nic jiného, než sáhnout po shortrunu.

V mém případě, samozřejmě po mých zážitcích se stavbou několika desítek, možná stovek shortrunů (ještě jsem se nepoučil) není žádný shortrun v bezpečí. Mým největším problém bývá spíš hledání té nejhezčí kamufláže, než řešení, kde budu tmelit. Kamufláž byla po nějaké době uvažování vybrána, takže jsem se pustil do stavění.

Pohled do krabičky je tady.

Stavebnice je samozřejmě vyrobená klasickou metodou do měkkých forem, což má svoje limity a proto to je limitovaný shortrun.

Začal jsem vyštípnutím trupů, abych mohl frézkou vyfrézovat boky. Takže jsem nejdříve svojí frézku ukradl ségře, když si odběhla zakouřit. Pak, když jsem se nenápadně zamknul v pokoji, jsem se mohl oddávat brousícím orgiím. I při mnoha sestřiných nadávkách a bouchání na dveře, jsem měl za 10 minut hotovo. Po navrácení frézky sestře, aby s ní mohla provozovat věci, kvůli kterým jsem ji za 3.500 tisíce nekupoval, jsem vyříznul bočnice z nálitků. V plánku je sice krásná pérovka, kam asi bočnice dát, ale i když jsem se moc snažil, tak jsem stejně měl páku plynu až za sedačkou, takže pilot by musel vystupovat z letadla, aby si ubral plyn. No tady přiznávám, že mi moje zkušenosti moc nepomohly, takže to nedávám ani tak za vinu výrobci ale spíš mojí ukvapenosti.

Po sestavení interiéru jsem doplnil leptané díly, který jsou snad všude! Naštěstí mám nové čínské pinzety, takže mi žádný lept neuletěl pod stůl. Potápění se tentokrát nekonalo.

Barvu jsem zvolil podle plánku a dal jsem světle šedou Tamiyu XF-83(RAF Medium Sea Grey). Ani jsem to nestínoval, protože dovnitř je vidět tak z 10%. Na malování detailů stačí štětec a akrylový odstíny AGAMA a Tamiya kvůli schnutí. Palubní deska je z leptu a má podtištěné budíky, takže o to míň práce pro mou už tak rozklepanou pravačku.

Po slepení půlek trupu (vteřinovým lepidlem) jsem musel styčné plochy zatmelit. Lepení vteřinovkou skýtá nejedno překvapení, protože po perfektním broušení vám to může kdykoliv prasknout, a to zpravidla na hotovém modelu nejlépe při focení. (Už se mi to stalo mockrát, ale stejně se nepoučím.)

Motor je ze dvou půlek (2x každý motor) a vylisovaný je, jak už to u shortrunů bývá, v rámci možností tak, že to vypadá jako hvězdicový motor, ale žádné detaily a hodně otřepů. Já pouze očistil a slepil, na nic víc se nezmůžu. Myslím, že jelikož to nebude zepředu moc vidět, tak nemá cenu se s tím babrat. Prostě se přiznám, že na vylepšování takových detailů, co jsou vidět opravdu minimálně, prostě nejsem. Gondolu motoru jsem musel kompletně přetmelit a zbrousit do hladka, aby to nějak vypadalo. Tím jsem přišel o rytí, takže jsem ho celé obnovil. Motor šel vsunout do gondoly bez problémů. Pásky oddělující kapotáž na motoru jsem udělal z proužků maskovací pásky a bylo to.

U lepení křídel jsem si odpočinul, akorát jsem musel odstranit  trošku plastu pod klapkami na dosedací ploše blíže k trupu, aby byly klapky zároveň s křídlem.

Začla kompletace trupu s křídlem a motorovou gondolou. Tady je už nutné zapojit to, co má člověk v hlavě. Mě se podařilo vykoumat, jak na to, abych nemusel moc brousit a tmelit. Odřezal jsem skalpelem trochu plastiku z vrchní části podvozkových šachet. Dál jsem udělal to samé na trupu v místě, kde by se trup šachty dotýkal. Po vyzkoušení lícování jsem zjistil, že bude potřeba zbrousit dosedací plocha na trupech u spoje s křídlem. Dále se musí trochu zbrousit i na křídle zadní část, která by nám nezapadla do trupu a vznikl by tam schod(Já vás varoval kdyby něco..).

