1/32 DH.9a ‘Ninak’ – Wingnut Wings

24.3.2016 - 1 916 přečtení

DSC_0340

Z otloukánka tahounem v Indii a rudým bojovníkem proti Číně.

"Devět-A" v poválečných službách

Sláva Vaňous

Výrobce: Wingnut Wings
Název: AEG G.IV early
Měřítko: 1:32
Katalogové číslo: 32034
Plastových dílů: 423
Leptaných dílů: 17
Počet kamuflážních variant: 5

Úvod a trocha historie

Typ D.H.9 byl navržen Geoffrey de Havillandem u firmy Aircraft Manufacturing Company (Airco). Vývoj vycházel z připomínek bojových jednotek a měl odstranit nedostatky jeho předchůdce - D.H.4. Požadavkem letců bylo zkrátit vzdálenost mezi pilotem a pozorovatelem-střelcem, což velmi znesnadňovalo jejich vzájemnou komunikaci. Předpokládalo se, že nový letoun bude používat až 90% dílů shodných s D.H.4, což by umožnilo hladký a rychlý přechod výroby na nový typ. Konstruktéři proto využili beze změny konstrukci křídla a ocasních ploch z D.H.4. Největší změny zasáhly střední části trupu, kde byla přemístěna palivová nádrž před pilota, čímž došlo k posunutí kokpitu pilota blíže ke stanovišti střelce/pozorovatele.
Pro pohon nového typu se do budoucna počítalo s novým slibným motorem vyvíjeným z typu Galloway Adriatic, s očekávaným výkonem 300 hp. Bohužel se očekávání výrobce motoru se nenaplnila a nový motor Siddeley-Deasy Puma dosahoval výkonu jen 250 hp. Tyto parametry ale měly negativní vliv na výkony sériových strojů, hlavně ve vyšších letových hladinách. Ty byly paradoxně horší než u starší D.H.4, poháněnou motory Rolls-Royce Eagle o výkonu 360 hp. Došlo k tomu, že D.H.9 musel přijmout boj s nepřátelskými stíhači i tam, kde by se jim výkonnější D.H.4 vyhnul.
V důsledku toho od května do listopadu 1918 došlo následkem činnosti nepřítele u 99. a 104. squadrony ke ztrátě 54 letounů. Dalších 94 ale bylo ztraceno při nehodách, z velké části způsobených defekty nespolehlivých motorů. Tyto počty představovaly neakceptovatelných 6,37% bojových ztrát způsobených protivníkem. Uvažovalo se o úplném stažení D.H.9 z bojových operací. Nicméně nakonec byly tyto bombardéry úspěšné v operacích na středním východě protiTurecku.
Zklamání z výkonů D.H.9 vedlo k rychlé snaze najít za něj náhradu. Řešením zprvu měla být instalace výkonnějšího motoru. AMC DH.9a (Aircraft Manufacturing Company de Havilland 9a) bombardér vzniknul jako modifikace pro instalaci  motoru Eagle VIII a očekávaný nový Americký Liberty V12 se 400 hp. Zcela překonstruována byla příď, motor dostal nový čelní chladič (tvarově podobný chladiči na stíhačce S.E.5a, ovšem s výrazně větší chladicí plochou — ostatně bylo nutné odvést teplo z motoru o cirka dvojnásobném výkonu). Kvůli značné (a stále rostoucí) poptávce po motorech Rolls-Royce Eagle se počítalo jako se standardní pohonnou jednotkou s motory Liberty 12A , které měly být nakupovány ve Spojených státech. Ovšem dva prototypy ze tří byly poháněny Eagly VIII (první prototyp vzlétl s Eaglem v únoru 1918, stroj s motorem Liberty se do vzduchu až o měsíc později).
První sériový stroj (s/n C6122), již s americkým motorem, byl zalétán v dubnu 1918, ale výroba se rozbíhala pomalu — do konce června bylo předáno jen osmnáct strojů (v červenci pak byl jeden stroj s motorem Liberty v Martlesham Heath porovnáván s jiným, poháněným Eaglem — porovnání dopadlo více-méně nerozhodně, stroj sice byl poněkud rychlejší a měl vyšší dostup, ale zase nedokázal nést takový náklad pum jako stroj poháněný Eaglem; stroje s motory Liberty nakonec v praxi nosily stejný náklad jako starší D.H.4). Výroba paradoxně byla za proponovaným harmonogramem i díky dodávkám motorů — bylo objednáno 3.000 motorů Liberty, které měly být dodány do konce července 1918, ovšem v srpnu byly dodávky pozastaveny, po dodání pouhých 1050 motorů. Menší část vyrobených D.H.9A tak dostala motory Eagle VIII, kterých firma Rolls-Royce dokázala vyrábět dost k pokrytí větší části poptávky.
Následný poválečný vývoj tohoto typu zahrnoval instalaci nového podvozku se zlepšeným odpružením, doplnění pomocného chladiče, montáž gravitační benzinové nádrže na horní křídlo a  klapek na náběžné hraně horního křídla.
Do konce války bylo na nový typ přezbrojeno pouze osm squadron RAF, pouze 4 byly bojově nasazeny ve Francii, dvě sloužily v Británii při protiponorkových patrolách a dvě nebyly do podepsání příměří ještě plně operační. Jako první byla přezbrojena 110. squadrona RAF (No. 110 Hyderabad Squadron), která nové stroje dostává až v červenci 1918, v té době bázující na základně RAF Kenley. Do Francie, k Independent Force je přesunuta 1. července 1918. Ovšem i přes vyšší výkony než měl typ D.H.9 squadrona během dvou měsíců operační služby utrpěla poměrně značné ztráty — 17 strojů bylo ztraceno působením nepřítele, dalších 28 strojů (!) bylo odepsáno při haváriích.

