1/48 Lysander Mk.III Profipack – Eduard

21.8.2011 - 5 351 přečtení

2071_rn

Eduardi pro nás připravili další přebal Lysanderu, který původně lisovala a prodávala Gavia. Eduard vždy své přebaly vylepšuje, tak se pojďme podívat, jak vylepšili Lysandera.

Lysander Mk.III - Gavia vydaná Eduardy pro profíky

Lukáš Svoboda

Recenze:

Na Cybermodeler stavebnice Gavia - zde.
Na Cybermodeler stavebnice první limitované edice Eduard - zde.

Postavené modely ze stavebnice Eduard/Gavia:

Jelikož jde o stavebnice, která je na trhu již delší dobu, zde se můžete podívat na nějaké již postavené modely:

Stavební postup uživatele Petros na Modelforu - zde.
Galerie jeho dokončeného modelu - zde.
Lysander MK.III od Larry Cherniak - zde.
Westland Lysander od Jeroen Veen - zde.

Stručná historie:

Vývoj letounu začal v roce 1934, kdy ministerstvo letectví vydalo specifikaci na letoun, který bude sloužit k podpoře pozemního vojska. Soutěž vyhrál typ Westland P.8 a to hlavně díky hornoplošné konstrukci, která umožňovala dobrý výhled. V září 1936 bylo objednáno 144 kusů tohoto stroje a od roku 1938 se jimi začaly vyzbrojovat jednotky RAF.

Letouny utrpěly v roce 1940 značné bojové ztráty, a proto byly staženy z první linie a dále se používaly k hlídkování nad britským pobřežím proti plánované německé invazi či jako záchranářské k shazování záchranných člunů pilotům sestřeleným nad "kanálem". Letouny používalo i několik zahraničních uživatelů jako Irsko, Egypt, Turecko, Portugalsko a další.

Technické parametry:

  • Rozpětí:15,24 m
  • Délka:9,30 m
  • Výška:3,54 m
  • Nosná plocha:24,18 m²
  • Hmotnost prázdného letounu:1844 kg
  • Vzletová hmotnost:3405 kg
  • Pohonná jednotka:1 × vzduchem chlazený, přeplňovaný, hvězdicový devítiválec Bristol Mercury XX
  • Výkon pohonné jednotky: 870 hp (640 kW)
  • Maximální rychlost:360 km/h
  • Cestovní rychlost:240 km/h
  • Dostup:7920 m
  • Stoupavost:8,4 m/s
  • Dolet: 970 km
  • 2 × kulomet Browning ráže 7,69 mm
  • 1 × dvojkulomet Lewis ráže 7,69 mm
  • 16 × puma o hmotnosti 10 kg

Zdroj. Wikipedia

Více informací naleznete třeba zde.

Výlisky:

Protože se stavebnicí Lysanderu od Eduardu/Gavie setkáváme již delší dobu, není ji třeba asi představovat. Navíc se můžete podívat na již postavené modely, stavební postupy i recenze výše. A pokud by i toto bylo málo, tak na internetu najdete spoustu dalších.

Výlisky jsou kvalitně odstříknuty a neobsahují žádné velké vady. Pouze na některých místech bude třeba odstranit drobné, ale opravdu drobné otřepy a stopy dělící roviny. Nejde však o nic zásadního, s čím by si i méně zkušený modelář neporadil. Čiré díly jsou krásně průzračné, bez vad a celkem tenké. Nicméně se podívejte na přiložené fotografie a posuďte sami..

Návod:

Návody jsou u stavebnic od Eduardu velmi pečlivě a kvalitně zpracovány, a ani u Lysanderu tomu není jinak. Všechny kroky jsou srozumitelně rozkresleny a při stavbě nám bude, narozdíl od návodů některých jiných výrobců,  kde můžeme jen tušit, kam který díl příjde, napomáhat. V návodu jsou uvedeny i rozdíly strojů, které můžeme postavit. Například který kulomet zadního střelce použijeme pro který letoun atd.

Dekály:

Dekály do této stavebnice si u Eduardů tiskli sami. Obtisky jsou dobře vytištěny, soutisk je jak má být a na pohled jsou tenké. Nevýhodou u Eduardích obtisků bylo, že byly celkem nepoddajné a tudíš se jim moc nechtělo do spár a zákoutí ( narozdíl od obtisků, které si Eduard nechal tisknout u Cartografu a práce s nimi je bezproblémová ). Větší nedostatek ale je, že papír, který měl obtisky chránit před poškozením, byl k obtiskům přilepen. Při jeho odstranění může dojít k poškození dekálů. Nevím, jestli to byla jen náhoda u mého vzorku, ale i při sebeopatrnějším odlepování krycího papíru jsem si místy nepatrně barvu z obtisků sloupl.

