To si člověk pořád marně, nahoru a dolu, říká: „ Nic nekupuj, máš toho dost.“ Kouzlo modelů je však silnější než vůle.
Stavebnice sice stojí balík, ale jdu do toho. Je to letos naposledy.
Krabička s označením výrobce Two Bobs upoutá na první pohled obrázkem letadla v červenobílém NAVY provedení. Jak se model dostal do programu MPM, je to otázkou pro povolanější. Dívám se do krabičky. Chrochtám blahem. Krásné výlisky jsou doplněny cédéčkem.. Obrázků na něm je pro pohodovou stavbu dostatek. Kdo chce více, najde. Two Bobs doplnil krabičku dostatečně přehledným stavebním návodem a jak jinak, dodal i nádherné obtisky, se kterými byla radost pracovat. Doplňkem stavebního návodu je barevná dvoustrana s rozpisem barev a obtisků. Strana obsahuje i fotografie některých detailů.
Jednotlivé díly modelu mají negativní rytí vedené jemnou, slabou linkou. A protože jsem chtěl udělat něco, co jsem nikdy nedělal, začal jsem pátrat po výkresech. Ano, Buckeye bude mým prvním onýtovaným modelem. Nýt´ák , jak se slangově říká nýtovacímu výkresu jsem objevil dvaasedmdesátinový v časopise Revi ( 66/ 2007 ) . Chvilka s kalkulačkou a mám přepočet pro zvětšení do měřítka modelu. Ještě několikero kopírování a výkres je k použití. Tak jak začít? Kladu si několik dní otázku. Mezitím telefonuji, mailuji a ujišťuji se o správném postupu nýtování u kolegů, jež mají s touto činností zkušenosti. Dostavá se mi ujištění, že to zvládnu. Po několika dalších hodinách cvičného rytí si myslím, že to půjde.
Postupně přenáším jednotlivé linky na plastikové díly horní poloviny křídla, rozměřuji a beru do rukou rydlo. Ozubené kolečko se otáčí po měkkém plastu a za sebou zanechává řadu maličkých důlků. Když postupně přejedu celé křídlo, začínám mít jistou ruku. Výsledek se mi líbí.
Nýtování není práce na jedno odpoledne. Podle rady zkušených nýtovačů díly pečlivě přebrousím jemným smirkem a postupně je lepím do podsestav.
Stavebnice obsahuje oddělené díly klapek a směrovky, nebude tak model díky možnosti jejich rozhýbání působit strnule. Rezinové díly které jsou součástí stavebnice neposkytují takřka nic navíc oproti standardu. Stavím model z krabičky.
Můj postup je tradiční. Začínám kokpitem. Podle fotografií barvím jednotlivé přístroje na palubních deskách, zasklívám je lakem. Sedačky dostávají také svůj barvený odstín, vrstvu podlahového akrylátu a zapuštěné kapky tmavých olejů. Klasika v malém prostoru. Stejné péče se dostává i vaně celého pilotního prostoru. S výsledkem díla jsem spokojen. Po zkušebním slícování s oběma polovinami trupu dostává , příležitost zasáhnou do procesu stavby ještě pilníček s kolegyní frézkou.
A nezapomeň na závaží. Model bude těžký na zadek. Desetigramové olůvko, předepsané návodem mi bylo málo. Přidával jsem. V návodu se asi zapomnělo, že rezinové dílky jsou právě o ten ždibec těžší. Lepení je složitější. Nezabírá žádné sekundové lepidlo. Znovu jednotlivé díly čistím a odmašťuji. Řešení nacházím v použití „lepící vodičky“ Tamiya, která spolehlivě spojila velké díly. Lepení malých dílků přenechávám kyanoakrylátům.
Už je to uděláno, už je to hotovo.
Ba, ne. Ještě nějaký ten den se bude tvořit. Postupně na model přibývají drobné díly. Různé lapače vzduchu a výdechy. Připravuji sestavy podvozků ajejich krytů.Vymýšlím jak budu pracovat s kabinou.
Opravdu. Kryt kabiny je pro mě oříškem. Je vytažen z acetátové folie, má klasický límec, který je potřeba dát pryč. A zase mi několik dní trvá, než se odhodlám k řezu. Nikdy jsem totiž na model acetátový kryt neaplikoval. Všechno je jednou poprvé. Na tomhle modelu toho poprvé sešlo víc. A to jsem už starý chlap. Ještě,že si dokážeme mezi sebou pomoct. Poradit si. Po radě, kterou jsem dostal od Petra Zatřepálka ( tímto mu ještě jednou děkuji ), jsem řízl. Nepovedlo se a kabinka šla do koše. V krabici byla druhá. S výrazem trpitele jsem opakoval daleko pečlivěji předchozí postupy. No ……. Už je to lepší. Není to stále ono. Jinou nemám. Musí to tak zůstat.
Když už jsem zvládnul i tuhle etapu, pojedeme dál. Následuje jemné dotmelení několika spár vteřinovým lepidlem a hustým surfacerem. Po vytvrdnutí a začistění nerovností model znovu kompletně odmastím. Jednotlivé díly modelů odmašťuji a čistím od pilin pomocí malého ultrazvukového přístoje. Dali jsme si jej s manželkou pod stromeček na čistění brýlí. Celé letadlo se do něj nevejde. Pomocí rozprašovače oplachuji model lihem a následně tlakovým vzduchem osuším.
Vzhledem k tomu, že model bude bílý, použiji jako surfacer barvu Mr.Base. Základovku od Gunze. Po nástřiku první vrstvy model přebrousím dvoutisícovkou, očistím, omyji a osuším. Bílá se povedla. Opět ji použiji k finálnímu nástřiku. S tímhle řešením mám dobrou zkušenost. Nejen to, že barva hezky kryje, je navíc po uschnutí dostatečně tvrdá a neodlupuje se. Stříkám s ní postupně celý model včetně podsestav.
Archiv barev mi poskytl dostatečně dobrý odstín červené barvy odpovídající FS12197 a tak mohu po důkladném vymaskování model dobarvit. Co bude dál? Dvoutisícovka, mytí a sušení. Nástřik vrstvy Sidoluxu a dekály.
Na velejemné dekály „ dvou bobešů“ si musím chvilku zvykat. Obzvlášť, když jsem si je podlil gunzovskými jedy. Jak ty makají, to je div. Při dalším kousku vynechávám podlévání obtisku přípravkem a používám jen vodu s kapkou Jaru. Na obtisk klasika, přípravek z lahvičky se zelenou vinětou. Výsledek se dost brzy dostavuje. Obtisk je doslova zažrán do barvy.
A také průšvih. Jak si tak lepím, prstem si dloubnu do jednoho z čísel. Marná je snaha o záchranu. Číslo je v tahu.
Obtisky po několika hodinách dozrály a po drobných opravách jsou uznány. Model čistím od chemie. Chystám jej na další vrstvy laků a zapuštěných olejových barev, které jej přivedou až do samého finiše. Ještě doplnit maličkosti jako podvozky, přistávací hák a různá světýlka.
Hotovo.

Milan Pospíšil, KPM Old Eagles Čáslav
Pozn.: Pro svoji atraktivnost by si model zasloužil více pozornosti od výrobců doplňkových sad. Nevím však jak dlouho v nabídce fy MPM zůstane.

ALE:
ale koho ta zajímá, že jen my dva budeme zase za kverulanty... a hlavně EDUARD je neomylný že, jen my jsme blbci s nedostakem informací