Po válce sloužil s RAF v Německu, Rusku a na Středním východě. Letouny byly zařazeny i v dalších zemích. Například v  Kanadském a Australském letectvu, Jihoafrické republice.
Nejméně 2700 nelicencovaných kopií bylo vyrobeno pod názvem Polikarpov R-1 v nově vytvořeném Sovětském svazu. Tyto letouny poté užívaly Sovětský svaz a Čína.

Zbarvení

V průběhu roku 1918 RAF používal na nátěry D.H.9 barvu PC10 AMAPD (AMA Protective Dope) jejíž odstín můžeme přirovnat  vzhledu "tmavé čokolády“ a  PC10 AMAPDT (AMA Protective Dope Tropical) s tmavě červenohnědým odstínem pigmentu určený pro službu v tropech.
V roce 1920 dostala většina letadel celoplošný nátěr z laku s hliníkovým pigmentem. Kryty motoru z hliníku zůstaly často bez nátěru. Ocelové díly, příslušenství a držáky byly většinou natřeny černou barvou.
V Sovětském svazu vyráběné kopie Polikarpov R-1 byly zkraje opatřeny celoplošným nátěrem blíže nespecifikovaného světlého odstínu (bílá nebo stříbrná?). Později byla užívána barva tmavě olivově zelená na horních plochách a modro-šedá spodních plochách. Téměř všechny Polikarpovy R-1 byly opatřeny nápisy s expresivními propagandistickými slogany.

Hlavní technické údaje — D.H.9A s motorem Liberty 12A

Osádka: 2 muži (pilot, střelec/pozorovatel)
Pohonná jednotka: vidlicový vodou chlazený dvanáctiválec Liberty 12A
Výkon motoru:  420 hp (313 kW)
Rozpětí: 14,005 m
Délka: 9,220 m
Výška: 3,454 m
Nosná plocha: 45,22 m²
Hmotnost prázdného stroje: 1270 kg
Vzletová hmotnost : 2107 kg
Maximální rychlost: 198 km/h na úrovni hladiny moře, 184 km/h ve výšce 3048 m
Dostup: 5105 m
Čas výstupu do 3048 m: 15 min 45 sec
Vytrvalost: 5 hod 15 min
Výzbroj: - synchronizovaný kulomet Vickers ráže .303" (7,7 mm) ovládaný pilotem
- 1 nebo 2 pohyblivé kulomety Lewis ráže .303" (7,7 mm) ovládané pozorovatelem, lafetované na oběžném kruhu Scarff
- maximálně 336 kg pum (běžný náklad do 209 kg)

Obsah stavebnice

Na obalu stavebnice nalezneme náladový obrázek se dvojicí Ninaků, kdesi nad pouští Arábie. Krabice samotná má mírně větší rozměry. Je tak našlapána neuvěřitelným množstvím rámečků s plastovými díly, jednou planžetou s fotolepty a archem obtisků a samozřejmě návod. Při pokusu o jejich vrácení zpět se mi již nepodařilo víko krabice vrátit na původní úroveň a ta se zvýšila o 3 cm!

