Aussie Eight podruhé

26.2.2017 - 1 684 přečtení

titulni obr_maly

Spitfire Mk.VIII v australských službách podruhé.

Spitfire Mk. VIII v australských službách II. Menší a lepší?

Oldřich Homola

 

Název: "Aussie Eight"
Měřítko: 1/72
Výrobce: Eduard
Kat. číslo: 2119

 

Limitovaná edice Australských osmiček v sedmdesátdvojce je rozeznatelná takřka ihned podle kresby na krabici z dílny Eduardí dvorní malířky Kateřiny Borecké. Její ztvárnění se nese v podobném duchu, jako její čtvrtková varianta, jen oba vyobrazené Spity jsou v "opačném gardu" oproti většímu bráškovi - "popoletěli" k pobřeží a celá scéna je otočená o 90stupňů. Krabice zůstala rozměry shodná se čtvrtkovou, pro nás slabozraké tak možná hrozí při nákupu ze vzdálenějších regálů modelshopu nechtěná záměna.

 

Na první pohled

Po otevření poměrně těžké krabice s vrchním otvíráním nalezneme uvnitř soubor výlisků pro sestavení dvou modelů Spitfirů Mk.VIII v příslušném měřítku, doplněné čirými díly, stříkacími maskami, barevnými lepty, nějakými těmi brassiny, dvěma obřími archy obtisků a dvěmi drobnými aršíky s popiskami, návodem ke stavbě a zbarvení a publikací.

Plastové díly mají negativní rytí a jsou kompletně onýtovány, což někdo vnímá jako výhodu a jiný zase ne. Oproti předchozím modelům jiných verzí Spitů (IX a XVI) jsou nýtky na spodní ploše křídla velmi jemné až ztrácející se (konkrétně na vztlakových klapkách). Na náběžné hraně křídla, nebo u spojů trupu, se lehce ztrácejí. Je vhodné je před sestaveným zvýraznit např. rycí jehlou. Rámeček s hlavními díly (křídla, trup) je vylisován velice pěkně a ve vysoké kvalitě, bohužel rámeček s drobnými díly této kvality nedosahuje - hyzdí jej zvrásněný povrch ("celulitida"), přehršel pomocných vtoků (či jak to nazvat), z nichž některé jsou měřítkově "přerostlé" (konstrukce za sedadlem, pedály), jiné naopak - např.knipl, kapka na kryt motoru - jsou velmi pěkné a měřítkově věrné. Také znázornění nýtů na této drobotině je mnohem výraznější, působí to až dojmem, že vlastní nýty jsou větší - což je na hotovém modelu poněkud rušivé. Nějak jsem nepochopil přílišnou rozřezanost některých dílů, např. půlené pneumatiky aj. Zbytečně to při stavbě zdržuje. Chápu, že kontrukce je upravena ze čtvrtkového 3D modelu, ale copak nelze některé díly sdružit do jednoho - typicky sedadlo či chladiče?

 

Čiré díly jsou společné pro všechny verze, jsou umístěny v kruhovém rámečku a zabaleny v separátním uzavíracím pytlíku. Jsou příkladně čiré, ale na můj vkus tlustší než by mohly být. Tohle je maličko problém při ztvárnění otevřené kabiny, kdy posuvný překryt (aby se dostal na své místo) je z technologických důvodů poněkud "přerostlý". Zde bych preferoval použití posuvného dílu z acetátu.

Barevné leptané díly standardní velikosti "něco kolem poštovní známky", nabízí pár dílků, jenž výrazně pozvednou celkový dojem z kokpitu (palubka, pásy, pancéřová deska za sedačkou apod) a něco exteriérových dílků (voštiny chladičů, kryty podvozků)  vč. důležité šablony pro správné navrtání děr pro instalaci pumových závěsníků. Zajímavým detailem - a musím se přiznat, že jej vidím u osmiček poprvé - je díl č.17, tedy prstenec, který na skutečné mašině zabraňoval usazování oleje unikajícího z mechanismu stavění vrtule na čelním štítku. Výrobce opět nezapomněl opatřit barevné lepty jemným rastříkem.

