1/48 Hasegawa – Meziplanetární sonda Voyager

30.3.2013 - 5 684 přečtení

krabice

S Hasegawou ke hvězdám ...

Čtvrtkový Cestovatel

Vojtěch 'novakow' Novák

Model: Unmanned Space Probe Voyager
Měřítko: 1/48
Výrobce: Hasegawa
Katalogové číslo: SW02

Úvodem

Hasegawa mi svými edičními plány na loňský rok udělala velkou radost. Druhým modelem v nové řadě "Science World" je čtvrtková sonda Voyager - velmi zajímavá volba originální a naprosto neokoukané předlohy, která se přesně hodí do ideje, se kterou novou řadu Hasegawa založila: "spojuje zábavu stavění modelů s radostí poznání" (citováno z návodu).

Trocha historie aneb "Proč zrovna Voyager?"

Na konci šedesátých let přišel tým amerického vědce Garyho Flandra s myšlenkou tzv. "Grand tour" po vnějších planetách naší Sluneční soustavy.

Tato vize využívala výjimečného postavení těchto planet (nastávající jednou za cca 175 let), které za pomoci tzv. gravitačního praku umožňovalo sondám "přeskakovat" mezi jednotlivými planetami, což by velmi zmenšilo technické nároky i radikálně zkrátilo dobu letu (např. k Neptunu ze třiceti na dvanáct let).

Původní záměr NASA, který počítal s vypuštěním čtyř sond - dvě v letech 1976-7 k Jupiteru, Saturnu a Plutu a dvě sondy v roce 1979 k Jupiteru, Uranu a Neptunu, byl, nepřekvapivě z finančních důvodů, redukován na dvě sondy s tím, že navštíví Jupiter, Saturn, Uran a Neptun.

Tím byly položeny základy programu Voyager v podobě, v jaké se zapsal do historie.

Voyager 1

Sonda byla vypuštěna 5. září 1977 a i když startovala, kvůli na poslední chvíli objevené závadě, až jako druhá po svém dvojčeti Voyager 2 (původně měly sondy startovat zároveň), díky využití rychlejší trajektorie dosáhla Jupitera a Saturnu dříve.

Mezi prosincem 1978 a dubnem 1979 snímkovala Jupiter a jeho měsíce Io, Ganymed, Callisto a Europa.

Za rok a půl (12. listopadu 1980) dosáhla sonda Saturnu a přinesla mnoho nových poznatků jak o něm, tak i o jeho početných měsících.

V současné době je Voyager 1 na únikové dráze ze Sluneční soustavy, kterou v červnu 2012 opustil, a proniká do mezihvězdného prostoru.

Od Země je sonda vzdálena zhruba 18 miliard kilometrů a je nejvzdálenějším lidským výtvorem v kosmu.

Voyager 2

Sonda odstartovala z Mysu Canaveral 20. srpna 1977 a v červenci 1979 dosáhla Jupitera, od kterého pokračovala k Saturnu, kolem kterého prolétla v srpnu 1981.

Při průletu kolem Uranu (největší přiblížení v lednu 1986) sonda objevila jeho deset doposud neznámých měsíců. Na základě jejího pozorování bylo také zjištěno, že rotační osa Uranu je skloněna do roviny oběhu, takže Uran po své oběžné dráze "válí sudy".

V srpnu 1989 Voyager 2 prolétl kolem Neptunu, čímž se stal jedinou sondou, která zkoumala Neptun a Uran a zároveň je jedinou sondou, která při své misi zkoumala čtyři planety.

Podobně jako její dvojče je i Voyager 2 na cestě ze Sluneční soustavy, od naší planety je vzdálen přibližně 15 miliard kilometrů.

Poselství Voyagerů

Stejně jako předchozí mezihvězdné sondy Pioneer 10 a 11 nesou Voyagery poselství případným inteligentním mimozemským nálezcům - tzv. "Zlaté desky Voyageru", umístěné na vnějším plášti sondy.