Návod

Manuál formátu A4 a vytištěný na kvalitním křídovém papíru. Přehledný stavební postup je bohatě doplněn dobovými fotografiemi s množstvím popisek. Samozřejmostí je diagram výpletů.
Bokorysy pěti obtiskových variant jsou vynikajícím způsobem zpracovány Ronny Barem. Doplňuje je krátký popis konkrétního stroje, nebo jednotky u které létal.

Plastové díly

Plastové díly jsou ze šedého plastu střední tvrdosti. Povrch je u malých dílů lesklý a hladký. U velkých dílů trupu a křídel je matný. Křídla jsou relativně drsná. Díly jsou nezkroucené, bez škrábanců a nedolitků. Umístění vtoků je poměrně zdařilé. Zejména u křídel přehází do zploštělé plochy v místě, kde navazuje na hranu křídla. Na drobných dílech lze vidět hranku v místě dělicí roviny. Stopy po vyhazovačích jsou promyšlené. Ve vnitřní straně trupu jsou umístěny mimo viditelnou část otevřeného kokpitu.

Rámeček A

První rámeček s plastovými díly obsahuje převážně díly vnitřní konstrukce trupu a interiéru, výškovku a směrovku. Díly jsou odstříknuté naprosto čistě a ostře. Obzvláště zdařilé jsou sedačky a přístrojová deska.

Rámeček B

Obsahuje velké díly horního křídla. Díly jsou matné, jemně zrnité.

Rámeček C

V rámečku C najdeme průhledné díly větrných štítků. Díly jsou přiměřeně tenké, při průhledu nezkreslují.

Rámeček D (2x)

Obsahuje díly vnitřní konstrukce trupu (motorová část), podvozková kola a chladič.

Rámeček E (2x)

Rámeček s výlisky motoru Liberty 12A. Povrchové detaily jsou velmi dobré, i zde je vidět kvalitativní vzestup výrobce v porovnání s prvními stavebnicemi tohoto výrobce.

Rámeček F

Zde nalezneme velké díly spodního křídla a spodní stranu trupu.

Rámeček G

Zde nalezneme velké díly polovin trupu včetně včetně dílů alternativního provedení ocasní části trupu.

Rámeček H

Opět se zaměřuje na trup, tentokrát na motorovou část, kryty motoru, chladič a podvozkových vzpěr.

Rámeček R (2x)

Jedná se o univerzální výzbrojní rámeček pro britské dvousedadlové stroje. Obsahuje různé varianty pohyblivých kulometů, letecké pumy a pumové závěsníky

Rámeček J

Doposud všechny rámečky obsahovaly díly na standardní verze D.H.9. Tento rámeček obsahuje konverzní díly na typ D.H.9A. Jedná se o nový podvozek, podvozková kola (včetně rezervy, kterou letouny operující v Arábii nosily pod trupem). Dále zde nalezneme novou přístrojovou desku, přídavný chladič, velkokapacitní spádovou benzinovou nádrž, klapky na náběžnou hranu horního křídla.

Leptané díly

Tradiční minilept s díly které jsou lisováním nevyrobitelné, jako jsou doplňky kulometů, oběžného kruhu, pásy, nebo detaily řízení.

Obtisky

Vyrábí je, jak je již tradicí, firma Cartograf, která je zárukou vysoké kvality a bezproblémové aplikace na model. Obtisky výborně reagují na běžné usazovací vodičky, soutisk je příkladný a detaily vynikající.
Na prvním obtiskovém archu najdeme většinu detailů, výsostné a imatrikulační znaky.

