1/48 MiG-21SMT – Eduard

10.11.2017 - 1 119 přečtení

8233

Reedice hrbaté jednadvacítky od Eduardu.

Eduard MiG-21SMT 1/48

Jaroslav Hátle


Model: MiG-21SMT
Výrobce: Eduard M.A.
Měřítko: 1/48
Materiál: plast
Katalogové číslo: 8233


Historie

MiG-21SMT-yellow-09

Letouny Mig-21SMT a MiG-21MT jsou vzhledově nezaměnitelné a mezi jinými jednadvacítkami snadno rozpoznatelné. Ve skutečnosti však tyto verze patří mezi nejméně známé a v jistém smyslu i nejzáhadnější varianty MiGu-21. Ultimátní kniha "Mikoyan MiG-21" od renomovaného ruského autora Jefima Gordona (vydaná v roce 2008 britským nakladatelstvím Ian Allan Publishing) říká, že SMT (izdělije 50) vznikl v roce 1971 odvozením od MiGu-21SM zástavbou nádrže o objemu 600 litrů do značně zvětšeného hřbetu trupu za kabinou, čímž vzrostl dolet o 200 až 250 kilometrů.


Oproti tomu MT (izdělije 96T) vzniknul ve stejném roce stejnou přestavbou MiGu-21MF, a jelikož měl být vyráběn pro export, mírně se odlišoval radar a radiovybavení. Gordon vedle těchto dvou variant uvádí i třetí – MiG-21ST (izdělije 50). Ten vznikl tak, že z původního SMT byl odmontován rozměrný hřbet trupu a místo něj byl instalován menší hřbet z MiGu-21bis. Důvodem této přestavby byl fakt, že rozměrný hřbet negativně ovlivňoval letové vlastnosti letounu a letoun pak byl náročnější na pilotáž.


Skutečnost je však o něco složitější, proto předchozí odstavec rozhodně neberte jako 100% pravdivý. Existují totiž fotografie několika MiGů-21SMT, které zřetelně mají příď trupu z MiGu-21bis. Týká se to například i letounu "modrá 22", což je i jedno ze schémat, nabízených ve stavebnici. O této verzi jsem nikde nezjistil žádné relevantní informace, a proto nedokáži ani říct, zda v těchto letounech byl motor R-13F-300 jako MiGu-21SMT/MT nebo R-25 jako v MiGu-21bis.


Letouny MiG-21SMT/MT/ST se nikdy nevyvážely a všechny vyrobené kusy převzaly vzdušné síly SSSR (VVS SSSR). Letouny verze SMT sloužily u šestnácti pluků VVS nejen v samotném Sovětském svazu, ale i na čtyřech základnách v bývalé NDR (Altenburg, Altes Lager, Merseburg a Witstock) a po dvou základnách v Polsku (Kluczewo a Chojna) a v Maďarsku (Kiskunlacháza a Tököl). Verze MT pak u třech pluků, z toho jeden v bývalé NDR (Zerbst). Na území Československa jednotky vyzbrojené letouny MiG-21SMT/MT nikdy stálou základnu neměly.


Výlisky

Krabice obsahuje celkem osm rámečků z šedého plastu, jeden rámeček z plastu čirého, dvě planžety leptaných dílů, jedenáct odlitků z resinu, stříkací masky, dva obtiskové aršíky a stavební návod.

V plastových sáčcích nalezneme již dobře známé rámečky. Všechny díly jsou odstříknuty čistě, žádný posun v kvalitě dílů jsem oproti vydání z roku 2011 nezaznamenal, rozhodně ne posun negativní.


Již v předchozích krabicích mě v čirém rámečku zaujal díl číslo 22 (na fotografii rámečku v levém horním rohu). Ve všech dosavadních přebalech je označen jako nepoužitý a ani na základě jeho tvaru si nedokážu představit kam by mohl přijít. Stále se nemůžu dočkat kdy nám Eduardi tuto "záhadu" odhalí.

V samostatném sáčku nalezneme jedenáct resinových odlitků. Představují dvojici raketometů UB-16 a dvojici UB-32. Světle růžový "moribundus" v jedné z hlavní raketometu UB-32 je vytržený kousek formy, který stačilo vyšťouchnout párátkem (všimnul jsem si toho až po focení a byl jsem líný znovu štelovat foťák) :) .

Neodolal jsem a nové výlisky porovnal s výlisky z původního vydání z roku 2011. Zejména jsem byl zvědavý na oblast trupu pod křídly (díl B3) a na spodní část trupu (díly A1 a A18). Rytí na dílu B3 je víceméně stejné, žádný zaznamenání hodný rozdíl jsem nenalezl.


