1/48 Bristol F.2B Profipack – Eduard

3.9.2015 - 1 799 přečtení

IMG_0382

Další z eduardích reedic prvoválečných stavebnic, tentokrát Bristol F.2B

Tohle že je stíhačka???

Ondřej 'Ondrouš' Mokrý


Název: Bristol F.2B Profipack edition
Měřítko: 1/48
Výrobce: Eduard
Kat. číslo: 8127


Úvod a trocha historie

Pokud ve vás pohled na tento mohutný dvojmístný stroj evokuje představu pozorovacího nebo bombardovacího letounu, jste sice na omylu, ale nemáte se za co stydět. Ačkoli byl Bristol F.2B co do počtu sestřelených nepřátelských letounů nejúspěšnější dvojsedadlovkou první světové války, stíhačku v něm na první pohled nehledali nejen jeho protivníci, ale zpočátku dokonce ani vlastní posádky.


Stroj byl výtvorem konstruktéra Franka Barnwella a na počátku vývoje v březnu 1916 byl původně zamýšlen jako náhrada za zastaralé pozorovací B.E.2. Jako takový měl být původně vybaven osmiválcovým motorem Beardmore o 160 koních nebo Hispano Suiza o 150 koních a byl značen jako R.2A resp. R.2B (písmeno R značilo reconnaissance, tedy průzkumný). S příchodem nového dvanáctiválce Rolls-Royce Falcon I však z obou průzkumných prototypů sešlo a kolem Falcona byl postaven nový stroj s jiným zaměřením - měl nahradit F.E.2B a Sopwith 1 1/2 Strutter v roli označované jako fighter, tedy dvojmístný víceúčelový stroj schopný ubránit se nepřátelským stíhačkám palbou vlastních zbraní bez nutnosti stíhací eskorty. S novou rolí souvisela i výzbroj, která sestávala z pevného synchronizovaného Vickersu střílejícího vpřed maskou chladiče a pohyblivého Lewisu pro pozorovatele.


První stroje F.2A se objevily na frontě v březnu 1917 u 48. squadrony. Jak už zaznělo na začátku článku, vzhledem ke dvojmístné konfiguraci považovaly posádky Bristoly za primárně průzkumné stroje a jako s takovými s nimi i zacházely - v boji používaly defenzivní taktiku, kdy obrana stroje spočívala na pohyblivém kulometu zadního střelce. Začátek bojové kariéry kvůli tomu nebyl nijak zářivý, první střetnutí s protivníkem nepřežilo 5 ze 6 Bristolů (jejich soupeři byli piloti ze slavné Richthofenovy Jasta 11).


Po malé, pouze 52kusové sérii Bristolů F.2A přešla výroba na F.2B se zvětšenými výškovkami, hlavní změnou byl ale silnější motor Falcon II o výkonu 220 koní. Díky zvýšení výkonu a také díky zkušenostem nasbíraným v bojích nad frontou se karta začala rychle obracet. Posádky začaly Bristoly používat jako plnohodnotné stíhačky, kterými díky výborné stoupavosti, vysoké rychlosti (198 km/h, což bylo o více než 20 km/h více než jejich hlavní protivníci, jednomístné Albatrosy D.III) a robustní konstrukci ve skutečnosti byly.


Na nepřítele tak útočil pilot pevným Vickersem a pozorovatel svým pohyblivým kulometem Lewis hlavně bránil zadní polosféru. Tato taktika se ukázala jako velmi účinná, Bristoly si mezi posádkami získaly velkou oblibu a do konce války se staly nejúspěšnějším dvousedadlovým letounem. Už během prvního dne nasazení F.2B 2. května 1917 se podařilo 48. squadroně sestřelit 9 nepřátelských letadel. Význam F.2B postupně rostl po celý zbytek války, vyzbrojeno jím bylo 39 squadron, ke dni uzavření příměří disponovala RAF skoro 1.600 kusy a Bristol se dočkal i dlouhé poválečné kariéry ve vojenských i civilních službách.


Pokud se chcete o tomto typu dozvědět více, můžete využít článku na chmelnice.org Ve dvou se to lépe táhne.


Náhled do krabice

V krabici klasických rozměrů s oranžovým proužkem značícím Profipack balení najdeme 4 rámečky s plastovými díly, planžetu nebarvených leptů, masky a malou acetátovou fólii s natištěnými průhlednými díly.

Povrch všech výlisků je velmi hezký bez krupičky, líbí se mi i znázornění plátěných ploch a portů. Krásně povedená jsou kola včetně naznačených ventilků.

Interiér je dostatečně vybaven, po doplnění lepty určitě neudělá ostudu ani na výstavě (hlavně proutěná sedačka z leptu se bude v hodně otevřeném kokpitu krásně vyjímat). Vnitřní konstrukce je vylisovaná na bocích obou polovin trupu, což podle mě není šťastné řešení a spíše bych ocenil, kdyby byla vylisována zvlášť a do polovin trupu se vlepovala. Usnadnilo by to barvení (s tím si ale zručnější kolegové poradí bez problémů) a umožnilo použití skutečného výpletu. Skutečný problém ale vidím v dost výrazných propadlinách na vnějších stranách polovin trupu právě v místech, kde je v interiéru vylisována vnitřní konstrukce. Propadliny jsou na rovných plochách, takže jejich zatmelení nebude žádná tragédie, bude ale nutná značná opatrnost, abychom při jejich odstraňování nepřišli i o krásné šití na trupu, které se nachází v těsné blízkosti.

