1/48 Spad XIII Early – Profipack – Eduard

3.7.2019 - 407 přečtení

header

Reedice rané verze Spadu XIII

Tažný kůň francouzského letectva se vrací

Ondřej 'Ondrouš' Mokrý


Název: Spad XIII Early Profipack
Měřítko: 1/48
Výrobce: Eduard
Kat. číslo: 8197


Úvod

Spad XIII patří k nejúspěšnějším a také nejpovedenějším stavebnicím prvoválečných strojů z dílny Eduardu, o čemž svědčí i četnost výskytu tohoto modelu v nabídce výrobce. V poslední době se objevil jako součást limitky EduArt, v edici weekend a na podzim loňského roku i v limitované edici Legie věnované Spadům XIII v československých službách nebo pilotovaným našimi letci.


Tato stavebnice je reedicí rané verze Spadu z roku 2012, původní recenzi od kolegy Hellboye můžete najít zde .


Spady časné produkce se vyznačovaly zaoblenými konci křídel, u pozdějších strojů se však design navrátil ke hranatým koncům křídel podobným Spadu VII.


Jedná se o reedici v pravém slova smyslu, dokonce včetně stejných kamuflážních schémat. Nově však přibylo označení kamuflážních odstínů pro řady Gunze C a Mr. Paint (původní návod byl pouze pro Gunze H), za což si Eduard zaslouží pochvalu. A změnilo se sériové číslo Guynemerova stroje, což podle mě není správně, ale o tom až na závěr...


Náhled do krabice

Plastové díly najdeme ve třech rámečcích, jeden minirámeček z čirého plastu obsahuje 3 varianty větrných štítků.


V rámečku A najdeme převážně velké díly jako poloviny trupu a křídla. Krásně znázorněné jsou detaily jako šití na portech nebo kování u kotvicích bodů vzpěr. Na trupu se objevuje jemná krupička, ale nic zásadního. Více problémů nám způsobí propadliny na boku trupu v místech, kde je z vnitřní strany vylisována konstrukce interiéru. K mému překvapení se ale tento problém objevuje pouze na levé polovině trupu, na pravé je vše zcela v pořádku, takže by se mohlo jednat o ojedinělý případ u mých výlisků.

Rámeček B obsahuje menší díly jako vrchní část trupu, ocasní plochy, vrtule, podvozek atd. Bohužel obě varianty vrtule mají vtaženiny na těch nejméně nevhodných místech, a to u unašeče vrtule. Při tmelení a broušení se poškození unašeče vyhneme jen s největší opatrností. Jednu chvíli mi bleskla hlavou myšlenka, jestli planžeta leptů neobsahuje leptaný unašeč, který by problém vyřešil, bohužel tomu tak není. Drobné přesazení najdeme na podvozkových nohách, zde ale bude stačit zaškrábnutí skalpelem. Ostatním dílům nemám co vytknout, opakuje se krásně provedené šití na portech, velmi hezky je zpracováno i plaňkování na horní straně trupu i detaily na přídi trupu (a že jich tam je požehnaně).

V rámečku C najdeme hlavně drobné díly jako vzpěry a trubky do interiéru. Navzdory velké snaze se mi podařilo najít pouze minimum dělicích rovin, takže zde musím Eduardy pochválit. Krásně vypadají také perforace na výstupcích kryjících hlavy válců, které dolepujeme na trup.


Celkově musím pochválit konstrukci modelu, kdy kokpit vlepíme do polovin trupu, zeshora přilepíme vrchní díl trupu, zespoda vlepíme spodní křídlo a uzavřeme spodním dílem kryjícím spodek motoru a podlahu kokpitu. Výborně řešení pro udržení geometrie, spoje navíc procházejí liniemi panelů, takže odpadnou starosti s tmelením. Palec nahoru.

Čiré díly jsou krásně průzračné, ze tří dostupných variant použijeme dvě. V aršíku masek navíc najdeme masky na oboustrané vymaskování. Když už jsme u masek, na aršíku najdeme také masky pro barvení kol - masky naneseme podél ráfku a vnitřek vyplníme maskolem.

Leptaná planžeta nám poskytne barvené i nebarvené díly pro interiér i exteriér modelu. Jak už jsem zmínil, bohužel není její součástí unašeč vrtule, který by vyřešil problém se vtaženinami, jinak ale využitelnost dílů hodnotím velmi pozitivně.


Leptané pásy vypadají velmi pěkně, lepty můžeme nahradit i ciferníky přístrojů (zde bych se ale spíše klonil k variantě z obtisků, protože mají ostřejší tisk). Krásným detailem jsou mřížky na boky motorového prostoru (ty však použijeme pouze u kamufláže A).


Návod

Návod je dobře přehledný i v náročnějších partiích jako je kokpit, kde je dílů skutečně požehnaně a navíc jím procházejí trubky, přesto je z rozkresu patrné, který díl kam patří. Dobře přehledné je i schéma výpletů, takže zde musím jen chválit.


