1/72 Aero L-29 – AMK | FIT TEST

28.3.2016 - 4 342 přečtení

boxart

Nedávný náhled výlisků zbrusu nového Delfínka doplňujeme reportáží z testovací stavby

Jak se staví Létající Delfín od AMK

Olda Homola

Název: L-29 Delfin
Měřítko: 1/72
Výrobce: AMK
Kat. číslo: ?????

Úvod

Model nedávno představený na Modelwebu (1/72 L-29 Delfín AMK – náhled na výlisky) doplňujeme testovací stavbou. Hned na úvod musím prozradit, že se model staví téměř sám, jako lego, postačí základní začištění (někde ani to není třeba). Nu, vzhůru do stavby.
Po rozkliknutí fotografie pod ní naleznete krátký text s vysvětlením, na co ve fotografii upozorňuji.

Interiér

Standardním krokem číslo jedna je sestavení interiéru a v případě tohoto modelu i příďového prostoru a výtokové trysky. Pří oddělování půlek trupu na nás vykoukne párek stop po vyhazovačích, ale nemusíme se bát ani je pracně odstraňovat - jsou umístěny tak, že je skryjí obě palubní desky. A ty v příďovém prostoru pro změnu nebudou téměř vidět.

Co ale bude vidět a je dobré pořešit, jsou drobné vyhazovače na vnitřních stranách půlek sedadel.

Při lepení tlakových lahví do půlek trupu se nemusíme moc namáhat s odstraňováním vtoků, jsou umístěny na straně "ke stěně" a nebudou příliš vidět.

Protože díly tlakových lahví jsou si velmi podobné, na rubové straně mají různý počet otvorů. Tyto jsou indikátorem, kam flaštičky patří...

Pozici vany kokpitu spolehlivě ustaví zámky a přepážky,

stejně jako pozici příďového vybavení...
Tryska a dummy motor se lepí na zámky v přepážkách trupu,

což zajistí optimální lícování i v oblasti konce trupu.

Celek pak vypadá takto.

Při kompletaci příďového vybavení jsem měl obavu, že pak neumístím příďový podvozek, neboť se lepí do otvoru ve vertikální přepážce.

Obava byla (opět) lichá, otvor je veliký tak akorát, že nohu lze lehkým tlakem zasunout a pojistit lepidlem.
Pilotní prostor je detailní již přímo ze stavebnice (ačkoli mi hlava nebere sedadla z pěti dílů :) ) a jeho slepení nečiní větší problém. Sedadla nemají uchycení, ale jejich pozici ustanoví pojezdové koleje, mezi něž se vlepují. Zadní palubní deska musí dosednout přesně na boky trupové vany, jinak nebude lícovat vlepovaná trupová - skleněná - přepážka.

Zmíněná přepážka má velmi naddimenzované osazení, proto je lepší ji pouze vsunout do otvorů

- umožní nám to lepší usazení její pozice mezi jejím plastovými rámy (které jsou součástí trupu).
Jelikož se mi nelíbila spára mezi trupem a horním krytem palubky, uchytil jsem přední palubku s krytem pomocí tack-itu, abych po slepení trupu mohl celou podsestavu ještě poladit.

Nicméně, obavy nebyly na místě, protože spáru spolehlivě zakryje sklo čelního štítku.

Před finálním zavřením trupu nesmíme zapomenout na zátěž (hádejte komu se to povedlo :) ).

Zaklapnutí půlek trupu je bezproblémové, vše lícuje perfektně. Po slepení trupu nás ovšem čeká trochu nepříjemné překvapení - přepážka mezi kokpity nesedí na výztuhy (nepovedlo se mi ji dolícovat, ať jsem dělal vše možné).

Zvláštní je, že když přiložíme překryty kabiny na místo, zadní sedí perfektně, ale přední/odklopný vytvoří s přepážkou spárku ve tvaru "V".

Naštěstí je možné jej nechat otevřený.

Křídlo

Sestavení křídla nečiní žádné zvláštní obtíže. Vzhledem k nabízené konfiguraci jsem udělal jednu polovinu s vysunutými a druhou se zasunutými klapkami. Nejdříve jsem nasucho zkusil lícování - v koncovém oblouku se objevila drobná spárka. Důvodem je "tyčka" vybíječe statické elektřiny, pro kterou musíme dodělat zahloubení v protikusu.



Pak už jsem slepil poloviny křídla (určeného pro zasunuté klapky) a vložil do něj kanál sání vzduchu.

Jelikož jsou díly klapek vytvořeny pro spuštěnou polohu, musíme odříznout usazovací kolíky

a potom nám krásně sednou na své místo.

Pro křídlo s klapkami dole jsem si nejdříve připravil žebrování vnitřního prostoru. Je tvořeno leptem, stačí ohnout žebra o 90 stupňů.

Celek potom vložíme do vymezení na vnitřní straně dílů poloviny křídla.

Křídlo jsem opět slepil k sobě a vložil nasávací kanálek. Obě křídla jsem pak přilepil k trupu - lícování příkladné, vzniklá spára je shodná s okolím. Jen na spodní straně levého křídla je maličko větší, ovšem nic, co by přelíznutí Surfem "tisícovkou" nespravilo.

