1/72 70141 MiG-21MF interceptor – Eduard

25.6.2018 - 1 731 přečtení

IMG_2849

Ještě před oficiálním vydáním modelu jsem byl poctěn možností postavit zbrusu novou jednadvacítku v tradičním měřítku 1/72. Po prozkoumání výlisků a návodu jsem se pustil do stavby. Dal jsem si za cíl postavit model pouze z krabičky a pokusit se z jejího obsahu vymáčknout maximum.

Malá balalajka přichází

David Lengyel


Název: MiG-21MF interceptor
Měřítko: 1/72
Výrobce: Eduard
Kat. číslo: 70141


Předloha

O předloze byly popsány stohy papíru. Typ je veskrze známý i laické veřejnosti, takže pouze stručně uvedu, že typ byl zalétán v polovině padesátých let a v počtu vyrobených letadel stále vede v kategorii nadzvukový letoun (přes 10 tisíc kusů). Exportní verze MF byla vyráběna od roku 1970 a sloužila v řadě letectev po celém světě. Namátkou vyjmenuji jen některé - Kuba, Egypt, Indie, Libye, Bangladéš apod. Z pohledu markingů je u tohoto typu tedy rozhodně z čeho vybírat.


Kokpit

Pomyslný výkop jsem zahájil obligátním kokpitem, jehož díly už v rámečcích vypadají slibně. Oproti větší a starší sestře se mi sestavování jeví intuitivněji i přes vyšší počet dílů. Boční pulty a přístrojová deska jsou navrženy modulárně, takže do budoucna jistě můžeme počítat s dalšími verzemi. Detaily přístrojového vybavení jsou ostré a dostatečně výrazné, možná až překvapivě dobré na dané měřítko. Zde Eduardu patří velká pochvala, stejně jako za dokonalé usazení bez jakýchkoliv zásahů brusnými nástroji. Zaznamenal jsem zkušenosti, které odrazují od vlepení plynové přípusti před vlepením sedačky, nicméně s tím jsem jakožto následovník Jana Tleskače neměl nejmenší problém - sedačku je třeba do kokpitu dostat pod jistým úhlem kolem výstupku plynové páky, nicméně jde to naprosto hladce a bez násilí.


Samostatnou kapitolou je pak barvení kokpitu včetně obtisků. Placaté zoomy nemám příliš v oblibě, byť v tomto měřítku mohou posloužit lépe než u větších čtvrtek. Rozhodl jsem se tedy pro variantu s vylisovanými přístroji a obtisky. Kokpit jsem nejdříve nastříkal tradiční tyrkysovou barvou z řady Mr. Paint, která je jak známo světlejší, než barva na leptech. V případě použití obtisků to však nevadí, neboť obtisky obsahují pouze ukazatele a přepínače, takže k barevné kolizi rozdílných odstínů základní barvy nedojde. Celkem bylo potřeba umístit šest obtisků. U dílů s menším reliéfem usazení nebyl žádný problém (boční pulty, spodní středový panel přístrojové desky), u přístrojové desky samotné a bočních panelů obtisky nesedly úplně přesně - zejména u přístrojové desky je reliéf hodně výrazný a na okrajích pak ukazatele nesedí úplně přesně. Pokud bych model stavěl znovu, rozdělil bych obtisk na několik částí, čímž získám větší kontrolu nad jejich usazením. Obecně vzato ale tento krok s obtisky považuji za ten nejlepší postup, jakým můžete kokpit “vybarvit” v případě, že nejste mistr v malování detailů štětcem.


Tryska

Jak bývá u Eduardu dobrým zvykem, ani výtoková tryska nepřichází co do množství detailů zkrátka. Sestavení sedmi dílů je snadné a intuitivní, je ovšem třeba pozorně sledovat návod a vyvarovat se pokušení slepení dílů posledního stupně kompresoru (D50), hřídele (D20) a turbíny (D41) před zasunutím podsestavy do kužele spalovací komory (D47) - průměr turbíny je větší, než přední otvor spalovací komory, takže hladký zásun není možný. Díl D50 je vylisován s výstupkem, který se může jevit jako otřep, nicméně jedná se o usazovací kolík, který přesně zapadne do otvoru v pravé polovině trupu. Zde je třeba být opatrný s lepidlem, neboť stěna trupu je zeslabena a v případě zalití otvoru a použití násilí hrozí proleptání na vnější stranu. Tryska pasuje naprosto bez potíží a po slepení trupu není třeba žádné tmelení.


Jedinou výtku, kterou k trysce mám, je viditelný spoj ve spodní části. Je mi jasné, že technologicky vylisovat výtokovou trysku v jednom kuse je obtížné, ne-li nemožné, nicméně vertikální rozdělení by do očí bilo poněkud méně.