Obtisky

Obtiskový arch je tištěný u Eduardu, kvalitě ani tentokrát nemám co vytknout - dostáváme jak perfektní soutisk, tak tenký krycí lak. I zvolené odstíny britské a francouzské modré podle mého oka sedí perfektně. Celkem máme na výběr z 5 kamufláží, které jsou podle mého velmi dobře zvolené:


  1. S 1893 od Spa.48, z podzimu 1917, za jehož řízení usedal Ajd. Jacques Roques, švýcarský občan bojující v řadách cizinecké legie (5 sestřelů). Emblémem Esc.48 byl galský kohout (s poněkud vyděšeným výrazem, který však má údajně představovat kokrhání) v modrém kruhu na trupu.
  2. S 304 od Spa.3, stroj nejslavnějšího francouzského esa, Cne. Georgese Guynemera ze září 1917. Ačkoli jej 53 vítězství (některé prameny uvádějí 54) řadí až na druhé místo mezi francouzskými stíhači (René Fonck dosáhl 75 vítězství), svou proslulostí všechny své spolubojovníky dalece překonal. Spa.3 byla součástí Escadrille Les Cigognes, elitní stíhací eskadry, jejíž insignií byl čáp. Jeho ztvárnění se u jednotlivých jednotek lišilo rozdílnou pozicí křídel, čápi na strojích Esc.3 měli křídla malovaná v pozici směřující dolů.
    Guynemerovým osobním značením bylo červené číslo 2, na tomto stroji doplněné ještě francouzskou trikolorou obepínající trup a černým X na baldachýnu horního křídla. Oproti jeho předchozím strojům však chybí nápis "Vieux Charles". Právě v kabině tohoto stroje Guynemer 11. září 1917 potkal svůj osud, když v souboji podlehl střelci německého dvoumístného stroje.
    Jak už jsem zmínil na začátku recenze, problematickým bodem této kamufláže je z mého pohledu sériové číslo. Podle dostupné fotky bych řekl, že na směrovce je číslo 504, ne 304 - ostatně v původním vydání stavebnice figurovalo také číslo 504. Dohledat zmínku o stroji S.304 se mi nepodařilo. Oproti původnímu vydání se změnilo také ztvárnění písmene X na baldachýnu horního křídla, v reedici je výrazně masivnější.
  3. B.6732 sloužící v britské RFC v rámci 23. squadrony z února 1918. 23. squadrona byla jednou z jednotek RFC vyzbrojených Spady XIII (dříve létala i na jejich předchůdcích, Spad VII). Insignií jednotky byl bílý trojúhelník, písmeno A je osobním značením Lt. C. J. D. Hewetta, který byl za jeho řízením 19. února 1918 donucen k nouzovému přistání německým esem Ritterem Adolfem von Tutschek. Stroj byl ukořistěn Němci a Hewett strávil zbytek války v zajateckém táboře.
  4. S.2900 z 91a Squadriglia z května 1918, stroj italského esa es Maj. Francesca Baraccy. Čím byl Guynemer pro Francouze, tím byl Baracca pro Italy. Nejúspěšnější italský stíhač s 32 sestřely na kontě se letectví věnoval již před válkou, ve válečném období pak byl jednou z osob, které se nejvíce zasadily o vybudování italského letectva. Mimo jiné je také držitelem prvního vzdušného sestřelu v dějinách italského letectva.
    Válečná anabáze tohoto letce skončila 19. června 1918, jeho přemožitelem se údajně stal Ltn. Arnold Barwig (ne Berwing, jak nesprávně uvádí návod, tato chyba se vyskytovala už v původním vydání stavebnice), střelec dvoumístného Phönixu C.I, na který Baracca ve svém Spadu VII útočil zezadu zeshora. Existují však i hypotézy, že Baraccův stroj byl zasažen a zapálen pozemní palbou.
    Pokud je Vám emblém na boku stroje povědomý, není to náhoda - vzpínající se hřebec je opravdu totožný s tím, který se objevuje v logu automobilky Ferrari. Baraccova matka po válce tento emblém darovala Enzovi Ferrarimu ještě v době, kdy byl závodním jezdcem Alfy Romeo. Později se vzpínající se hřebec stal značkou nově zrozené automobilky.
  5. S.2143 z Spa.77 z jara 1918, z letiště Manoncourt-en-Vermois na tomto stroji vzlétal Lt. Maurice Boyau. Boyau byl před válkou hráčem ragby, za války dosáhl 35 potvrzených vítězství, což jej řadí na páté místo mezi francouzskými stíhacími piloty. 21 z těchto sestřelů představují pozorovací balony, což jej řadí mezi nejúspěšnější lovce "jitrnic" na obou stranách fronty.
    Boyau zahynul 16. září 1918, kdy se jeho Spad zřítil pod palbou německého esa Georga von Hantelmanna z Jasta 15. Stroje Esc.77 nesly označení jeruzalémským křízem v trojúhelníkovém modrém poli, tento emblém vybral velitel jednotky Cpt. Joseph de l'Hermite jako upomínku na svého jmenovce kazatele Pierra l'Hermite, který v desátém století vedl křížovou výpravu do Svaté země.


Závěr

Edurardí Spad XIII za sebe řadím mezi nejlepší stavebnice chmelnic ve čtvrtce a je rozhodně dobře, že se znovu objevuje na trhu. Já osobně budu mít s touto stavebnicí jediný problém - nebudu vědět, které kamuflážní schéma si vybrat, protože se mi líbí všechna.


Ondřej 'Ondrouš' Mokrý


Redakce ModelWebu děkuje firmě Eduard za poskytnutí vzorku pro recenzi.



Rubrika Eduard, Letadla - 1:48, Letadla - Náhledy do krabiček | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.