1/48 Jak-1b Limited edition – Eduard

2.9.2015 - 3 246 přečtení

image description

Reedice českého přebalu korejské stavebnice sovětského letadla s italskými obtisky...

Yak is back

Vojtěch "novakow" Novák


Název: Jak-1b
Měřítko: 1/48
Výrobce: Eduard
Kat. číslo: 1194


Po poněkud dobrodružné cestě výlisků z Dálného východu, popsané v červnovém infu, přichází pod hlavičkou Eduardu na trh limitovaná edice tří tisíc kusů čtvrtkového Jaka-1b, mající svůj prapůvod u Accurate miniatures... Jakýpak česko-korejsko-italsko-sovětský koktejl nám nakonec v Obrnicích namíchali...?


Historie typu

Jak-1 má svého předchůdce v letounu I-26. Oficiální zadání požadovalo stavbu dvou prototypů. První z nich měl splňovat tyto požadavky: maximální rychlost 620 km/h ve výšce 6000 metrů, operační dolet 600 km, do výšky 10.000 metrů měl vystoupat za méně než 11 minut. Výzbroj se měla skládat ze dvou kulometů ŠKAS ráže 7,62 mm a jednoho 12,7mm kulometu Berezin BS. Druhý prototyp poháněný přeplňovaným motorem M-106 měl dosahovat rychlosti 650 km/h ve výšce 10 000 m, výzbroj byla redukována na dvojici 7,62 kulometů ŠKAS.


Vývoj motoru M-106 však nabral zpoždění a tak se Jakovlevova konstrukční kancelář rozhodla použít motor M-105Ps 20mm kanonem ŠVAK v bloku motoru.


První prototyp se do vzduchu poprvé dostal 13. ledna 1940. Trpěl zejména problémem s přehříváním oleje, které se nepodařilo nikdy uspokojivě vyřešit. Navíc dne 27. dubna 1940 havaroval a ve svých troskách pohřbil zkušebního letce.


Také u druhého prototypu se přehříval olej a řada dalších, souběžných problémů komplikovala v roce 1940 provádění oficiálních testů. Konkurenční letouny I-200 (budoucí MiG-3) a I-301 (budoucí LaGG-3) však také nedokázaly testy absolvovat. I tak testování přineslo poznatky, které měly přinést zlepšení. Byly zapracovány do třetího prototypu, který byl k testům připraven 13. října 1940.


Přes všechny těžkosti se sovětské vedení rozhodlo 19. února 1941 objednat sériovou výrobu typu I-26. Nový stíhací letoun měl být produkován pod označením Jak-1. Tuto nestandardní cestu sovětské orgány volily z důvodu krácení doby nutné k přípravě sériové výroby nového letounu. Jako záloha byla objednána také sériová výroba typů I-200 a I-301. Přestože byl I-200 rychlejší a I-301 lépe vyzbrojený, zůstával Jak-1 favoritem. Důležitou roli zde mohly hrát dobré vztahy mezi Stalinem a Jakovlevem.


Jak již bylo zmíněno, sériová výroba byla spuštěna ještě před dokončením zkoušek prototypů. Tento postup přinesl v roce 1940 téměř 8.000 změn výkresové dokumentace, v roce následujícím dalších 7.000 změn a 5.000 úprav v roce 1942. Výrobu pak brzdil také nedostatek různých podsestav letounu – motorů, vrtulí, chladičů, kol či kanónů. Navíc dne 23. června 1943 německé bombardéry těžce poškodily Závod č. 292, který produkoval většinu Jaků-1. Avšak již o šest dní později již výroba opět běžela...


Další problémy se projevily během operačního nasazení. Nízká kvalita použitých materiálů stála za odtrháváním překližkového potahu křídla.


Výroba Jaku-1 skončila v červenci 1944 a dala okolo 8.700 letounů.


Subverze neoficiálně nazývaná Jak-1b měla kapkovitý překryt kabiny a sníženou zadní část trupu. Zesíleno bylo pancéřování a trupové kulomety ŠKAS nahradil 12,7mm kulomet Berezin UBS. Tuto verzi poháněl motor Klimov M-105PF s lepšími výkony v nižších letových hladinách a vylepšenou chladicí soustavou. Poprvé se Jak-1b dostal do vzduchu v červnu 1942 a sériová výroba byla zahájena v srpnu téhož roku. Postaveno bylo 4.188 strojů této subvarianty.