K přilepenému křídlu dolepíme klapky ve vysunuté poloze - vodící kolík sám ustanoví správnou polohu.

VOP a SOP

Pevný díl VOP se lepí ze dvou polovin. Následné "zacvaknutí" na své místo na vrcholu SOP vytvoří perfektní spoj (spára opět v šíři okolního rytí) a zároveň se samo ustaví správně vzepětí...

Pohyblivý díl SOP je taktéž ze dvou půlek a má výraznější kolíček osazení. Nicméně výsledek je velmi dobrý.

Podvozek a ostatní

Ani podvozek nevybočuje z vysoce nastavené laťky pohodové stavby. Hlavní nohy se opět netradičně usazují masivním kolíčkem do "nosníku křídla" v podvozkové šachtě

což navzdory tomu, jak  to vypadá, tvoří robustní a pevný spoj - zkoušeno volným pádem ze 4.patra :-D Na hlavní podvozkové nohy navazuje táhlo ovládání, které se dolepuje s kusem "konstrukce" do výřezu v žebrování šachty. Kryty hlavního podvozku se lepí na poměrně masivní kolíčky.

Vnitřní kryty hlavního podvozku mají na stykové straně malé zkosené čepy,

ovšem protikus/hrana šachty/ žádné otvory neobsahuje. Tak jak jsou, jdou poměrně obtížně nalepit v poměrně zvláštním úhlu oproti rovině křídla - jestli je to správně, nevím  - a navíc drží de facto ve "vzduchoprázdnu" jen díky pnutí v podélném směru.

Neměl jsem návod, čili je možné, že tato metoda sestavení má nějaký hlubší smysl, který jsem ale nepochopil.
Příďový podvozek se lepí k přepážce v příďové šachtě, navíc je tam táhlo ovládání, které prochází "durch" otvorem v horizontální přepážce. Navzdory tomu, že to zní složitě, je to poměrně snadné, je však lepší dané táhlo umisťovat zvrchu. Před vlepením příďové nohy je nutno přilepit zadní kryt příďové šachty, který zároveň vymezí správnou polohu nohy. Já nalepil nohu jako první a musel jsem seříznout upevňovací kolíčky zadního krytu.

Exteriér - díly drobné a drobnější

V této fázi stavby jsem přilepil brzdící štíty - jako obvykle jeden v nulové poloze, jeden vysunutý. Leptané díly úchytů se lepí do malých prohlubní na příslušných místech - nemaje návodu, nalepil jsem je intuitivně.

V otevřené poloze zajistíme štít jeho pracovním válcem.

Roztomilým detailem jsou čirá polohová světla, která vložíme do otvorů i bez nutnosti lepení (a tím odpadá riziko potřísnění lepidlem).

Musím ale říct, že co se začišťování týče, některé díly jsou na hranici možností řady z nás. Snad za touto hranicí už jsou dolepované mikronasávače pod kabinou a za křídlem (ten se mi povedlo ztratit).

Vtipným detailem jsou dolepované kryty avioniky (+ jeden leptaný), které po kompletaci vytvoří velmi pěkný plastický dojem. Povětšinou stačí na místo zacvaknout bez použití lepidla.

Anténu na hřbetě pouze zacvakneme použitím střední síly, není třeba ani použít lepidlo.

To už ale musíme použít na "T" antény na spodku křídel, které se lepí do malých prohlubní - zde bych uvítal otvor "durch křídlem".

Dále dolepíme stupačky, které bych si dovedl představit i tenčí.
Pokud chceme, můžeme přilepit přídavné nádrže se závěsníkem - lícování velmi pěkné.

Na samotný závěr stavby doplníme kryt příďové šachty (postačí zacvaknout)

a nalepíme pohyblivý překryt předního pilotního prostoru v otevřené poloze - mimo značek na boku trupu a skleněném dílu (dva malé trojúhelníčky), nám přesnou polohu pomůže ustavit leptaná vzpěra překrytu - tu lepíme do malých prohlubní v čelním štítku a pohyblivém překrytu. Chytré!

Závěr

Musím říct, že model splnil očekávání. Až na dvě drobné mušky (přepážka mezi kokpity, vnitřní kryty hlavního podvozku) má vysokou kvalitu, pasuje výborně a zaručuje pohodovou stavbu i perfektní výsledek.

Bohužel vám nemohu nabídnout více fotek hotového modelu, neboť před finálním focením spáchal leteckou sebevraždu.

Olda Homola

Redakce ModelWebu děkuje firmě Annetra za poskytnutí výlisků k recenzi.

Post Mortem

Delfínek prokázal značně sebevražedné sklony, když se vrhl z vnitřního balkonového parapetu přes celou šíři balkonu a zábradlí dolů na zem. Ovšem také prokázal obdivuhodnou odolnost, očekával jsem větší katastrofu.

R.I.P.

Rubrika AMK, ANNETRA s.r.o., Letadla - 1:72, Letadla - Stavební recenze | 1 komentář

Komentáře

1 odpověď k článku “1/72 Aero L-29 – AMK | FIT TEST”

  1. Olda Homola napsal:

    Dodatek - pro zájemce o fotografické detaily L-29 je připravena reedice CDčka "Aero L-29 Delfin in detail".
    Bude v prodeji na Modelimexu nebo na http://airplanephoto.net/

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.