Na některých drobných dílech najdeme dělicí roviny, u většiny ale bude stačit zaškrábnutí skalpelem (například na dílech výfuků). Pitotovu trubici, která je vylisována jako součást jedné z mezikřídelních vzpěr, bude podle mě lepší odstranit (dělicí rovina uvnitř vidlice se bude odstraňovat dost těžko, navíc je tento díl jedním z horkých kandidátů na ulomení během stavby) a nahradit drátkem. Dodatečnou péči si zaslouží i čtyřlistá vrtule, na které je otřep v dost nepříjemném místě.

Motor je naznačen velmi schematicky, ale vzhledem k tomu, kolik z něj zůstane pod motorovými plechy vidět, podle mě dostatečně - tady bude záležet hlavně na tom, jakými optickými triky jej dokážeme "rozsvítit". To samé platí i o kulometu Vickers, který bude skoro kompletně schovaný, takže plastový díl zcela vyhovuje. U pozorovatelova kulometu Lewis bych zvážil jeho nahrazení Brassinem - přeci jen na něj bude krásně vidět a i když plastový kulomet není vylisovaný špatně, co do ostrosti detailů jej odlévaný doplněk překonává.

Mezikřídelní vzpěry jsou opatřeny čepy, které mají zapadnout do otvorů v křídlech, z pevnostních důvodů bude ale lepší je odvrtat a nahradit mosaznými, které pomohou celou konstrukci křídla zpevnit. Pro udržení geometrie při usazování horního křídla rozhodně doporučuji použít některý z dostupných přípravků, tohle se prostě od ruky trefuje těžko.


Biffa můžeme podle libosti podvěsit pumovým nákladem deseti- (ty vylepšíme leptanými vrtulkami) nebo pětadvacetiliberních bomb (ty lepíme ze dvou polovin a doplňujeme ocasní plochy).


Lepty

V relativně velké planžetě nebarvených leptů najdeme díly pro vylepšení interiéru i exteriéru.

Už jsem zmínil krásnou proutěnou sedačku, efektně budou vypadat i leptané zaměřovače. U poutacích pásů bych opět zvážil jejich nahrazení textilními, při šikovném namalování a naohýbání ale budou i leptané plně dostačující.


Osobně bych uvítal možnost nahradit leptem žaluzie chladiče, výsledný dojem by byl asi lepší než u plastových.

Naši trpělivost a přesnost pravděpodobně prověří leptaný pumový závěsník, na jehož ohýbání se opravdu netěším.


Návod

Návod je eduardí klasika, takže nás na první stránce čeká stručná historie v čestině a angličtině následovaná rozkreslením dílů v rámečcích a doporučenými barevnými odstíny Gunze H a C (+ Metal color). V návodu je kamuflážní barva označena pouze jako zelená, ve skutečnosti se jednalo o PC 10, tedy jednu ze standardních kamuflážních barev RFC, která se blížila spíše hnědozelené.


Stavební postup je rozkreslen velmi přehledně, tady si Eduardi zaslouží pochvalu, dobře znázorněno je i použití alternativních dílů pro jednotlivé stroje, a tak jediným místem, kde jsem musel výrazněji zapojit šedou kůru mozkovou, bylo schéma konfigurace a rozmístění podvěšené výzbroje.


Na výběr máme ze 4 kamuflážních schémat:

  • stroj D-8084 ze stavu 139. squadrony v Itálii ze srpna 1918 (posádka Cpt. S. Dalrymple a 2/Lt. C. Beagle
  • stroj B1134 ze stavu 34. squadrony z února 1918
  • stroj C-4695 používaný ke střeleckému výcviku v Anglii na letišti Marske ze stavu No. 2 SAFG/No. 4 ASAG
  • stroj C-4619 ze stavu 62. squadrony ve Francii z počátku roku 1918, jehož posádka 2/Lt. W. E. Staton a Lt. H. E. Meritt dosáhla 25 a1/2 potvrzených vítězství.

Na výběr tedy mají jak ti, kteří chtějí do vitríny něco pestřejšího (schémata A a C), tak jedinci zaměření na stroje úspěšných letců (schéma D).


Obtisky a masky

Kvalitu obtisků hodnotím velmi vysoko díky bezchybnému soutisku a jejich tenkosti, stejně tak odstíny modré a červené na kokardách jsou podle mě dobře trefené.

Ke ztvárnění kamuflážního schématu A s výraznými červenými doplňky na horním křídle nám pomohou i přiložené masky, jejichž nanášení vzhledem k jejich tvaru asi nebude úplná legrace, ale rozhodně nám ušetří práci. Masky nám pomohou i při barvení podvozkových kol, opět vítaná pomoc.


Závěr

Vzhledem ke konstrukci Bristola s průběžným spodním křídlem, dvěma páry vzpěr na každé straně a značnému množství výpletů bude tato stavebnice vhodná spíše pro modeláře, kteří s chmelnicemi už přece jen nějakou zkušenost mají. Odměnou za vyloženou námahu, ale bude model, který ve sbírce rozhodně nezapadne, F.2B je na stíhačku opravdu "macek" a z řady Camelů, S.E.5a, Albatrosů a Fokkerů bude rozhodně vybočovat.


Ondřej 'Ondrouš' Mokrý


Redakce ModelWebu děkuje firmě Eduard za poskytnutí vzorku pro recenzi.



Rubrika Eduard, Letadla - 1:48, Letadla - Náhledy do krabiček | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.