Zbarvení a kamuflážní varianty

  1. DH.9a E9939, Vulcan built, 8 Sqn RAF, Iraq, mid 1920sDH.9a E9939 byl z výrobní zakázky na 100 letadel objednaných v březnu 1918 z Vulcan Motor & Engineering Company (Čísla E9857 až E9956) a byl zpočátku uskladněno před dodáním do Hinaidi poblíž Bagdádu v únoru 1924.Zde sloužilo u 55 perutě a pak 8 Sq, neboť je zde vidět, předtím, než je přiděleno 39 sqn v roce 1928. DH.9a E9939 byl neozbrojený, když to byl fotografován v letu a zdá se, že byl v celoplošném hliníkovém nátěru s holými hliníkovým kryty motoru. Kování, panty a prázdný držák generátoru jsou černé). O "okřídlená“ 8 značení na trupu může být černá, případně modrá.
  2. DH.9a H3510 'L', Westland built, AC Jones-Williams & Benson, B flight, 8 Sqn RAF, Iraq, 1923 to 1924 DH.9a H3510 byl vyroben v červenci 1918 ve Westland Aircraft Works a sloužil v Aerial Fighting andGunnery v říjnu 1919. Do konce února 1923 byl v 8 Sqn založené na Hinaidi poblíž Bagdádu a později pokračoval ve službě u 84 a 55 Sqns až do roku 1927.  DH.9a H3510 je zde znázorněn podle fotografie z  letu  AC Jones-Williams & Benson v B letce 8 Sq. nad Bagdádem a řekou Tigris. Letadlo bylo opatřeno celoplošným hliníkovým nátěrem s holými hliníkovým kryty motoru. Na trupu bylo umístěno označení letky B - červené písmeno "L". Všimněte si, že rezervní kolo je uchyceno pod trupem.
  3. DH.9a H3552, Vulcan built, 39 Sqn RAF, UK, June-July 1923DH.9a H3552 byl součástí 39 Sq  vyzbrojené letouny 'Ninaks'.  39. peruť vytvořená v dubnu 1916 byla pověřen domácí obranou. V říjnu 1918 byla vyslána do Francie se zastaralými bombardéry FE.2b. Po ukončení války byla reformována  a v roce 1921 funguj jako školní letka v Hendonu. DH.9a H3552 byl z výrobní zakázky pro 250 letadel. V červnu 1923 1918 byl dodán 39 sqn vVšimněte si, tmavé lakované kovové úchyty, závěsy a kování, holé hliníkové kryty kapotáže motoru.
  4. DH.9a A1-17, Berwick built, E Flight, 1 FTS RAAF, Australia, 1922DH.9a A1-17 byl součástí ze 30 ks DH.9a přidělených Austrálii jako součást100 letadel v rámci režimu Imperialního daru. Letouny byly přijaty do Central Flying School australského Air Corps v květnu 1920. V následujícím měsíci stanovila australský výškový rekord 27,000ft. V době formování australského letectva dne 31. 03. 1921 to byl letoun přečíslován na A1-17 a sloužil v 1 Flight Training School.
  5. Polikarpov R-1 'AMYPA', 19th Special Aviation Group, USSR, 1929(19-й Отдельный Авиационный Отряд), jaký byl použit v průběhu Sovětsko-čínského konfliktu v roce 1929. AMYPA se zdá být zbarvena ve "standardních" sovětských barvách z tohoto období - tmavým nazelenalý khaki odstín ochranného nátěru na horních plochách a světlé šedomodrého odstínu na spodní stranách letounu. Toto barevné schéma je založeno na 2 fotografiích publikovaných ve FliegerRevue Extra č. 24/2009, jedna zobrazující levý bok trupu a další na pravé straně, kde je ne zcela zřetelně viditelná číslo 5. Jako alternativu nachystal výrobce ještě číslo "3" obtisky, které můžete použít, pokud nesouhlasí. Nápadný trupu slogany zhruba přeložit jako "pracujícího lidu

Závěr

Stavebnice je v podstatě mírnou modifikací již vyráběného modelu o jehož kvalitách jsme se mohli přesvědčit na vlastní oči na řadě mezinárodních soutěžích. Díky vysoké kvalitě detailů a zajímavosti předlohy je stavebnice vhodná na stavbu soutěžního modelu, který na mezinárodních soutěžích má ambici dosáhnout v hodnocení na ty nejvyšší příčky!

Sláva Vaňous

Redakce ModelWebu děkuje firmě Wingnut Wings za vzorek poskytnutý pro účely recenze.
Thanks to Wingnut Wings for the review kit.

Rubrika Letadla - 1:32, Letadla - Náhledy do krabiček, Wingnut Wings | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.