Po slepení jsem pouze vše opět vytmelil vteřinovkou a vybrousil papírem 400, 600 a 1200, vše s vodou, aby to neprášilo. Na nalepení výškovek vysokou na plzeňských právech nepotřebuju, takže jsem to zvládnul. Upravovat jsem nic nemusel, jenom jsem začistil dosedací plochy. Nalepil jsem dvířka u kabiny, která jsem podle fotek trochu upravil skalpelem a naryl jednu linku. Pak jsem vymaskoval kabinu a nalepil na trup a zatmelil škvírky.

Následovalo nastříkání základového tmelu Surfacer 1200. To odhalilo, že nejsem zase tak šikovnej, jak jsem si myslel a všechno co vzdáleně připomínalo rytí ,které není od výrobce jsem znovu zatmelil a vybrousil.

Kamufláže jsem vybíral snad déle než jsem dával model dohromady. Nejprve jsem vybral stroj s označením FA-19, který měl italskou kamufláž. Tak jsem se těšil, dokud jsem si nesehnal publikaci o zbarvení Fiatů G.50. Tam jsem zjistil, že zmiňovanou kamufláž opravdu Fiat měl, ale měl jí přestříkanou olivově zeleným nástřikem. Flekatou kamufláž měl nejspíše také, ale nemám na ni fotku a tak jsem nechtěl dělat What-if (nic proti).

Takže jsem vybral kamufláž trochu jinou, ale i tak podle mě hezkou. Je to Fiat G.50 FA-19 od 2./LeLv. 26 z roku 43, když s ním létal Ens. J. Neva.

Začal jsem nástřikem žlutých doplňků barvou AGAMA lihová RLM04 ředěnou originálním ředidlem. Tyhle barvy se dají v pohodě ředit i ředidlem na Gunze C (víc to ale zapáchá). Po zamaskování jsem stříknul spodní šedou Tamiyu XF-83 (RAF Medium Sea Grey). Pro efekt jsem do ní přimíchal trochu tmavší šedou a udělal stínování linek paneláže metodou tzv. Postshadingu.

Zvrchu jsem začal stříkat světlou olivově zelenou v mém případě Tamiyu XF-67 (Nato green) a následně černou s kapkou té zelené. Abych imitoval prosvítající fleky pod světlou zelenou, přidal jsem do ní kapku černé a tak ty fleky udělal. S výsledkem jsem byl spokojený, takže jsem to nechal trochu uschnout.

Po uschnutí barev asi po půl hodině (slabší povahy nechávají do druhého dne) jsem nastříkal povrch lesklým přípravkem na podlahy Sidolux, který jsem neředil. Stačí slabá vrstva a nechat proschnout. (Já vás varoval..) Ze začátku to nevypadá nijak leskle, ale za 20 minut máme povrch jako zrcadlo. Na tenhle lak už nesmíte stříkat žádné přípravky na jiné bázi než vodní jinak to dopadne hodně špatně.

Na zaschlý lak jsem začal dávat obtisky, které jsem změkčil vodičkou Gunze setter (modrý). Neměl jsem s nimi žádné problémy a krásně kopírovaly rytí. Nechal jsem obtisky zaschnout, šel jsem si udělat kávu a podíval se  namísto depresivních zpráv na díl seriálu Simpsonovi.

Následoval matný lak od firmy Bílek, který je vynikající. Ředím ho ředidlem Tamiya X-20A.

Ještě jsem natáhnul anténu a je hotovo.

Co říci závěrem? Kdo chce koupí a postaví a kdo nechce, tak si počká na Hasegawu.

Jak to nakonec po dvou dnech snažení dopadlo ostatně můžete vidět dole na fotkách:

Redakce ModelWebu děkuje firmě AML za poskytnutí stavebnice na recenzi.

Modelaření zdar!

Filip "speedy" Tomči.

Rubrika AML, Letadla - 1:72, Letadla - Stavební recenze | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.