Podvozkové šachty

Do trupu už posléze přijdou pouze podvozkové šachty a prstenec pro usazení radarového kuželu. Přední podvozková šachta má dno spojené s podlahou kokpitu. Její detaily včetně bočnic jsou opět velice pěkné a výrazně vystupují nad povrch. Sestavení není žádná věda. U hlavních šachet je situace podobná, jen je potřeba pozorně sledovat návod a nezaměnit strany bočnic. Do křídel je potřeba vlepit čiré díly, které znázorňují reflektory a jsou spojeny s tlakovými lahvemi, které je před lepením potřeba nabarvit. Hlavní podvozkové šachty jsou opět hezky detailní s výraznými žebry a nosníky. Zavřením křídla a vlepením bočnic hlavní podvozkové šachty jsou hlavní šachty hotové a podsestava se tak může vlepit do trupu.


Drak

Poloviny trupu sednou k sobě naprosto bez potíží. Nikde není potřeba žádné přibrušování nebo naopak tmelení, což je velice příjemné. U tohoto typu se často zapomíná na dělení krycích plechů na čumáku, které probíhá v místě spoje. Po proschnutí spoje jsem tedy nezapomněl linku znovu narýt. Posléze jsem přilepil hrb se směrovkou, což opět sedlo na výbornou. Nikde nebyl potřeba ani ždibíček tmelu. Poněkud jiná situace nastala při pokusu o vlepení krytu kufru (D32), který bylo potřeba v zadní části mírně přibrousit a v přední části naopak zely otvory širší, než zamýšlená linka paneláže. Vzniklou potíž jsem vyřešil tak, že jsem prohloubil rytí a nýtování, otvory jsem zalil vteřinovým lepidlem a celek jsem zbrousil do požadované podoby. Poté už zbývalo jen přilepit kapličku přístrojové desky se zaměřovačem a čelní štítek kokpitu, který pasoval celkem dobře. V tomto bodě jsem si nebyl jist, jak velký přesah je záměrem výrobce a co už je špatně usazený díl. Rozhodl jsem se rozdíl příliš neřešit a rozsudek nechám na expertech na tento typ.


Asi nejpracnější částí stavby bylo usazení, resp. začištění spojů křídla. V zadní části vzhledem k zesílení trupu v střední části nebyl problém. Opět velikost přesazení nechám na posouzení jiným - křídlo jsem vlepil bez úprav. V přední části, kde se bohužel nachází hodně linek paneláže, ovšem vznikla mezera, do které jsem vetknul polystyrenovou destičku o síle 0,25 mm, spoj jsem přetřel lepidlem a po protažení paneláže zbrousil. Výsledek je jakž takž uspokojivý. Narazil jsem na názor, že vzniklá mezera by se měla rozdělit mezi přední a zadní část, takže je možné, že chyba vznikla na mé straně. V každém případě toto považuji za největší úskalí stavebnice právě kvůli přilehlému rytí a nutnosti linku v některých částech sjednotit s rytím (krytky) nebo eliminovat (od krytek ke kořeni křídla).


Druhou kaňkou byl v mém případě koncový prstenec trupu, který prakticky postrádal rytí a nýtování, takže jsem se pustil do úpravy dílu, což se nakonec povedlo celkem uspokojivě. Zaznamenal jsem případy nedostříklých kuželů radaru, což nebyl můj případ, nicméně je možné, že jsem si místo toho vytáhl z klobouku výlisky s horším prstencem. V každém případě to byla poměrně jednoduše odstranitelná vada. Drak jsem posléze osadil všemi zbývajícími drobnostmi od křidélek a klapek až po odvrtané komínky a pitotovu trubici. Tu jsem osadil křidélky z planžety leptů, přičemž vzniklý detail hodnotím jako výrazně modelovější, než křidélka lisovaná.

Po aplikaci surfaceru a jeho přeleštění jsem odhalil drobné propadliny v křídlech ze spodní i horní strany a na ocase v místě přechodu hrbu do směrovky. Nejde o nic dramatického, takže stačilo přebroušení mokrým smirkovým papírem hrubosti 800. Ve spodní části křídla mi patrně příliš velkým tlakem při lepení vznikl schod mezi náběžnou hranou a plochou křídla. Stejný důvod patrně stojí za vznikem boulí po usazení klapek. Pokud bych nepoužil kolíky a díly u sebe pouze přidržel, nejspíše bych se těmto opravám vyhnul. U kořene křídla je malý schod, který byl na některých kusech předlohy. Na modelu je poněkud výraznější, ale rozhodl jsem se jej nijak neupravovat.


Drobné díly

V jednotlivých technologických přestávkách jsem pracoval na drobných dílech. Závěsníky jsem přilepil k náležitým adaptérům, slepil jsem kola a sedačku. Kryty podvozku, táhla a podobně jsou pak už víceméně otázkou začištění dílů. U krytů hlavního podvozku jsem objevil chybu v návodu, která vede modeláře k záměně stran. Orientoval jsem se dle tvaru podvozkových šachet. Výzbroj jsem zvolil dle dostupných fotek sesterských strojů ve stejné letce, tedy střely R-3S a RS-2US. První jmenované je potřeba pouze začistit a navrch jsem ještě odvrtal trysky. Těla RS-2US zdobí poměrně výrazné propadliny, u kterých jsem doufal, že je zakryjí výtokové trysky netradičně umístěné na boku střely a křidélka. To se povedlo pouze částečně. Tyto střely navíc svými křidélky zasahují do profilu krytů hlavních kol podvozku, takže závěsníky nelze přilepit zcela kolmo na křídlo. V případě stavby dalšího modelu s těmito střelami bych sáhnul raději po resinové alternativě z řady Brassin.