Další položkou v seznamu věcí jsou stříkací masky. Ty obsahují nejen části k vymaskování překrytů kabiny, ale i pár (slovy dva) kruhů dvou rozměrů, které by nám měly pomoci ve znázornění stop po přemalování původních britských kokard na zjednodušené (a často zmenšené) australské.

Brassiny zastupují odlitky kol hlavního podvozku se vzorkem a čtyřpaprskovým diskem doplněné odlitkem ostruhového kolečka. Zatímco hlavní kola jsou odlita do šedého resinu a najdeme na každém z nich ošklivou bublinu, ostruhová kola jsou odlita z bílého resinu naprosto bezchybně.  Ostruhová kolečka mne zvlášť potěšila, protože jejich plastový protějšek má z jedné strany zalitou spáru mezi diskem a pneumatikou - což při téhle velikosti činí ruční barvení tohoto dílu činností poněkud náročnější na pevnou ruku.

Dva megaarchy obtisků jsou tištěny u Cartografu ve vynikající kvalitě, zde zaujme zejména perfektní soutisk malůvek sestřelů.

Dva aršíčky popisek tištěných u Eduardů jsou v kvalitě o maličko menší. Mají ujetý soutisk loga výrobce vrtule.

Kamuflážní schémata mají vlastní návod, stejně tak útlounká knížečka zovoucí se návodem ke stavbě.

 

Kamuflážní schémata

Stavebnice nabízí 32 atraktivních možností zbarvení australských Spitfirů Mk.VIII. Oproti čtvrtkové variantě jsou navíc zbarvení č.31 a 32:

  1. A58-484, G/C Clive Caldwell, velitel 80. wingu, Morotai, březen 1945
  2. A58-411, F/O Peter Bullock, 452. squadrona, letiště Sattler, září 1944
  3. A58-435, F/L William ‘Ron’ Cundy, 452. squadrona, letiště Sattler, červenec 1944
  4. A58-477, F/LAlf Glendinning, 457. Squadrona, letiště Sattler, listopad 1944
  5. A58-513, S/L Ron Susans, velitel 80. wingu, Morotai, červen 1945
  6. A58-528, G/C Clive Caldwell, velitel 80. wingu, Clark Field, Filipíny, březen 1945
  7. A58-379, F/L David Glaser, 549. squadrona, letiště Strauss, září 1944
  8. A58-482, F/L David Glaser, velitel 548. squadrony, civilní letiště Darwin, květen 1945
  9. A58-429, S/L Lou Spence, velitel 452. squadrony, letiště Sattler, konec 1944
  10. A58-457, S/L Tom Trimble, velitel 457. squadrony, letiště Sattler, konec 1944
  11. A58-516, F/L Des Cormack, 452. squadrona, Morotai, prosinec 1944
  12. A58-504, F/O Rex Watson, 452. squadrona, Balikpapan, Borneo, srpen 1945
  13. A58-609, F/L Bill Cable, 457. squadrona, Morotai, únor 1945
  14. A58-651, S/L Ken  James, velitel 79. squadrony, Morotai, květen 1945
  15. A58-606, S/L Bruce Watson, velitel 457. squadrony, letiště Sattler, leden 1945
  16. A58-606, S/L Bruce Watson, velitel 457. squadrony, Labuan, Borneo, srpen 1945
  17. A58-517, F/O Norm Turnbull, 79. squadrona, Morotai, duben 1945
  18. A58-602, W/C Bobby Gibbes, velitel 80. wingu, letiště Sattler, prosinec 1944
  19. JF630, F/O Larry Cronin, poblíž Palelu, Indie, 6. březen 1944
  20. A58-312, F/L Gossland, 54. squadrona, letiště Truscott, červenec 1944
  21. A58-430, F/O Jack King, 452. squadrona, Tarakan, Borneo, červenec 1945
  22. A58-518, /O Jack Pretty, 452. squadrona, Morotai, prosinec 1944
  23. A58-522, F/L Len Reid, 79. squadrona, Morotai, březen 1945
  24. A58-631, F/L George Scrimgeour, 457. squadrona, Labuan, Borneo, červen 1945
  25. A58-303, No. 1 APU, Laverton, Victoria, konec 1944
  26. A58-370, 54. squadrona, civilní letiště Darwin, květen 1945
  27. MT687, 451. squadrona, letiště Cuers, Francie, září 1944
  28. A58-526, 79. squadrona, Morotai, květen 1945
  29. A58-543, W/O Hubert Eccleston, 79. squadrona, Morotai, květen 1945
  30. A58-419, F/O Fred Inger, 457. squadrona, letiště Sattler, říjen 1944
  31. A58-602, W/C Bobby Gibbes, velitel 80. wingu, Morotai, duben, 1945
  32. A58-319, F/S Robert Ingles Buchan, 548.squadrona, civilní letiště Darwin, listopad 1944