Resiny, masky a lepty:

Na vylepšení přebalovaných stavebnic použivají u Eduardu své Brassiny, takže jsem se těšil, že i u Lysandera tomu bude taky tak. Bohužel po otevření krabičky jsem byl nemile překvapen, když jsem viděl "pouze" 9 neBrassinových dílů . Kulomet, zásobníky a výfuky. Ano, spousta výrobců do svých přebalů nedává žádné doplňky, maximálně jedne rámeček pro změnu verze, ale i tak jsem byl trochu zklamaný, protože jsem čekal odlitky v kvalitě Brassin.  Lepty obsahují již tradičně barevné díly ( přístrojovou desku, poutací pásy atd.) a díly bez barvy. Leptané díly využijem na vylepšení interéru i exteriéru Lysandera. Masky ulehčí práci při maskování kol, čirých částí na "skleníku" kabiny a přistávacího reflektoru. Jako standartně jsou vyřezány do pásky Kabuki.

Kamufláže:

Stavebnice nám nabízí postavit Lysandera v pěti různých kamuflážích. Eduard asi z úspory místa v návodu vynechal české popisky k jednotlivým letounům, takže pokud Vás bude zajímat historie stroje, který jste se rozhodli stavět, musíte na stránky Eduard.cz. Hledal jsem nějaké fotografie nebo jiné podklady ke všem kamuflážím, ale ve svém archivu jsem nalezl pouze na stroje A, E a D.

1. Lysander Mk.IIIA, V9437, No. 309 Squadron, RAF, letiště Dunino, Skotsko, 1942.

Tento letoun patřil do jedné z polských squadron RAF, konkrétnì do No. 309, která nesla název „Čiemia Czerwieñskia“. Tato jednotka používala Lysandery od svého založení 8. listopadu 1940 až do přezbrojení na Mustangy Mk.I, které začalo v létě 1942 a dokončeno bylo v březnu 1943. Osádky Lysanderù podnikaly denní i noční výcvikové lety a nacvičovaly spolupráci s britskými a polskými pozemními útvary. Za své výkony jednotka obdržela ocenění RAF Army Co-operation Command. Vyznamenání reflektovalo výkonnost jak letového, tak zejména pozemního personálu, který prokázal vynikající úroveň při udržování strojů v letové kondici. Stroj původně nesl označení AR P, jež bylo přepsáno na AR V. O příslušnosti k polské squadroně svědčí polský výsostný znak, červeno-bílá šachovnice na boku trupu. Letiště ve vesnici Dunino leží pouhých několik kilometrů jižně od mekky světového golfu, skotského městečka St. Andrews. Polská squadrona se na něj přesunula v květnu 1941 a zůstala zde až do podzimu 1942.

Na tento stroj jsem dohledal nejvíce podkladů a to:

4+ str.24 - kamuflážní schéma - tvary polí se značně  liší od návodu

4+ str.35 - černobílá fotografie - podle téhle fotografie bych řekl, že přechod zelené a tmavě hnědé je špatně před kabinou a na SOP. Před kabinou je u Eduardů zakreslen přechod příliš kolmo dolů, kdežto na fotografii je více pozvolný a zelená barva pokračuje více na kryty motoru. Na SOP je přechod úplně mimo.

4+ str.38 - barevná fotografie jiného stroje jednotky - rozmístění polí je stejné jako v návodu pro stroj V9437

Mushroom str.190 - bokorys - rozmístění kamuflážních polí je velmi podobné jako v návodu

Warpaint str.9 - bokorys - rozmístění kamuflážních polí je podobné jako udává návod

Warpaint str.13 - černobílá fotografie instalace kamery. Zde jsou vidět přechody barev lépe jak na fotografii z 4+. Eduard je sice trochu mimo, ale ne o moc.


2. Lysander Mk.IIIA, V9374, No. 613 Squadron, RAF, Velká Británie, 1941.

Lysandery ze stavu No. 613 Squadrony (společně se stroji Hawker Hector, které měla ve stavu) se v roce 1940 zúčastnily bojů s německými jednotkami ve Francii, a to jak bojů v oblasti Calais, tak i evakuace pozemních jednotek z Dunkerque. V roce 1941 již jednotka používala novější verzi Mk.III a jejím úkolem se stal výcvik taktického průzkumu ve spolupráci s armádními jednotkami. Tuto roli plnila s Lysandery až do roku 1942, kdy začaly postupně přicházet Curtissy Tomahawk Mk.IIa a Mustangy Mk.I, které se v bojových podmínkách osvědčily mnohem lépe. Tento letoun po službě u No. 613 Squadrony dne 3. května 1942 převzalo kanadské letectvo. Za oceánem prošel letoun přestavbou na verzi pro tažení vzdušných terčů a dostal kanadské s/n 1591. Odepsán byl 26. dubna 1946.