Na Jacích-1 dosáhla řada sovětských pilotů význačných úspěchů. Připsali si řadu sestřelů a lze mezi nimi najít i držitele Zlaté hvězdy Hrdiny Sovětského svazu.


Čerpáno z návodu


Pohled do krabičky

Po otevření krabice s designem typickým pro eduardí limitky na nás vykoukne šestice rámečků (čtyři šedé a dva čiré) s hrdostí vylisovaných v Koreji (jak hlásá lístek vložený do každého pytlíku), barevný lept, stříkací masky, obtiskový arch od Cartografu a návod.

Výlisky jsou vyrobeny ve vysoké kvalitě typické pro Accurate miniatures - prosty přesazení, otřepů či propadlin. Vyhazovače jsou v drtivé většině případů umístěny na neviditelných místech, o těch několika, které tento požadavek nesplňují, se dozvíte dále v textu. Rytí je rovnoměrné a úměrné měřítku, výrobce znázornil množství rychlošroubů i několik řad nýtů.


Rámeček A obsahuje křídla. O jejich povrchu platí co jsem napsal výše. Okolo křidélek v místech výztuh jsou patrné "mapy", ve kterých by se mohly vyskytovat mělké propadliny - uvidím po nástřiku Surfaceru. Na pravé klapce jsem našel jeden nepříjemně umístěný vryp, ale nevím, jestli to je záležitost pouze mé stavebnice.

Podvozkové šachty mají pěkně znázorněnou vnitřní konstrukci, sice méně výrazně, ale i tak dle mého názoru dostatečně. Nalezneme v nich dvě stopy vyhazovačů, naštěstí umístěných tak, že je nebude problém odstranit.

Znázornění palivoměrů na horní straně křídla není příliš modelové, ale nahradíme je za pomoci leptaných dílů. Potěší "policajti" vysunutí podvozku a klapek. Model má dolepovací díly s pozičními světly, ale k mému nemalému překvapení nejsou z čirého plastu, jak by každý očekával...

Rámečku B dominují poloviny trupu. Vzhledem k univerzálnosti výlisků k nim budeme muset dolepit samostatný hřbet. O rytí i dalších detailech povrchu platí to samé co o křídlech. Znázornění plátna bych si dokázal představit i lepší, ale dá se považovat za dostatečně modelové...

Dále v rámečku najdeme drobné díly jako regulační klapky chladičů, výfuky, vrtuli, knipl...

V rámečku C nalezneme nízký hřbet trupu charakteristický pro tuto verzi, vrtuli, výškovky, vrtuli, křidélko a další drobnosti.

V posledním rámečku D obsahuje zbývající drobné díly do kokpitu, podvozkové nohy, kryty i kola a podvěšenou výzbroj - neřízené rakety a přídavné nádrže.

Dvojice čirých rámečků obsahuje (překvapivě) překryt kabiny, pancéřové sklo z hlavu pilota, palubní desku, zaměřovač, kryty palivoměrů a světlometu.

Překryty kabiny jsou celkem dobře průhledné (ne však křišťálové), ale nalezneme na nich drobounké kazy (nedokážu odhadnout jakého původu), takže přeleštění by jim bezpochyby prospělo. Čočkový efekt je přijatelný.

Barevný lept obsahuje základní vylepšení interiéru (palubní deska, poutací pásy, páčky, kohouty atd…) i exteriéru (mřížky chladiče a jeho regulační klapky, protistřihové nůžky). Poněkud postrádám mřížku pro chladič oleje pod přídí.

Za pomoci masek zakryjeme překryt kabiny, pancéřové sklo, přistávací světlo a palivoměry v křídle. Kola podvozku mají oddělené disky, takže masky nepotřebují...

Obtiskový arch (jak bývá u Eduardích limitek obvyklé) vytištěný u italského Cartografu je vyroben v jeho vysokém standardu - syté barvy bez rastru, prostý sebemenšího přesazení. Vzhledem k mým dosavadním zkušenostem s prací s nimi neočekávám sebemenší problémy.