 
V návodu zbarvení je uváděna barva spodního ID světla levého křídla souhrnně jako zelená, byly ovšem dvě varianty:
1) modré sklo+žlutá žárovka
2) zelené krycí sklo + čirá žárovka
Přesný vzhled těchto světel můžete najít např. zde . Nicméně použití těchto světel je na osmičkách poněkud matoucí. Světla se objevovala a zase mizela s různými výrobními sériemi, takže věřme návodu nebo si vyhledejme fotku příslušného stroje (jestli vůbec bude).
 

Publikace

Publikace taktéž doznala od její čtvrtkové mutace rozšíření. Aktuálně má 112 stran a přímo na obalu se výrazným červeným páskem hlásí k "druhé edici". Autorem  je opět osoba nejpovolanější, Peter Malone. Pro ty, kdo neměli v ruce první edici, tak publikace mapuje historii nasazení Spitů VIII v RAAF, vývoj a varianty kamufláží i markingů a osobní medailonky vybraných pilotů. Mimo notoricky známé snímky  kniha obsahuje  i kolekci doposud nepublikovaných fotografií. Přídavkem, oproti předchozí, je například historie použití (či spíše nepoužití) 4 kanonových osmiček v operační službě. Stavebnice bohužel díly pro stavbu takto vyzbrojených osmiček neobsahuje, ale na FB p.Šulc slíbil zveřejnit návod na úpravu stávajících výlisků krok za krokem. Tak uvidíme.


 

Pohled druhý

Ani této,bezesporu špičkové stavebnici, se nevyhlo pár faux pas a mušek. Jak už bylo zmíněno výše, jako slabinu vnímám kupříkladu:

- zbytečná složitost stavebnice (sedadlo, chladiče, podvozek z mnoha dílů...)

- některé drobné díly jsou nemodelové, mají tlusté stěny (opět sedadlo a jeho nosná konstrukce, pedály, dvířka pilotního prostoru...).

Že to jde, dokazuje srovnání sedadla ze stavebnice se stejným dílem od konkurence

- "celulitida" některých dílů, někde neodstranitelné (viz vnitřek krytu podvozku)

-nekonzistence nýtování horních vs. spodních ploch a drobných dílů, ztrácející se nýtky na spodní části křídla

- plátěný povrch ovládacích ploch vypadá jako laťkový plot

Pro porovnání vzhled na skutečném stroji

- křidélka jsou ve stavebnici seprátně, při sestavení s křídlem nám však vznikne zřetelný přesah odtokové hrany křidélka přes odtokovku křídla

Na skutečných strojích jsem toto však nenašel

- z nějakého důvodu konstruktér vynechal pant krytu uložení baterie v trupu před ocasními plochami,zajímavé je, že modely ostatních verzí (IX, XVI) jej mají

V souhrnu to jsou sice drobnosti, ale pokud si pořídíte eSkový Mercedes (a fa Eduard se profiluje do špičkové firmy), taky vás bude s**t špatné lícování dekoru palubní desky. Nebo snad ne? Tak vidíte...
 

Závěr

Firma Eduard nám už podruhé připravila takměř ultimátní produkt zabývající se australskými Spitfiry verze osm, tentokráte cílený na stavitele modelů v měřítku 1/72, který lze všem příznivcům druhé války, australanů, RAAF nebo Spitfirů jen doporučit.
Buď Spit!

 

 

Oldřich Homola

 

Poznámka: V textu byly použity fotografie produktu z webu výrobce.
Redakce ModelWebu děkuje firmě Eduard za poskytnutí vzorku pro recenzi.

 

Rubrika Eduard, Letadla - 1:72, Letadla - Náhledy do krabiček | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.