Výraznější rozdíl k lepšímu jsem však nalezl u dílů trupu. Nevím, jestli si výrobce pohrál s vyladěním vstřikovacího cyklu, nebo jsem jenom měl štěstí, ale rytí na spodní část trupu je o dost výraznější a tolik se neztrácí jako na výliscích vz. 2011.


Leptané díly a masky

Leptané díly jsou ve dvou štítcích. První je nebarvený, v přírodní barvě mosazi a obsahuje aerodynamické plůtky na horní ploše křídla, plošky pod přisávací dvířka, pantografy na hlavní podvozek, část forsážního kolektoru, antény IFF nebo vnitřní přepážky raketometů.

Druhý štítek je poniklovaný a barvený. Obsahuje palubní desku, bočnice kokpitu, upínací pásy sedačky nebo rukojeti katapultáže.

Oproti původnímu vydání vz.2011 je zřejmý výrazný posun v kvalitě potisku leptů, posun k lepšímu. Na původních dílech je patrný rastr na tyrkysových dílech, oproti tomu na nových dílech je potisk krásně jednolitý. Na druhou stranu potisk červenou barvou se mi více líbil v prvním vydání, zejména kvůli sytosti odstínu.

Masky jsou jako obvykle vyřezány ze žluté lepenky kabuki. Vedle obligátního překrytu kabiny jimi zamaskujeme i přistávací světlomety nebo některé dielektrické kryty.


Návod

Návod je standardní, Eduardovský. Oproti vydání vz. 2011 se však trochu liší grafická úprava. Když pominu trochu odlišnou hlavičku titulní strany, tak v její patě nově nalezneme bokorys celoplechového letounu "červená 92", který nahradil nadbytečný bokorys kamuflovaného letounu "bílá 14" v prvním vydání.
Na druhé straně návodu nalezneme diagram stavebních rámečků a seznam použitých barev, kterážto strana v prvním vydání chyběla.


Samotný stavební návod je ve standardu Eduardu a na deseti stranách zřetelně vede stavbou celého modelu. Jedna strana představuje diagram výzbrojních schémat, dvě strany znázorňující zbarvení, popisky podvěsné výzbroje a závěsníků, čtyři strany kamuflážních schémat (oproti původním pěti) a jedna strana s rozmístěním popisek.


Obtisky

V krabici jsou dva obtiskové aršíky, oba vytištěné doma u Eduardů. První obsahuje především výsostná označení, prvky markingu a část popisek.

Druhý aršík obsahuje popisky.


Rovněž obtisky jsem porovnal s prvním vydáním z roku 2011. Nové obtisky na fotografiích můžete poznat podle malinko světlejšího podkladového papíru. Přiznám se, že tady se mi více líbí obtisky z prvního vydání. Modré, červené a černé popisky jsou v novém vydání vytištěny na můj vkus až příliš vydatně a barvy se rozlévají do plochy. Postrádám jemnost tisku prvního vydání.


Kamuflážní schémata

Návod nabízí pět kamuflážních schémat, všechna od vzdušných sil Sovětského svazu.

  1. MiG-21MT bílá 14, v. č. 96.40.14, který stojí odstaven na základně Dolgoje Ledovo. Původně pravděpodobně sloužil u 66. stíhacího-bombardovacího pluku ve Veševu v Leningradské oblasti.
  2. MiG-21MT modrá 15, v. č. 96.40.15, který stojí odstaven na základně Dolgoje Ledovo
  3. MiG-21SMT žlutá 09, 582. stíhací pluk, základna Chojna v Polsku, konec 80. let.
  4. MiG-21SMT modrá 22, Krasnodarské vyšší letecké učiliště, přibližně rok 1980. Tento letoun má trup z MiGu-21bis.
  5. MiG-21SMT červená 92, 296. stíhací pluk, kdesi v SSSR. Toto schéma je v návodu předloženo pouze v levém bokorysu (v původním vydání vz. 2011 bylo ve čtyřpohledovém schématu), ale jelikož celý letoun je v barvě duralu (a navíc čtyřpohled se dá stáhnout na webu Eduardu), nevidím to jako problém.


Závěrem

Hrbatý MiG-21 je zpátky se vším, co k němu patří. Kdo si ho nestihl pořídit první edici, má teď druhou možnost.


Jaroslav 'Tango' Hátle
SPL Liberec


Redakce ModelWebu děkuje firmě Eduard M. A. za poskytnutý vzorek k recenzi.


Rubrika Eduard, Letadla - 1:48, Letadla - Náhledy do krabiček | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.