Návod je stejný jako u předchozích přebalů a při zběžném prolistování jsem nenarazil na nějaký zádrhel.


Kamuflážní schémata

Stavebnice nabízí sedm atraktivních možností zbarvení:

  • Kpt. Pavel M. Čuvilev, velitel 1.eskadrily, 427. IAP, letiště Sokolniki, srpen 1943
  • Vladimir P. Pokrovskij, 2. GIAP, Severní flotila, 1944/45
  • Alexej V. Aleljuchin, 9. GIAP, jaro 1943
  • Roland de la Poype, CG 3 Normadie, květen 1943
  • 3. eskadrila, 267. IAP, letiště Zemun, Jugoslávie, začátek roku 1945
  • Nikolaj A. Kozlov, 910. IAP, únor 1943
  • Pavel. P. Karavaj, 897. IAP, 288th IAD, zima 1942/43


Zkušební sestavení

Model jsem se pokusil sestavit nasucho; díly jsem nijak neupravoval. Trochu mi to komplikovala lehce zkroucená křídla, ale ty napraví vhodně aplikovaná síla při lepení. Přechod trup-křídlo se jeví jako bezproblémový, mezery (<0,5 mm) viditelné na fotkách jsou podle mého názoru způsobné právě zkroucením křídel. Samostatně dolepovaný hřbet trupu též lícuje obstojně, k dokonalému lícování si s ním bude třeba trochu pohrát.


Upgrade set

Název: Yak-1b upgrade set
Kat. číslo: 48853


Souběžně s modelem vydal Eduard leptaný set k jejímu vylepšení.

Dominantní součástí celkem rozměrného (15x7 cm) plechu jsou leptané klapky a jejich šachty v křídle.

Vítaným vylepšením jsou nové leptané kryty hlavního podvozku a zatahovací ostruhy. Z nějakého záhadného důvodu jsou ale obsaženy pouze kryty umístěné na podvozkové noze, ty kryjící kolo máme použít plastové ze stavebnice, čímž ale ještě více vynikne jejich nadměrná tloušťka. Poněkud polovičaté a pro mě nepochopitelné řešení…

V exteriéru modelu ještě doplníme šití (?) pod kabinou a přeplátování na kořen vrtulového kužele.

Zbývající díly "padnou" do kokpitu. Na hrany jeho překrytu nalepíme profilované plechy a "podlahu" prostoru radiostanice za sedačkou zakryjeme leptem, díky čemuž nemusíme tmelit. Ten má vyleptaná léta dřeva, ale jejich znázornění mě příliš neoslovilo. To se ovšem dá snadno vyřešit otočením dílu "rubem nahoru."



Závěr

Jak-1b v podání Eduardu považuji za velmi dobrý základ k pěknému přírůstku do vitríny. Stavebnice od Accurate Miniatures netrpí nějakou zásadní stavební nectností a díky "přidané hodnotě" od Eduardů v podobě leptů a obtisků atraktivních schémat od Cartografu odpadá (alespoň pro část modelářů) potřeba nakupovat další doplňky.


Pokud bych měl použít hantýrku z úvodu článku, tak koktejl je velmi povedený, umně namíchaný z nejlepších surovin a mohu ho jen doporučit. Není ale na místě příliš otálet, protože se nedá odhadnout, jak dlouho vydrží tato třítisícová limitka na trhu.


Svůj nezpochybnitelný přínos má i leptaný Upgrade set, i když k naprosté dokonalosti mu trocha (v podobě chybějících krytů podvozku) chybí...


Náhledy návodů a kamuflážních schémat byly převzaty ze stránek výrobce.


Vojtěch "novakow" Novák,
KPM Znojmo


Redakce ModelWebu děkuje firmě Eduard za poskytnutí vzorků pro recenzi.


Rubrika Eduard, Letadla - 1:48, Letadla - Doplňky, Letadla - Náhledy do krabiček | 1 komentář

Komentáře

1 odpověď k článku “1/48 Jak-1b Limited edition – Eduard”

  1. Michal 'Turboduck' Sudek napsal:

    Reedice českého přebalu korejské stavebnice sovětského letadla s italskými obtisky...porcováno moravákem... :) :) :)

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.