Barva a marking

Povrch modelu jsem nastříkal šedým surfacerem Gunze ráže 1200. Po přeleštění jsem nastříkal detaily, jako jsou kryty antén (Mr. Paint), kovové prvky (Kcolors) apod. Po zamaskování těchto partií za pomoci přiloženého archu samolepicích masek jsem celý trup nastříkal stříbrnou barvou Gunze C8. Až na drobnosti jsem byl s výsledkem spokojen. Povrch jsem přestříkal čistým levelingem a poté čirým lakem Tamiya X-22. Jako první jsem nanesl hrstku obtisků z hlavního archu, které za použití obtiskových přípravků Gunze přilnuly k povrchu naprosto dokonale včetně rytí a nýtů. Posléze jsem několik večerů strávil aplikací zhruba 250 popisek, které jsou všude, kam oko dohlédne, včetně vnitřního rámu překrytu kokpitu a krytů podvozkových šachet.

U překrytu vyzdvihnu ještě jednu věc, která má bohužel původ mimo krabičku - oboustranné masky TFace. Pracuje se s nimi výborně a zrovna v případě MiG-21, kdy je dovnitř hodně vidět, se jedná o velkého pomocníka. Zároveň bych rád podotknul, že i přes oddělené disky kol bych ocenil masky na kola. Nerad totiž lepím nabarvené podsestavy, neboť hrozí naleptání barvy.


Následovalo zalakování obtisků, další přeleštění levelingem a aplikace washe do panelových linek. Až na několik míst, které bych příště pro jistotu protáhnul rydlem, držel wash v linkách bez potíží. Výsledek jsem zalakoval polomatným lakem a olejovými barvami doplnil provozní zašpinění.


Kompletace

Vzhledem k měřítku proběhla finální kompletace relativně rychle. Podvozek je poměrně jednoduchý a není třeba provádět žádné zvláštní úpravy. Závěsníky se jednoduše vlepí do předvrtaných otvorů, takže opět žádná věda. Nakonec zbývá přilepit překryt a kužel radaru, který v mém případě měl poněkud nerovnou dosedací plochu. Po kratším přemlouvání si ovšem sednul na své místo a po přilepení leptaných vyjiskřovačů a antén jsem model mohl považovat za dokončený.


Závěr

Firma Eduard udělala s tímto malým modelem velký kus práce. Jedná se bezesporu o nejvěrnější a nejsnáze sestavitelný model jednoho z nejvýraznějších zástupců nadzvukového létání. Model není po stavební stránce zcela bez chyb, ovšem při troše modelářské zručnosti se nejedná o nic zásadního a model mohu s klidným svědomím doporučit.


David Lengyel,
PMC Praha


Redakce ModelWebu děkuje firmě Eduard za poskytnutí vzorku pro recenzi.


Rubrika Eduard, Letadla - 1:72, Letadla - Stavební recenze | 5 komentářů

Komentáře

5 odpovědí k článku “1/72 70141 MiG-21MF interceptor – Eduard”

  1. Martin Janousek napsal:

    Model každopádně pěkný o tom žádná. Jen bych měl dvě drobnosti. Vím, že jeto jen 1/72 a že fotky více vytahují, ale vidím jako naprostou nutnost z hlediska modelovosti, že se musí ztenčit hrany jak vstupu vzduchu a tak i konce trupu s tryskou. Technologicky to jinak vylisovat nejde než tak jak to je, ale přeci jen v originále je to velmi ostré.
    A neodpustím si druhou poznámku :) která mne hned napadla při čtení statě o trysce a zmínce o kompresoru. "Spalovací turbína" má část "kompresor", ale to je "to" s lopatkama vpředu před spalovací komorou. To co je vzadu a taky s toho kouká spousta lopatek za spalovací komorou je "plynová turbína". Za ní je pak komora přídavného spalování a zcela na konci je tryska. Takže díl D50 představuje poslední stupeň turbíny, díl D41 je stabilizátor plamene přídavného spalování. Takže se omlouvám, ale to jsem nemohl přejít :)

  2. David Lengyel napsal:

    Díky za komentář Martine. Rád jsem se dozvěděl něco nového stran anatomie proudového motoru. S těmi hranami souhlasím a bylo to to první, čeho jsem si všiml už na test shotech. Stavbu pro MW jsem pojal jako stavbu z krabičky s minimem úprav, proto jsem ty silné okraje neřešil.

  3. sedlm napsal:

    Mohu se zeptat, proč jsi povrch po stříbrné přestříkával Levellingem? To je nějaká finta? Díky...

  4. David Lengyel napsal:

    @sedlm Dodatečně se tím vyhladí / vyleští povrch.

  5. Roman "Travis" Henych napsal:

    Na tuhle fintu jsem přišel teprve nedávno a mohu jen doporučit. Povrch je hladší, lesklejší a tvrdší.

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.