Jedná se o pozlacenou gramofonovou desku, na které jsou nahrány pozdravy v pětapadesáti jazycích (češtinu nevyjímaje), 90 minut nejrůznější hudby a zvuků Země a více než stovka fotografií a obrázků.

Na přebalu desky je návod jak obsah desky přehrát a také "zpáteční adresa" sondy určená pomocí signálů pulsarů. Součástí pouzdra je i americká vlajka a vzorek radioaktivního uranu 238, který má pomoci k určení stáří sondy.

Zájemcům můžu vřele doporučit oficiální stránky programu, popřípadě články na české či anglické wikipedii kde lze množství užitečných fotek i informací, fotografie repliky lze najít ZDE  nebo ZDE.

Stavebnice

Krabice s kresbou Voyageru prolétávajícího nad Saturnovými prstenci obsahuje čtyři rámečky dílů, podstavec a drátěný stojan, návod a kartu s popisem mise a konstrukce sondy (bohužel psané téměř výhradně rozsypaným čajem).

Podle údaje na krabičce model sestavíme z 86 dílů.

Plastikové díly jsou v obvyklé vysoké kvalitě Hasegawy - prosty jakéhokoliv přesazení, propadlin i otřepů a s téměř neznatelnou linkou po styku forem. Vzhledem k velkému počtu kulatých profilů to je velmi potěšující.

O pečlivém přístupu výrovce svědčí i to že některé členitější díly náchylné k poškození mají kolem sebe ochrannou konstrukci.

Mělké stopy po vyrážečích jsou v drtivé většině na neviditelných místech.

Specialitkou je "pozlacený" čtvrtý rámeček, jehož obsahem je Zlatá deska Voyageru a figurka mimozemšťana (nejsem si jistý, jestli nám hrozí "ukazováčkem" nebo má vztyčený "prostředníček").

I když je stavebnice zpracována na opravdu vysoké úrovni, najdou se ne úplně dokonalé partie, to je ale dáno technologickými omezeními. Jedná se díly stožárů nesoucích magnetometr a plošinu s kamerami-ty jsou ve skutečnosti tvořeny tenkou příhradovou konstrukcí, což je ale nad rámec možností výroby a jsou proto vylisované jako plné s reliéfem konstrukce.

K dispozici už ale je řešení (nejen) tohoto problému v podobě leptané sady Eduard č. 48761. Tomuto setu bude brzo věnován samostatný článek.

Nutnou součástí je i podstavec vyvedený ve formě reliéfu severní polokoule Země. Je to asi také jediné místo kde, vzhledem k použití čirého plastu, hodně vadí stopy po vyrážečích (ač jsou na vnitřní straně dílu).

Návod je dobře a podrobně zpracovaný a na první pohled se zdá, že nás bezpečně provede stavbou, u které se moc nedá použít modelářská intuice a vlastní postupy sestavení by mohly vést k problémům.

Jako příjemný bonus beru anglický "návod" na dešifrování symbolů na obalu "Zlaté desky". Přijde mi proto škoda že informacemi nabitá barevná karta s podrobnostmi a mapami mise a popisem sondy je přínosná pouze pro modeláře ovládající japonštinu.

Závěr

Tento model se může stát opravdu zajímavým oživením modelářské vitríny. Díky zpracování v "obvyklém" měřítku 1/48 máme možnost srovnání s modely předloh nám mnohem dosažitelnějšími a představitelnějšími.

I když se to na první pohled možná nezdá, tak osmačtyřicetkrát zmenšený Voyager není žádný drobeček - talíř antény má průměr téměř osm centimetrů a "rozpětí" kompletního modelu se všemi anténami a stožáry se blíží čtyřiceti centimetrům ... !!!

Vojtěch ‚novakow‘ Novák, KPM Znojmo

Rubrika Hasegawa, Kosmická technika | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.