3. Lysander Mk.III, T1429, No. 26 Squadron, RAF, základna Gatwick, 1940/41.

Stroje No.26 Squadrony se zapojily do bojů s nepřítelem hned na začátku války. V roce 1939 byly přesunuty do Francie v rámci sboru britských expedičních sil. Po německé invazi do Belgie, která proběhla v květnu 1940, se jednotka stáhla zpět do Británie, ale nadále se podílela v bojových akcích na severu Francie. Po evakuaci expedičního sboru se jejím úkolem na další rok stalo hlídkování u pobřeží britských ostrovů a výcvik taktického průzkumu ve spolupráci s armádou. Od roku 1941 začala postupně přicházet náhrada Lysanderů v podobě výkonnějších typů jako Curtiss Tomahawk Mk.IIa a Mustang Mk.I.


4. Lysander Mk.III SCW, V9287, No. 161 (SD) Squadron, RAF, základna Tempsford, 1942.

V únoru 1942 se No. 161 Squadrona, se sídlem v Tempsfordu v hrabství Bedfordshire, stala v pořadí druhou jednotkou určenou pro plnění speciálních úkolů. Ve výzbroji měla kromě strojů Lysander i další letouny, např. typu Lockheed Hudson. Nová role se promítla také do vzhledu a vybavení letounů. Lysandery dostaly novou kamufláž, která  odpovídala nočním operacím. Stroje byly zbaveny výzbroje, přibyla druhá nádrž paliva, pouzdro pro dopravu materiálu a k zadnímu kokpitu byl připevněn žebřík, pro snadnější nástup pasažérů.

Na tento letoun jsem nalezl pouze dvě zmínky:

4+ strana 21 - kamuflážní schéma - sedí naprosto přesně s tím, co je v návodu Eduard

PKR - článek o Lysanderech v čísle 42/43 - bokorys - Rozchází se s Eduardem v barvě motorového krytu a bačkory podvozku


5. Lysander Mk.III SCW, V9367, No. 161 (SD) Squadron, RAF, základna Tempsford, 1944.

Poté, co Lysandery u jednotek spolupracujících s armádou začaly nahrazovat výkonnější typy, našlo se pro ně další uplatnění. Jejich letové parametry se ukázaly jako ideální pro útvary speciálních operací. Zde sloužily pro dopravu agentů, přepravu různých zásilek či vyzvedávání sestřelených pilotù z oblastí okupovaných nepřítelem. Lysandery zařazené u Special Duty (SD) jednotek podnikaly riskantní lety v přízemních výškách, převážně během tmavých nocí, přistávaly a vzlétaly na krátkých neupravených plochách, občas i pod palbou nepřítele. Jejich jedinou ochranou byla zručnost jejich osádek a tmavé zbarvení. Dostatečný dolet zajišťovala Lysanderům 150galonová případná nádrž zavěšená pod trupem.

Mushroom str.104 - černobílá fotografie

Warpaint str.38 - barevná fotografie

Warpaint str.27 - bokorys

TBiU str.3 - bokorys stejný jako ve Warpaintu

Závěr:

Klady

  • Kvalitně odstříknutý model
  • Přehledný návod
  • Doplňky z PUR a leptů
  • Masky
  • Nízká cena za model s doplňky

Zápory

  • Chybí popisek ke kamuflážím v češtině, musíme jej hledat na internetu
  • Papír kryjící dekály byl přilepen k obtiskům - při odstranění je může poškodit

Tento přebal je rozhodně dobrým počinem od firmy Eduard, protože do své vitrínky, popřípadě alespoň do kitníku získáme kvalitní model doplněný o barevné lepty, PUR díly a masky z Kabuki. Navíc v krabici najdeme pět velmi zajímavých kamufláží a bude těžké se pro jednu rozhodnout, protože ke každému stroji se váže zajímavá historie.

Lukáš Svoboda

 

Redakce ModelWebu dekuje za vzorek pro recenzi firme Eduard.

Rubrika Eduard, Letadla - 1:48, Letadla - Náhledy do krabiček | Bez komentářů

Komentáře

Napsat odpověď.

Musíte být přihlášeni, abyste mohli odpovědět.